Zlatý talent Jílková: Žádné velké oslavy nebyly. Medailí mám tolik, že to ani nespočítám

Jílková má talent na rozdávání. Úspěchy vozí jak z hokejové reprezentace, tak z prestižních boxerských, thaiboxerských i kickboxerských turnajů. Poslední úspěch přišel na srpnovém mistrovsví světa v thajském boxu v Malajsii, kde multitalentovaná Češka s přehledem pokořila všechny tři soupeřky a na její hrudi se leskla zlatá medaile.

Usnout na vavřínech ale rozhodně nehodlá. Již ve čtvrtek jí čeká první den na sportovním gymnázium v Plzni, v září navíc startuje i mistrovství Evropy v boxu. Aby toho nebylo málo, tak během listopadu a prosince jsou na programu i hokejové turnaje, kde Jílková reprezentuje výběr do 16 let. Konec letošního roku tak bude hodně nabitý a talentovaná Češka to bude mít s rozhodováním mnohdy hodně složité.

Kolikátá je to vaše medaile?

To vůbec nevím, mám jich fakt hodně, ale takhle z hlavy fakt nevím (smích).

Nejvíc jich ale máte z bojových sportů, viďte?

Řekla bych, že jo. Nejvíc z klasického boxu, kde mám nejvíc zápasů.

Jak vypadaly oslavy?

Žádné velké oslavy nebyly, to rozhodně ne. Ale každopádně jsme ze zlata měli radost.

Jak vysoko řadíte tuhle medaili?

Tohle má pro mě asi nejvyšší hodnotu, byl to nejprestižnější turnaj. Pak mám ještě z mistrovství Evropy v boxu, což budu v září obhajovat. To je asi to nejvíc v boxerském světě, co teď mohu dokázat.

Byly vaše soupeřky těžké, nebo jste čekala něco jiného?

Trénovala jsem na to a připravovala několik týdnů, čekala jsem to tak nějak, jak to nakonec probíhalo. Rozhodně byly těžké, ale já jsem byla natrénovaná, takže pro mě žádné překvapení.

Na cestě ke zlaté medaili jste musela zdolat tři soupeřky, byla ta finálová opravdu nejtěžší?

Podle mě jo, ale hlavně měla hodně odlišný styl, takovej ten thajskej. Většinou boxuju se soupeřkami, který vyznávají holandský styl, změna to byla v tom, že soupeřka se snažila hodně kopat a klinčovat.

Co vám během finálového duelu říkal váš otec a trenér?

Dělala jsem přesně to, co taťka chtěl, takhle jsme se na to připravovali. Fungovalo to skvěle, viděl, že to funguje, tak mi říkal, ať pokračuju, nepřestávám a jdu do toho. Vycházelo mi to, ani se během zápasu nestalo, že by mě soupeřka nějak nachytala. I proto jsem do toho šla furt dál.

Měla jste po zápasech možnost pobavit se se soupeřkami?

Po prvním zápase, kdy jsem šla proti domácí soupeřce, tak se po zápase se mnou chtěla hned fotit a dát si to na Instagram, takže úplně v pohodě. V semifinále jsem šla proti Australance, ale s ní jsem si po zápase nic neřekla, jen mi v ringu zatleskala. Ve finále jsem porazila Thajku a ta po našem souboji hodně brečela, byla smutná. Pak ale za mnou přišla, pogratulovala mi a řekla, že jsem dobrá.

Během turnaje jste údajně měla problém s váhou, kdy jste dokonce musela přibrat do vaší váhové kategorie. Byly i nějaké další problémy?

Žádné další podle mě ne, krom váhy teda. Během turnaje jsem totiž hodně hubnula a snažila jsem se to dohnat, aby soupeřky neměly moc velkou výhodu. Jinak to bylo v pohodě, užila jsem si to.

Jak náročné bylo cestování do Malajsie?

Když jsme si to změřili, tak to dohromady bylo snad 30 hodin, z toho 16 hodin bylo v letadle. Hned, jak jsme přijeli, tak jsme šli spát, ráno jsem totiž potřebovala fungovat. První den tedy nebyl úplně ideální. Navíc tam byl časový posun, o šest hodin víc, a byla jsem z toho lehce unavená, měla jsem to všechno přehozené. První den jsem usnula hned, ten další ale třeba až v půl čtvrté ráno, nemohla jsem usnout. Pak jsem si ale zvykla.

Hned v září vás čeká mistrovství Evropy v boxu, dáte si teď krátké volno?

Pár dnů volna jsem měla v Malajsii, jeden dva dny i tady v Česku. Teď už jsem zpátky v přípravě, chci se co nejlépe připravit. Navíc mi začíná i sezona v hokeji.

Jak těžké bude kloubit sporty dohromady? V prosinci vás například čeká i akce s hokejovou reprezentací.

Ještě uvidíme, může se ale stát, že se nějaké akce budou navzájem překrývat. Uvidíme, co bude důležitější a podle toho se zařídíme. Já jsem s tím v pohodě.