Článek
Psal se konec března, Vacek měl za sebou nepříliš povedená představení v Austrálii, Portugalsku i na belgických klasikách. „V Austrálii jsem se trochu pral s časovým posunem a úplně mi to nesedlo ani po návratu. Do příštího roku vím, že bych chtěl sezonu začínat o něco později a ideálně na evropské půdě,“ vzpomínal Vacek v rozhovoru, v němž rekapituluje uplynulý rok.
Přesto se původně vešel do nabité sestavy stáje Lidl-Trek na prestižní závod Kolem Flander. „Přijel jsem tam s tím, že budu součástí týmu. Pak mi ale najednou bylo řečeno, ať se vrátím domů, že výkonnost není taková, jaká by měla být,“ prozradil.
Pořádná rána pro ego talentovaného cyklisty. Jak však s odstupem přiznává, vedení týmu mělo pravdu. „Ze začátku mě to zaskočilo a říkal jsem si, co dělám špatně. Zároveň to ale bylo takové uvědomění, že se teď musím kousnout a dát tomu ještě o něco víc,“ líčil Vacek.
Právě toto prozření bylo zásadní pro jeho další progres. „Jenom mi to pomohlo. Dá se tedy paradoxně říci, že mi nejvíce dal závod, který jsem neabsolvoval,“ usmál se.
Od týmu posléze dostal za úkol připravit se na vrchol jarních klasik, slavné Paříž-Roubaix. A od té doby už Vacek zářil. Dánskému parťákovi Madsi Pedersenovi pomohl na zrádných francouzských kostkách k cennému třetímu místu. „Když vám pak takový cyklista jako Mads děkuje v cíli se slzami v očích, tak si toho opravdu ceníte,“ uznal.
Následně s Belgičanem Thibautem Nysem úřadoval na etapových závodech v Norsku a Maďarsku, kde jeho týmový kolega slavil celkové vítězství. „S Thibautem závodím velice rád. Vždy víme, že se můžeme jeden na druhého spolehnout a necháme tam vše. Navíc spolu dobře vycházíme i mimo cyklistiku,“ oceňoval ho Vacek.
Český cyklista Mathias Vacek (v modrém) během republikového šampionátu v Jevíčku
Republikový šampionát mu vyšel tak napůl. Časovku ovládl suverénně. „Sedla mi a jsem za to moc rád, protože jsem získal možnost opět ukázat mistrovský dres na těch největších závodech,“ hodnotil to zpětně. V silničním závodě však prvenství neobhájil, bral až páté místo. „Je to pro nás s bratrem Karlem hodně složité závodit proti velké početní převaze. Ale nezbývá nám nic jiného než se s tím popasovat, zkusit se ještě o něco lépe připravit a vzít si titul v příštím roce zase zpátky,“ nastínil Vacek.
Díky výtečným výkonům si vysloužil jediné české místo pod pěti kruhy. V Paříži bral jedenácté místo v časovce a čtrnácté v silničním závodě. „Reprezentovat naši zemi je vždy čest, o to větší, když se jedná o olympiádu. Vyzkoušet si ji už v tak mladém věku je něco neskutečného. A finišovat po boku Mathieua van der Poela je jen potvrzení toho, že jsem na správné cestě a musí se se mnou počítat i na těch největších závodech,“ věří Vacek.
Což ostatně potvrdil i na své první Grand Tour. Na španělské Vueltě bral druhé místo hned v úvodní časovce a poté ještě v dojezdu sedmé etapy. První čtyři dny navíc vozil bílý trikot pro nejlepšího mladého jezdce. „S celým závodem z mé i týmové strany panuje velká spokojenost. Díky Mattiasi Skjelmosemu, který skončil v top pětce, jsme navíc vrátili bílý dres do našeho týmu,“ liboval si český cyklista.
Před měsícem si ještě v Singapuru střihl exhibici, při níž se loučil hvězdný sprinter Mark Cavendish. „Být u konce takové legendy, jako je Mark, bylo něco neskutečného. Všichni jsme si to moc užili,“ neskrýval Vacek nadšení. Nyní už se chystá na začátek nového ročníku. Jako tradičně ve Španělsku. „S bratrem tu máme přes zimu zázemí a všechno směřujeme ke startu sezony,“ doplnil mladší ze sourozeneckého dua.
