Článek
Jak jste prožíval porci třiatřiceti kilometrů jedenácté etapy stého ročníku Tour de France?
Dřel jsem na sto procent. Probudil se ve mně závodník a jel jsem, co to šlo, protože každého můj čas bude zajímat. Ale užíval jsem si i atmosféru. Takhle super kulisu po celé trase závodu dlouhého třiatřicet kilometrů nikde jinde zažít nemohu. Šlo o nádherný zážitek. Mně, jako závodníkovi v paralympijské disciplíně, se něco podobného poštěstí jen při bojích o medaile právě na paralympiádě, ale Tour de France je výše. Velmi dobře si uvědomuji, na jakém závodě jsem se ocitl. Jde o splněný sen.
Co ve vás probudilo duši závodníka?
Všechno dohromady. Atmosféra na startu, kde byly tisíce lidí. Navíc jsem vyrážel na trať z oficiální startovní rampy, štěstí mi popřál i vítěz Tour de France Stephen Roche. Na moji jízdu se těšily tisíce lidí po celém světě, kteří mi fandí. I kvůli nim jsem dřel a chtěl zajet co nejrychlejší čas. Jsem strašně vděčný, že jsem mohl startovat.
Lze dění kolem trati při časovce na Tour de France přirovnat k závodu, který jste už v minulosti absolvoval?
Snad k zisku zlaté medaile na časovce v Londýně, protože atmosféra byla tehdy podobná. Na triumf z paralympiády nikdy nezapomenu, stejně jako budu mít navždy v paměti časovku na Tour de France.
Jste spokojený s výsledným časem 43 minut 11 sekund?
Nikdo ze startovního pole nebude horší než já. I ten poslední bude lepší. Nečekám, že sto osmdesát nejlepších závodníků světa bude mít můj čas jako nějakou výzvu. Zkusil jsem jet, co to šlo. Víc jsem ze sebe vymáčknout nemohl. Cítím obrovskou radost. Dojatý budu, až si uvědomím později, jakou šanci jsem dostal. Co jsem vlastně mohl zažít. Ale teď se raduji. Jel jsem svátek cyklistiky.
Vnímal jste tisíce lidí, kteří lemovali trať, už při vaší jízdě?
Bylo to úžasné, prostě úžasné! Trošku lituji, že nemám nohu, nemohu být profesionální závodník v pelotonu a zažívat atmosféru Tour de France každý rok. Ale jsem nesmírně šťastný a vděčný, že jsem dostal šanci prožít to alespoň jednou.
Už vás podobné myšlenky přepadly v minulosti?
Třeba na paralympiádě je atmosféra podobná. Ale tady na Tour de France jsem věděl, kde jsem, co jedu za závod. Bylo fantastické, že lidé věděli, kdo jede. Tisíckrát jsem slyšel svoje jméno po trati, což je krásné. Přiznávám, že jsem ani nevnímal české vlajky.
Neměl jste příležitost si trať projet v předstihu. Byla časovka hodně náročná? Zaskočila vás profilem?
Ke konci jsem mě trošku zúžený pohled, fakt jsem dřel. Překvapilo mě, že první část byla hodně těžká, hodně zvlněná. Pro kluky, kteří startují odpoledne, bude trasa ve vedru hodně těžká. Rozhodně není časovka tak snadná, jak vypadá na papíře.
Než jste na trať vyrazil, na startovní rampě s vámi hovořil Stephen Roche, který v minulosti Tour de France vyhrál. Co vám říkal?
Takovou klasickou cyklistikou poučku, abych rychle odstartoval a rozpálil tempo, v půlce abych přidal a ke konci ještě přidal (směje se). V cíli mi pak říkal, že je spokojený, jak jsem zajel, čehož si ohromně vážím.
Uvědomil jste si na kole, jak spektakulární dojezd má etapa končící pod monumentem Mont Saint Michel?
Když jsem zabočil na rovinku k cíli, tak jsem se pousmál. Jednak jsem věděl, že mám časovku úspěšně za sebou. A poslední kilometr jsem se sám pro sebe smál radostí. Cyklistika je nádherná, že člověk má šanci cítit zemi. Každá její část voní jinak. Je to lepší než hrát basket nebo volejbal, kde je palubovka všude stejná. Trošku jsem záviděl lidem kolem trati tu party, protože časovka je rozprostřená na celý den. Je krásné, jak lidé grilují, popíjejí vínko a prostě oslavují Tour de France.
