Pogačar překvapivě pokořen! Na Amstelu slaví Skjelmose, triumf věnoval zesnulému dědovi

Na 256 kilometrů dlouhém závodě přišel zásadní útok 43 kilometrů před cílem. Největší favorit Pogačar se společně s Francouzem Julian Alaphilippem utrhl z pelotonu a zdálo se, že míří za dalším cenným triumfem. Následně se ho však vydal stíhat Skjelmose, ke kterému se později přidal také Belgičan Evenepoel.

Hlavně jeho zásluhou se mezera na Slovince snižovala. „Říkal jsem Remcovi, že musí kopce odtáhnout, že už jsem úplně v háji,“ připouštěl 24letý cyklista týmu Lidl-Trek, kde jezdí také Čech Mathias Vacek.

Osm kilometrů před finišem dokázala stíhací dvojice doskočit k Pogačarovi. A rozhodovalo se až v závěrečných stovkách metrů. „Byl jsem vyždímaný, jel jsem hlavně o pódium, už to by byl super úspěch,“ líčil Skjelmose, který před závodem nepatřil mezi favority.

A také ve spurtu byl až tím třetím vzadu, dokázal však překvapit. Sebevědomý Evenepoel, jenž v pátek na Brabantském šípu při návratu po dlouhém zranění porazil ve finiši i krajana Wouta van Aerta, vyrazil do sprintu sebevědomě z první pozice. „Remco to udělal dobře. Chtěl jsem ho kvůli větru objet zprava, ale nebylo kudy, tak jsem to musel vzít zleva“ popisoval Skjelmose.

Evenepoelovi však došly síly a dral se před něj Pogačar, který mířil za triumfem. V posledních metrech se před něj ovšem vyšvihl o pár centimetrů dánský vrchař. „Vlastně nevím, co se stalo,“ usmíval se.

Před dvěma roky slavil celkové prvenství na závodě Kolem Švýcarska, od té doby na podobně cenné vítězství čekal. A musel si počkat ještě na potvrzení cílové fotografie. „Ani potom se mi nechtělo věřit, že jsem opravdu vyhrál. Něco muselo být špatně,“ říkal nechápavě. „Znamená to pro mě hrozně moc. Měl jsem spoustu smůly v téhle sezoně,“ připomínal svůj ošklivý pád na březnovém závodě Paříž–Nice.

Nedávno navíc prožíval také jednu velkou osobní ztrátu. „Před měsícem jsem přišel o dědu. Tuhle výhru mu chci věnovat,“ dodával dojatý Skjelmose se slzami v očích.