Článek
Ještě v pátek jste trénoval v Jihoafrické republice, v sobotu večer už jste byl po zrušení závodu kvůli šířící se epidemii koronaviru v letadle z Kapského města do Istanbulu a v neděli si hrál doma s dětmi. Jste hodně rozčarovaný, že poslední Cape Epic vaší kariéry vlastně vůbec neodstartoval?
Primární je obrovské zklamání, že se závod neuskutečnil. Byli jsme velmi dobře připravení. Ale v dané situaci nebylo jiné řešení. V pátek odpoledne ještě před oficiálním rozhodnutím ředitelství závodu jsme po debatě uvnitř našeho týmu dospěli k názoru, že nemá smysl jet. Když přišel oficiální verdikt, jen potvrdil naši volbu. Šlo o určitou společenskou odpovědnost. Nebylo rozumné závod absolvovat. Než padlo oficiální rozhodnutí, uvědomili jsme si situaci, že bychom mohli skončit všichni v karanténě uprostřed Afriky v kempu. Vybavil se mi osud japonské výletní lodě, kterou nechtěli pustit do přístavu. Odstoupit bylo správné rozhodnutí. Byť pro mě osobně velmi bolestivé.
Některé týmy se údajně rozhodly využít vhodných klimatických podmínek a zůstat v JAR v rámci soustředění. Pro vás byl okamžitý návrat prioritou?
Absolutní! Mám dvě děti. Řešili jsme situaci už v průběhu pátečního odpoledne. Když bylo jasné, že se budou uzavírat hranice, byl okamžitý návrat prioritou. Chtěl jsem být u rodiny a v zemi s lékařskou péčí na určité úrovni. Přiznávám, že do okamžiku, než jsem seděl v letadle z Istanbulu do Prahy, neměl jsem dobrý pocit. Pokud bychom totiž letěli třeba o dva dny později, do Česka by kromě lidí s trvalým pobytem nikdo nemohl. Za dané konstelace by asi aerolinky těžko vypravily letadlo třeba s pěti lidmi na palubě.
S Epicem máte bohaté zkušenosti. Zklamal vás liknavý přístup organizátorů?
Samozřejmě se vše lehce soudí zpětně. Ale rozhodnutí mělo přijít dříve. Všichni závodníci i jejich mechanici a další členové týmů už byli na místě. Potenciální riziko nákazy díky příjezdu Evropanů rostlo. Bylo nezodpovědné, že do země najely tisíce lidí. Ti mohli potenciálně chorobu rozšířit.
Do Kapského města jste s vaším týmem dorazili vlastně devět dnů před startem. Ani jednou za celou dobu nepadla ze strany pořadatele slova o možném zrušení závodu?
Nic tomu nenasvědčovalo. My jsme pochopitelně sledovali hodně urputně vývoj situace v Česku i v Evropě. A když jsme viděli, že se situaci mění z hodiny na hodinu, tak jsem někdy ve středu začal mít tušení, že Cape Epic nemusí vůbec začít.
Kristian Hynek na trase závodu Cape Epic 2017.
Pro vás mělo jít o poslední Cape Epic na profesionální úrovni. Navíc v roli ředitele vlastního týmu. Byla volba o odstoupení, potvrzená následně verdiktem organizátorů o zrušení závodu, hodně složitá?
Velice bolestivá. Jde o moji dvacátou sezonu na profi úrovni. Derniéru jsem si představoval jinak. V životě však nastávají různé situace. Zažíváme, co nikdo nezažil. Situace je mimořádná. A zdraví lidí má absolutní prioritu.
Fungujete nejen jako jezdec, ale i jako ředitel týmu Future Cycling Northwave. Naskočila vám hned ekonomická stránka a finance, které přišly vniveč?
Cape Epic je mimořádný a nese velké finanční náklady. Nejde o levnou záležitost. Pokud chce člověk pojmout se vším všudy a jet o stupně vítězů, je to hodně drahá sranda. Africký závod tvoří podstatnou část našeho rozpočtu. Naštěstí to nebyla sedmimístná položka.
Nepřehodnotíte pod dojmem aktuální situace plány? Neprodloužíte si přeci jen kariéru o další sezonu?
Je brzy nyní cokoliv tvrdit. Je to všechno moc čerstvé. Chtěl jsem pomyslně předat žezlo Martinovi. Byl famózně nachystaný, ve vynikající formě. V přípravném etapáku na Kypru jel fantasticky. Musím strávit aktuální rozčarování. Uvidíme, jak se sezona vyvine. Dost možná se dvě třetiny plánovaných závodů vůbec neuskuteční, což mojí motivaci může změnit.
