Článek
Jak jste atmosféru, která v Olomouci panovala, na pódiu vnímal?
Bylo to neuvěřitelné. Myslím, že si to tady každý z nás jezdců užil. To, co fanoušci tady předvedli, bylo moc pěkné. Musím jim za to poděkovat.
Jak se na čtyřetapový závod v České republice těšíte a co od něj čekáte?
Už jsem tady několikrát závodil. Máme tady silný tým, různé možnosti, jak vyhrát nějakou etapu. Budeme ale brát den po dni. Zítra je to pro sprintery. Já jsem připravený odevzdat všechno, hodně motivovaný, a když by se mi podařilo vyhrát etapu, budu šťastný.
V průběhu závodu budete muset překonat převýšení přes 9000 metrů. Vyhovuje vám to?
Etapy tady mají velmi dobrý, zajímavý profil. Jsou různé a doufám, že alespoň nějaká mi sedne. Těším se, že si zase pořádně zazávodím. Je tu hodně silných týmů, velká konkurence, takže očekávám urputný boj a věřím, že nezůstanu stranou.
V jaké formě jste do České republiky přijel?
Naposledy jsem závodil na etapovém klání Okolo Slovenska. Teď jsem dva týdny tvrdě trénoval ve vysoké nadmořské výšce. Takže nevím. Myslím však, že jsem odvedl kvalitní práci a jsem připravený na olympiádu v Paříži. Tady to před ní bude solidní test, který ukáže, jak na tom jsem. Doufám, že to pro mě v tomto směru dopadne dobře.
Budete právě s ohledem na olympiádu opatrnější?
Určitě. Cílem rozhodně je vyvarovat se pádu. Přimotat se do nějakého by nebylo dobré, to ovšem nechcete na žádném podniku. To je jasné. Budu tedy opatrný, ale závod je závod a tak stejně pojedeme co nejrychleji, tvrdě a jednoznačně na vítězství.
Olympijské hry se konají ve Francii, a tak jistě jsou pro vás velkou výzvou?
Ano. Chceme s týmem udělat dobrý výsledek, vyhrát ten závod. Bude trochu divný, s ohledem na to, že v týmu budeme jen čtyři, i hodně speciální. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Čeká nás zkrátka těžkých 270 kilometrů se třemi parťáky. Ať tak, či onak, chceme ho jet naplno a uspět. Nemíním nad tím moc přemýšlet. Pojedu prostě, jak to půjde.
Jak vzpomínáte na svoje bývalé české parťáky z týmu Zdeňka Štybara a Petra Vakoče?
Hlavně se Zdeňkem jsme pořád velmi dobří kamarádi. Zůstáváme neustále v kontaktu a občas spolu také trénujeme. Někdy i s Petrem. Mám radost, když vidím, jak se mu skvěle daří na gravelu. Vzpomínám na oba jen v nejlepším.