Článek
Stejně jako vloni jste na mistrovství světa skončila čtvrtá. Čekala jste medaili, jste hodně zklamaná?
Strašně mě to mrzí, nejradši bych se teď šla zastřelit. V cíli jsem brečela a asi se s tím budu vyrovnávat dost dlouho.
Stejně jako na některých předchozích závodech jste i ve skotském Fort Williamu hodně pokazila start. Co se přihodilo?
Bohužel už je to taková tradice. Nenašlápla jsem pedál a vyjížděla jsem asi až patnáctá. Chtěla jsem rychle dohnat ztrátu, což se celkem dařilo. Když jsem se posouvala dopředu, připletla se mi tam jedna Francouzka. Bylo to před výjezdem, musela jsem slézt z kola a vytlačit celý kopec. Nahoře jsem byla úplně poslední.
Čím to, že jste na startu zaváhala už poněkolikáté?
Je to můj velký problém. Asi v tom hraje velkou roli i psychika, jinak si to nedokážu vysvětlit. Neumím se vyrovnat s tím, že patřím do špičky.
Ale během závodu jste se znovu propracovala dopředu.
A zase přišla kolize. Pod kolo se mi přimotal francouzský trenér a já se zachytila o jeho batoh. Zase jsem ztratila pět míst. Aby toho nebylo málo, tak mi ve druhém kole přestala fungovat odpružená vidlice a ve sjezdech mě kvůli tomu začalo bolet naražené rameno z tréninku před dvěma dny. Ve výjezdech jsem oproti soupeřkám získávala, ale sjezdy jsem si fakt protrpěla.
Přesto jste nakonec od medaile tak daleko nebyla.
Nejvíc jsem Rakušanku Oslovou stáhla na dvacet vteřin. Mrzí mě to, medaile byl můj cíl. I když dosavadní část sezóny byla poměrně úspěšná, její vrchol jsem pokazila. Tři týdny dřiny na soustředění v Livignu i práce trenéra přišly více méně vniveč.
Překvapilo vás suverénní tažení čínských bikerek, které získaly s obrovským náskokem první dvě místa?
Vyrazily hned od startu jako torpéda a neustále zvyšovaly odstup. Jely si svůj závod.
