Boroš porazil Štybara a získal sedmý domácí titul v cyklokrosu

Boroš kontroloval dění v čele od začátku a na rozdíl od svých pronásledovatelů se vyhnul chybám a neměl ani technické problémy. Štybar s ním bez potíží držel krok v úvodních dvou ze sedmi okruhů, ale pak začal chybovat. Podobně si vedl i Ťoupalík, jenž se musel na chvíli obejít dokonce bez páky s řazením, nemohl tak dočasně řadit a využít brzdu zadního kola.

„Jsem samozřejmě rád, že se mi podařilo vyhrát. Byl to náročný závod. Nebylo to tak jednoznačné a jednoduché, jak to možná vypadá. Nebylo to tolik o výkonnosti, ale povedlo se mi vyvarovat se chyb. Trať se od tréninku hodně změnila. Povolovalo to, dělalo se stále více ledu a bylo to skoro nesjízdné. Jsem moc rád, že jsem si naplno vyzkoušel okruh pro mistrovství světa. Jen doufám, že v únoru bude trošku tepleji,“ řekl Boroš v rozhovoru s novináři.

Jednatřicetiletý Boroš zvítězil počtvrté za sebou a posedmé z posledních osmi ročníků. Poprvé triumfoval v Hlinsku v roce 2017. Jeho vítěznou sérii přerušil jen před čtyřmi lety v Jičíně Emil Hekele, Boroš dojel tehdy třetí. Dnes ziskem titulu prodloužil zároveň i medailovou šňůru. Od roku 2014 neodjel ani jednou s prázdnou. Ve sbírce má i po dvou stříbrných a bronzových medailích.

Adam Ťoupalík ztratil na vítěze čtvrt minuty a získal druhé stříbro, třikrát skončil třetí. Na titul dál čeká, i proto měl v cíli smíšené pocity. „Byl jsem hodně namotivovaný. Doslova jsem ale rozebral kolo. Měl jsem tam blbý pád, když jsem začal ze zatáčky šlapat dříve, než jsem měl. Jak to bylo zmrzlé, urazil jsem pravou páku a jel bez brzdy a přehazovačky. Pak jsem se dostal před Zdeňka a ‚Bory‘ byl kousek, ale já udělal další dvě chyby, zatímco on jel bezchybně. S výkonem jsem spokojený, méně už s tím, jak jsem to pojal. Asi jsem chtěl až moc,“ řekl Ťoupalík.

Štybar má vedle sedmi triumfů z let 2005 a 2008 až 2013 a dnešního bronzu na kontě ještě stříbro (2007). „Tahle medaile má ale velkou cenu. Je to dlouhá doba, co jsem jel domácí mistrák. Věděl jsem, že bude hodně náročné bojovat o medaili, že pojedu na hraně a nějaké chyby udělám. Dopadlo to tak, jak to mělo být. Kdybych chtěl Boryho porazit, musel bych jet lépe,“ uznal Štybar.

Obrovská favoritka Zemanová na zmrzlé trati v táborském areálu Komora, kde se bude za tři týdny konat mistrovství světa, dominovala. Po prvním z pěti okruhů ji sice měla v dosahu další česká reprezentantka Julia Kopecky, tu však zastavily technické problémy a obsadila až deváté místo.

„Jela jsem si svoje tempo od startu a postupně jsem budovala náskok. Nemělo smysl se ohlížet na ostatní nebo na někoho čekat. Byl to pro mě spíše dobrý trénink, i když je fakt, že bych potřebovala jet ještě jedno kolo, abych se dostala k času, který se jezdí na závodech Světového poháru. Ale snažila jsem si to udělat sama těžké, nastupovala jsem za každou zatáčkou, do každého výjezdu, abych měla zátěž, kterou jsem chtěla,“ řekla novinářům staronová šampionka.

Zemanová nakonec zvítězila s náskokem takřka minuty a čtvrt a navázala na tituly z Kolína a Mladé Boleslavi. „Tenhle titul patřil určitě k těm snadnějším. Užívala jsem si celý závod od startu až do cíle. Bylo to na pohodu. Věděla jsem, že pokud nebudu mít defekt, měla bych titul získat. Věděla jsem, že by to mělo vyjít. Trošku to bolelo, ale nedělala jsem si z toho hlavu. Byla jsem uvolněná.“

Nosková, která už se naplno věnuje silničním závodům, vybojovala třetí stříbro, na kontě má i stejný počet bronzů. Spěšná přijela do cíle o dalších 36 sekund později a mohla se radovat z prvního cenného kovu mezi ženskou elitou. Rekordmanka Pavla Havlíková, která má na kontě osm prvenství, skončila pátá.

Mezi juniory se radovali Kryštof Bažant a Amálie Gottwaldová.