Článek
„Končit kariéru vítězstvím na nejslavnější klasice je krásná představa," říká zasněně Boonen. Už tak je přitom dávno pomyslným králem klasik.
Čtyřikrát ovládl Paříž-Roubaix, třikrát Flandry a také Gent-Wevelgem, pětkrát Harelbeke. Byl i mistrem světa, vyhrál šest etap na Tour de France.
V druhé polovině kariéry opustil pozici sprintera pro velké závody a koncentroval se vyloženě na jarní klasiky. „Byl jsem zkušenější, zralejší a předvídavější," vysvětluje.
Čtvrtý triumf v Roubaix slavil po sólovém padesátikilometrovém úniku. Vysloužil si přezdívku Tornado Tom, Dominátor či Tommeke. Současně jej však začala pronásledovat zranění, konec kariéry byl na spadnutí.
Ale Boonena hnala touha stát se prvním mužem historie, který vyhraje závod přezdívaný Peklo severu pětkrát v historii. „Je tou myšlenkou zcela posedlý," říkali lidé blízcí hvězdě stáje Quick Step Floors.
Do závodního důchodu chtěl už minulý rok, jenže když dojel na slavném velodromu v Roubaix druhý, prodloužil si kariéru o dvanáct měsíců. Touha po páté žulové kostce pro vítěze závodu s obávanými úseky pamatujícími bitvy první světové války mu nedovolila skončit. Ale teď má jít o definitivní tečku. „Jsem v lepší formě, než minulý rok," přesvědčuje.
Snaží se nepodlehnout návalu emocí, které provází poslední závody. Při etapovém klání Tirreno-Adriatico se s ním loučila většina cyklistů, při závodech v rodné Belgii si užíval obrovského aplausu i bez výher.
„Jeden fanoušek mi věnoval dres. Dospělý chlap bulil jako dítě. Uvědomuji si, že půjde o tečku za kariéru. Ale nevnímám to. Možná se všechny emoce dostaví až v pondělí," krčí rameny.
A vůbec se nezaobírá myšlenkou, že by plán nenaplnil. „Nejde jen o vítězství. Jde i o stimul pro lidi. Zvednout je z pohovky a pobídnout ke sportu. Třeba bude v neděli stát u trati malý kluk, jenž bude chtít být jako já a začne závodit. Pak mohu říct, že moje kariéra byla úspěšná," směje se.
