Drsňák Roglič! Po pádu nahodil vykloubené rameno a spěchal za pelotonem

Pátá etapa zavedla peloton na proslulé dlážděné úseky na severu Francie, které jsou od nepaměti nedílnou součástí jarních klasik. Kostky se do itineráře Tour vrátily po čtyřleté pauze a už dopředu budily velký respekt. „Tady se určitě nestanete celkovým vítězem Tour. Ale rozhodně tady můžete celý závod ztratit,“ říkal prorocky už při dubnové rekognoskaci Pogačar, který na Tour letos útočí na vítězný hattrick.

A průběh středeční etapy s celkem jedenácti dlážděnými úseky slova třiadvacetileté hvězdy pelotonu stoprocentně potvrdil. Závod byl plný drsných pádů, zvratů a problémů velkých favoritů a hvězd. K zemi se poroučel lídr průběžného pořadí Wout van Aert i Peter Sagan, jeden z velkých adeptů na etapové vítězství Mathieu van der Poel zase nestíhal tempo a cílem projel se čtyřminutovou ztrátou.

Hodně nepříjemný moment pak prožil Roglič. Třicet kilometrů před cílem se těsně před nájezdem do pátého dlážděného úseku připletl do pádu několika jezdců, kterým se na kruhovém objezdu nečekaně připletl do cesty balík slámy sloužící jako zábrana, a při nárazu o asfalt si vykloubil rameno. Otřesený si nicméně dokázal dislokaci sám napravit a pokračoval do Arenbergu.

„Nedařilo se mi vrátit rameno na své místo přímo na silnici, musel jsem si půjčit křesílko od jednoho z diváků a vsedě jsem to už zvládl. Mám na to techniku,“ vysvětloval Roglič v cíli reportérům. „Naštěstí jsem tady a jedu dál,“ dodal trojnásobný vítěz Vuelty.

Jeho setrvání v závodu posléze potvrdil i šéf stáje Jumbo-Visma Merijn Zeeman, který však po skončení etapy jen nevěřícně kroutil hlavou, co všechno jeho tým během středy potkalo. Vedle potíží Rogliče a obavách Van Aerta, zda po pádu vůbec udrží žlutý trikot, totiž horké chvilky potkaly i Jonase Vingegaarda.

Dánského jezdce zabrzdily potíže se zaseknutým řetězem 36 km před cílem a nakonec jeho problémy vyřešila až trojitá výměna bicyklu. Nejprve nezištně pomohl týmový kolega Nathan Van Hooydonck, Vingegaard ale na stroji větší velikosti nedokázal pořádně sedět a přesedl na kolo Stevena Kruijswijka, které nabídlo lepší komfort. Situaci nakonec vyřešil až zásah doprovodného vozu, který vezl kolo s Vingegaardovými mírami.

„Rozhodně nebyl náš plán čelit během dneška tolika pádům a problémům. Takový je ale život. Nejprve pád Wouta (van Aerta), pak Jonasova zběsilá výměna v ten nejméně vhodný okamžik a za pár minut spadl Primož. To už bylo opravdu moc,“ pousmál se hořce sportovní ředitel stáje Grischa Niermann. „Můžete si etapu projet kolikrát chcete, já sám jsem ji viděl čtyřikrát, pořád ale potřebujete patřičnou dávku štěstí. To jsme dnes neměli, ale pořád jsme tady, stojíme a bojujeme,“ dodal bývalý profesionální závodník.