Článek
„Bydlel jsem s otcem, matkou a bratrem Fabianem v dřevěné chatrči se zinkovou střechou. Žili jsme v jedné místnosti. V pokoji byla kuchyně, obývací pokoj i ložnice. Měli jsme jednu postel, ve kterém jsme všichni spali," přiblížil Edwars svůj život ve střední Americe.
I přesto na skromné vyrůstání nevzpomíná se smutkem. Byl šťastným dítětem. Rodiče mu dali vše, co mohli. Sám říká, že nemá za sebou smutný příběh.
"Bylo to těžké, ale jako dítěti mi to přišlo normální, protože všichni kolem vás žili stejným způsobem. Jako dítě jsem byl pořád šťastný. Moje máma a můj táta mi poskytli většinu věcí, které jsem v životě chtěl," děkuje i po letech. Postupem času si uvědomoval, že žil v ulicích, kde hrál podstatnou roli zločin a gangy. Svůj díl měla i chudoba a hlad.
„Pokud vyrůstáte na Jamajce, vidíte jen zločin, drogy, zabíjení, střelbu, chudobu. Den co den. Nikdy jsem neviděl někoho na vlastní oči, jak byl střelen, ale viděl jsem lidi, kteří před střelbou utíkali," zavzpomínal na roky minulé bojovník, který nyní zápasí v nejprestižnější MMA lize. V UFC má bilanci 10 výher a 2 porážky. Celkem má skóre 18:3.
Dětství mezi výstřely
„Když si hrajete na Jamajce venku a uslyšíte výstřely, neběžíte se schovat. Stačí se jen podívat, a pokud to není nikde poblíž, den běží dál. Jde o součást života."
Když mu bylo devět let, tento život skončil, začala další kapitola v Anglii. Byl v bezpečí, pomohl si? „Přesunuli jsme se do Astonu, zločinecké čtvrti v Birminghamu. Můj táta zůstal v Londýně a viděli jsme ho jen o víkendech. Máma pracovala jako uklízečka, aby nás podpořila. Aston byl ve válce gangů." Přesun tisíce kilometrů a opět problémy.
Když měl Edwars čtvrnáct let a chápal život kolem sebe, jeho otec byl zavražděn, zastřelili ho v nočním klubu v Londýně. „Moje dospívající roky byly nejtemnějšími léty v životě. Moje parta byla zapojena do bitek, loupeží, prodávali jsme i nějaké drogy. Kouřili jsme trávu a trochu i pili. Několikrát mě zatkli kvůli rvačkám a nošení nože," poodhalil své temné časy Edwards. Nerad o nich mluví, ale proběhly.
V tomto období získal přezdívku Rocky, ta mu patří doteď. Dodnes nemůže tuhle část života z hlavy vytěsnit. Lituje, nemůže uvěřit, že vedl takový život.
V sedmnácti letech se s mámou přestěhovali a on spatřil v Birminghamu tělocvičnu Ultimate Training Center. Tohle byla cesta, jak se dostat z ulice. „Máma si stěží mohla dovolit platit členské poplatky, ale nějak to fungovalo. Jsem opravdu vděčný za to, co pro mě udělala. Trénoval jsem dvakrát až třikrát denně, každý den. Po pár měsících jsem se zeptal manažera gymu, jestli bych tam mohl pracovat a učit mladší děti a nemusel platit poplatky. Souhlasil."
Tady se pomalu začala rodit nová osobnost, sportovec, život. První amatérský zápas si dal Edwards po osmi měsících tréninku. "Věřím, že to je to, proč mě sem Bůh poslal," věří své cestě. Bitky neřeší na ulici, teď se vše odehrává v kleci, pod pravidly.
Postupem času se stal příkladem pro ostatní. Viděli, že s tímto přístupem mohou také v životě uspět. „Jakmile uvidíte jiný způsob života, získáte jinou vizi života. Dělám všechno, co mohu, pro svou rodinu, pro další, protože vím, co všechno se mohlo stát. Nikdy jsem nesnil o tom, že budu patřit do desítky nejlepších bojovníků na světě. Nikdy! Tohle jsem nikdy neměl v hlavě. Teď, když tam jsem, je to šílený. Je to bláznivý. Jednoho dne budu šampionem UFC. Vím to."
