Deset kilometrů na rozjetí, pak šrot do cíle. Kulhavý je v čele nejtěžšího etapového závodu bikerů

„Etapové vítězství a žlutý dres po náš tým," radoval se v krátkém komentáři Jaroslav Kulhavý na svém Facebooku. Po třetím místě v dvacetikilometrovém nedělním prologu zvládl se svým parťákem skvěle i úvodní etapu dlouhou sto třináct kilometrů.

„V úvodu pondělí etapy se moc nejelo, až jsem si říkal, že nikdo nechce útočit. Museli jsme se vypořádat s defektem, který měl Christoph, ale i tak jsme v závěru všem ujeli. Vedení o šestačtyřicet vteřin nic neznamená. Ale jsme rádi za etapové vítězství, jímž jsme ukázali, že máme dobrou formu," komentoval pondělní dění na trati Kulhavý.

Dvoučlenné týmy musí během osmi dnů „polknout" 739 kilometrů a šestnáct tisíc výškových metrů. „Letos začíná Světový pohár až koncem května, tudíž mi Cape Epic skvěle zapadá do přípravy na cross country. Nejde pro mě o vrchol sezóny, a tak jen doufám, že se mi vyhnou zranění a případné nemoci. Z toho mám vážně strach," vykládal před startem Kulhavý.

Cape Epic přirovnává k velkým etapovým závodům na silnici. „Některé týmy jedou na etapové vítězství, protože vědí předem, že nevydrží celé klání. Jiní sní o celkovém prvenství. V takovém případě si však člověk nesmí vybrat slabší den," říkal Kulhavý, jenž závod v roce 2013 vyhrál po boku Švýcara Christophera Sausera, s nímž startuje v týmu i letos.

„Chris zřejmě následně ukončí kariéru, možná pojede ještě mistrovství světa. Cape Epic je pro něj vrchol na konci kariéry. Nechci mu nic pokazit, ale pomoct vyhrát," usmál se Kulhavý a doufal, že během osmi dnů bude ve dvojici tím silnějším: „Při předešlých dvou startech to platilo. Je lepší tahat, než abych nestíhal."

Třicetiletý borec z Ústí nad Orlicí doufá, že v neděli bude slavit druhé vítězství v těžkém etapovém klání. „Můj tým Specialized bere závod hodně prestižně. Za sebe vím, že vítězství moji hodnotu na trhu nezvedne. Ale jde o největší etapový závod mezi bikery, ve světě má obrovský ohlas a nesmírnou prestiž. Každou etapu monitorují jen ze vzduchu tři helikoptéry. Pokrytí je obrovské. Pro zviditelnění jde o perfektní závod," přemítal.

Pro Kulhavého představuje největší problém časný budíček. Z cross country je zvyklý na odpolední starty. „V Africe se vstává v pět, což není nic pro mě. Aniž bych měl pomyšlení na jídlo, musím do sebe něco narvat. V sedm na lajnu a tudíž jsem rád, že se nepraktikuje rozjíždění jako před závodem v sezóně," culil se Kulhavý. „V ideálním případě, pokud není hned po startu kopec, se začíná v rozumném tempu. Ale po deseti kilometrech se jede šrot až do konce etapy," přiblížil nemilosrdné bitvy Kulhavý.

„Během pondělní královské etapy bylo poměrně chladno a celý den pršelo. S mým parťákem Albanem Lakatou jsme vyhráli horskou prémii, jenže následně měl Alban defekt a ke vší smůle náš podpůrný tým, od něhož bychom mohli kolo vzít a neztratili bychom, se potýkal se stejným problémem o chviličku dříve. Já měl po defektu malou krizi, ale pak jsem se rozjel a cítil se fajn. V závěru etapy jsme trošku zvolnili, abychom šetřili síly na další dny a úplně se neodrovnali," vykládal přímo z dějiště závodu Kristián Hynek, jenž se s rakouským parťákem usadil zatím na čtvrté příčce.