Článek
Jak vlastně po letech, které jste prožil na silnici, vypadala příprava na sezónu horských kol s vrcholem prakticky na začátku roku?
Po prosincovém oznámení přestupu jsem byl na Mallorce na soustředění, zvykal si na život bikera. Začal jsem závodit hodně brzy, abych zjistil, co je třeba vybrousit. Vlastně už osmnáctého ledna. Pak jsem většinu času trávil v Jihoafrické republice. Když jsem netrénoval, čerpal jsem informace o závodě a učil se spravovat defekty, pracovat s převodníky, nastavovat odpružené kolo.
Překvapilo vás něco během samotného závodu?
Měl jsem hodně informací, takže nic zásadního. Ale dva a půl měsíce jsem v Jihoafrické republice trénoval ve třiceti stupních. A v druhé etapě přišla taková průtrž, že po pěti kilometrech přestaly fungovat brzdy, musel jsem sundat brýle a nebylo skoro vidět. Na to jsem připravený nebyl.
Fungovala dobře spolupráce se Švýcarem Sauserem, čtyřnásobným vítězem závodu?
My jsme se vůbec neznali. Než se pro mě rozhodl, tak si o mně hledal informace na internetu. Když jsem tři dny po Novém roce přiletěl do JAR, říkal jsem si, co tam dělám, že půjde o pěkný prů... Ale Christoph mě vyzvednul na letišti a za hodinu a půl už jsme byli na kole. Hned mě vzal do nejtěžšího terénu, aby mě prověřil. Obden se mnou chodil na večeře, byli jsme hodně spolu. Náš vztah je super. Myslím, že je lepší pracovat pro někoho, s kým má člověk osobní vztah. Není dobré, když je vám ten druhý lhostejný.
Jaký byl po dlouhých sezónách na silnici skok do terénu?
První dva brody jsem v Africe při tréninku přeskakoval, abych nebyl špinavý. Říkal jsem si, že je krásný den, tak se přece hned nezamažu (směje se). Po každém tréninku bylo kolo zaprášené, jako bych na silnici trénoval tři roky. Rozhodně jsem po africkém dobrodružství větší tvrďák. Mám pár jizev, trošku odrbané ruce od trnů, což jsem na silnici neznal. A brody už nepřeskakuji. Třeba na silnici má člověk více času se prohlížet při závodě. Tady se jel hned po startu takový šrot, že nebyl prostor řešit nic než daný okamžik.
Zapůsobila na vás hodně Jihoafrická republika?
Na Mallorce při soustředění mi kluci vykládali strašné historky. A žena, když si zadala do vyhledavače na internetu JAR, tak mi řekla, že nikam nepoletím. Vybafla na ni statistika vražd a kriminality. Ale mě ta země omámila. Z tréninkového hlediska nabízí neuvěřitelné možnosti. JAR je ráj pro bikery. Jezdit na silnicích je nebezpečné, proto každý jezdí na horském kole. Na každé farmě je trať, jde o jeden z top sportů.
Takže si umíte představit i život v zemi?
Na čtrnáct dnů za mnou dorazila žena i s osmiměsíční dcerkou. Celou dobu krásné počasí, minutu k zastoupení Specialized, pět minut na tréninkové tratě. Samozřejmě, že Kapské město nebo Johannesburg určitě obnáší jistá rizika, ale v New Yorku nebo v Paříži taky nejsou všechny čtvrtě bezpečné. Christoph Sauser má v zemi trvalé útočiště, já jsem rovněž dostal nabídku k zakoupení apartmánu. Asi se pro mě JAR stane během zimy novou cílovou destinací místo Mallorky.
K žádným krizovým okamžikům nedošlo ani při vyjížďkách do přírody?
Hned během prvního týdne jsem potkal na kole kobru. Zděsil jsem se. Chtěl jsem si v lékárně koupit pro dobrý pocit sérum, ale když mi začali vysvětlovat rozdíly mezi hady, tak jsem rezignoval. Všichni radili, abych v případě uštknutí hlavně nejezdil hledat pomoc, ale zalezl si do stínu a počkal na pomoc. Přitom do patnácti minut je člověk mrtvý. Když mi pak řekli, že do rezervace, kde jsme trénovali, vozí hady odchycené v blízkosti domů, úplně mě dorazili. Ale k druhému setkání už nedošlo. Vlastně ani při závodě jsem žádná zvířata neviděl, ač jsme jeli oblastmi, kde jsou zebry a žirafy.
Bylo během závodu dostatečné lékařské zajištění pro případ nějakého karambolu?
Přiznávám, že jsem měl obavy. Jede se přes poušť a hluboké lesy. Ale nakonec mě překvapili. Každý jsme měli zařízení na přivolání pomoci. Jeden kluk si přeříznul tepnu na ruce, za dvě minuty u něj byl vrtulník. Večer s námi už seděl v bivaku.
V minulém roce závod vyhrál Jaroslav Kulhavý, letos byl na nejvyšším stupni Kristián Hynek a vy jste vystoupil na druhou příčku. Vzbudily tyto výsledky rozruch?
Novináři pořád chodili a ptali se, jak máme cyklistiku v Česku zajištěnou. Předhazovali mi třeba, že britský nároďák má rozpočet patnáct miliónů eur na sezónu. Říkal jsem jim, že tak dobře na tom v Česku nejsem.
Bezprostředně po dojezdu jste byl z druhého místa zklamaný. Už jste stříbro vstřebal?
Pořád to zůstává stejné. V týmu nám říkali, že jsme bojovali o celkové vítězství, přitom spousta dalších odstoupila, někteří měli velké pády. Třeba výsledek docením později.
Když vidíte závod na silnici, nemáte myšlenky k návratu?
Chci si vybojovat smlouvu na horských kolech i pro další sezónu. Návrat na silnici neplánuji. Bavilo mě chodit na pódium a stát na nejvyšším stupínku. V mém posledním týmu na silnici bylo tolik hvězd, že jsem jen pracoval pro ostatní a osobní cíle nebyly žádné. Nadchlo mě, když jsem mohl při Cape Epic naplno prodat, co jsem natrénoval. Možná je dobře, že jsem nejtěžší závod světa s Christophem nevyhrál hned při premiéře. Mám velkou motivaci do další práce.
