Článek
„Buď to tady může dopadnout hodně špatně, nebo být úplně v pohodě. Tady se určitě nestanete celkovým vítězem Tour. Ale rozhodně tady můžete celý závod ztratit," přemítal Pogačar s krčením ramen pro belgický web Sporza po pondělním průzkumu 1600 metrů dlouhého dlážděného úseku z Eswars do Paillencourtu, který bude za necelé dva týdny i na trase další klasiky Paříž-Roubaix.
Výrazně méně diplomatický pak byl Pogačarův šéf z týmu SAE Emirates Aart Vierhouten, který slovinskou kometu při průzkumu doprovázel. „Je to šílené. Jako pořadatel bych takový úsek do závodu nikdy nezařadil," čertil se bývalý nizozemský profesionální závodník.
Peloton Tour ani na kostkách nesleví ze zběsilého tempa.
Co je na kostkách do Paillencourtu, po nichž se peloton Staré dámy přehnal už při 9. etapě v roce 2018, špatného? „Jede se tam z kopce. A sjíždět na kostkách ve zběsilém tempu Tour rychlostí 60-65 km/h... Šílenost. Vpravo, ani vlevo navíc nejsou žádné únikové zóny. Z pohledu bezpečnosti, který se v posledních letech tak prosazuje, je to totálně na hraně. Nechápu, že ten úsek zařadili do trasy Tour. Nepatří do žádného závodu," vykládal Vierhouten.
Pátá etapa letošní Tour z Lille do Arenberg Porte du Hainaut měří 155 km a jezdci důkladně prověří tlumící schopnosti vycpávek ve svých kalhotách na celkem jedenácti dlážděných sektorech. Inkriminovaný druhý úsek je v itineráři zhruba 100 km před cílem. „Na posledním úseku může být peloton rozjetý do skupinek, ale na těch prvních pojede pohromadě celý balík. V roce 2018 bylo naštěstí sucho. Pokud by ale sprchlo, tak může jít při sjezdu na kostkách o život," varuje sportovní ředitel stáje z Emirátů.
Přidávání úseků mimo asfalt do závodů Grand Tour už nějaký čas rozděluje cyklistickou obec. Část jezdců a týmových manažerů zastává názor, že velké etapové závody často absolvují jezdci, kteří na kostky a šotolinu nemají patřičné zkušenosti ani somatotyp. A proti tomu samozřejmě stojí milovníci klasických jednodenních bitev, kam nezpevněné povrchy odnepaměti patří. Podle nich by měl mít elitní závodník schopnosti vyrovnat se s jakoukoliv tratí.
Právě ale v případě Pogačara platí, že slovinská hvězda má s jízdou na kostkách minimální zkušenosti. Třiadvacetiletý cyklista na nich jel poprvé jako profesionál až minulou středu při závodu Napříč Flandry a pak v neděli na jednom z monumentů. „Důležité je pořádně načíst trať, získat na kostkách ten správný pocit. To vás vnitřně zklidní a můžete jít do prvního týdne Tour uvolněnější. Měl jsem to správné vybavení a strávil tady dvě a půl hodiny. Na tuhle etapu se těším," ujišťoval druhý nejmladší vítěz Tour v historii.
Dlážděné úseky jako třešnička na dortu? Pro některé závodníky představují peklo, jiní je milují.
Paříž-Roubaix? Možná za rok
Pogačar sahal v neděli ve Flandrech po třetím triumfu na jednom z pětice monumentů, po úniku s Mathieum van der Poelem ale takticky nezvládl finiš a nakonec skončil až čtvrtý. Prvotní zklamání už ale dokázal vstřebat a z porážky si bral hlavně pozitiva. „Flandry mě nabily motivací. Opravdu jsem si to užil, neděle byla jedním z nejlepších dnů, které jsem na kole strávil. Upevnilo to mou sebejistotu před Tour i dalšími roky mé kariéry," vykládal Slovinec.
Po nezdaru ve Flandrech se ale k odvetě za dva týdny na Roubaix nechystá. „Jednou určitě, ale ne tak brzy. Možná příští rok, možná později," odrážel s úsměvem dotazy po pondělním průzkumu. „Nikdy jsem tam nebyl a teď nejsem schopen říct, kdy se tam vydám. Je ale jasné, že nejtěžší výzvy mezi monumenty na mě čekají právě na trase do Roubaix a na Milán-San Remo," dodal Pogačar, který během loňska z monumentů ovládl jarní klasiku Lutych-Bastogne-Lutych a podzimní Kolem Lombardie.
