Článek
Jak jste se chystal na své oblíbené Giro, kde jste před dvěma roky zářil, avšak loni vás i většinu týmu vyřadil covid?
Příprava probíhala standardně, na tom není moc co vymýšlet. Pár závodů na začátku sezony a pak tradiční vysokohorské soustředění v Kolumbii. A ve středu večer jsme dorazili do Itálie. Teď už se těším na start, samozřejmě pociťuju i klasickou předzávodní nervozitu, než to konečně vypukne.
Cítíte, že jste na svou nejdůležitější akci sezony dobře vyladil formu?
Těžko říct, teď jsem dlouho nezávodil, tak uvidíme, jaká bude realita. Ale jezdí se mi dobře a věřím, že to bude dobré. I když letošní profil Gira se mi tolik nepozdává. Většinou bývá vražedný poslední týden, což mi vyhovuje, ale teď mi nepřijde, že by tam bylo tolik horských etap. Navíc nás čekají dvě dlouhé časovky.
Jaký bude cíl vašeho týmu při neúčasti hvězdného Remca Evenepoela?
V sestavě máme jednoho z nejlepšího sprinterů světa Tima Merliera, takže on je naše priorita. Chceme vyhrát co nejvíc rovinatých etap. V kopcích ale budeme mít volnější ruku.
Je tedy ve hře, že byste bojoval o umístění v celkovém pořadí?
Ano, ve hře to je. Rád bych to zkusil. Ještě ale nevím, jaký plán náš tým sestaví, co si vedení bude představovat. Hlavní prioritou pro mě bude zkusit zaútočit na vítězství v nějaké z horských etap. Ale bude to mix všeho, čeká mě i práce na rovině pro Merliera.
Smlouva v Quick-Stepu vám letos končí. Berete to i tak, že se chcete ukázat?
Určitě je to také důležité. Dobře se předvést na Grand Tour vždycky pomůže. Samozřejmě když by o mě měli v týmu nadále zájem, tak bych klidně zůstal, ale jsem otevřený všemu.
Stejně jako před rokem pojedete i s českým parťákem Josefem Černým.
To je samozřejmě super. Bydlíme spolu na pokoji, můžeme si pokecat v češtině a trochu se odreagovat. Když jsem absolvoval závod ve Spojených arabských emirátech, v týmu jsem měl jenom Belgičany. Mluvili spolu vlámsky a já jsem jenom koukal, co se děje. Mít mezinárodní tým je o dost příjemnější.
Ohromným favoritem na startu je slovinský fenomén Tadej Pogačar. Má šanci ho někdo zaskočit, nebo se může porazit jen on sám?
Pokud se nestane něco nepředpokládaného, jako pád nebo nemoc, tak jasně vyhraje. V boji na celkové pořadí jsou prostě Pogačar s Vingegaardem odskočení od zbytku světa.
Díky čemu jsou tak výjimeční?
Těžko říct, asi se narodili s něčím speciálním. Kdybych věděl, co dělají jinak, tak bych to taky zkusil. (usměje se)
Co říkáte na Pogačarův troufalý plán zaútočit na vítězství na Giru, Tour de France, olympiádě i mistrovství světa?
Pokud na Tour nepojede Vingegaard, rozhodně má zajímavou šanci ji také ovládnout. Moc nechápu, jak to může zvládat jeho tělo, ale je prostě jiný. Nechápu, jak si může držet formu celý rok, ale Tadej je schopný všeho.
Cyklistický peloton letos potkala spousta nebezpečných pádů, v nemocnici skončili vedle Vingegaarda také váš parťák Evenepoel nebo další Belgičan Wout van Aert. Čím to je?
Jezdí se stále rychleji a tlak v pelotonu se pořád zvětšuje. Každý se chce natlačit dopředu, jenže místo pro všechny není. A v takové rychlosti jsou karamboly pořádně bolestivé. Řešení moc nevidím.
Možná trochu chybí pud sebezáchovy a jezdí se často přes hranu?
To celkem sedí. Všichni víme, že sjezd může skončit špatně, ale stejně se tam tlačíme. A buď to vyjde, nebo ne. Já se situaci snažím vždycky vyhodnotit a když mám pocit, že už to jde za hranu, radši se stáhnu. Každý ale máme ten limit někde jinde.