Článek
Jaký je váš postoj k čerstvému rozhodnutí, že budou startovat i judisté z Ruska?
Pokud se řeší účast sportovců na mistrovství světa a dalších turnajích, spíš by podle mě měli startovat ukrajinští reprezentanti než ruští. Stojím za vyjádřením Českého svazu juda.
Ten se startem Rusů nesouhlasí, Ukrajina šampionát kvůli tomu bojkotuje. Jak na tom můžou být ruští judisté po dlouhé pauze? Ve vaší kategorii jsou přihlášeni dva.
To je velká neznámá. Ale když jsme viděli, co předvedli vloni na Grand Slamu v Ulánbátaru, klidně se můžeme dočkat něčeho podobného (vyhráli čtyři z pěti nejtěžších kategorií).
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Jak jste na tom vy po zranění ramene? Závěrečnou přípravu jste strávil v Japonsku.
Pralo se mi tam dobře, absolvoval jsem několik tréninků s japonskou reprezentací, kde jsem mohl porovnat síly s nejlepšími a měl jsem z toho dobrý pocit. Zraněné rameno jsem stoprocentně zatížil už předtím na kempu v Gruzii a ukázalo se, že drží. Jen teď při posledních trénincích v Praze mě limituje nachlazení, ale snad to nebude nic hrozného.
Jak velkým hendikepem bude tříměsíční pauza od zápasů?
Výpadek tam byl, proto bylo třeba sbírat objemy a v Japonsku jsem absolvoval desítky tréninkových zápasů. Všichni věděli, že už jsem v kategorii do 100 kilogramů, ale chodily za mnou těžké váhy, i Saito, který má snad 170. A já neříkám ne. Možná se mi s nimi pralo líp, než když jsem byl v těžké váze, házel jsem je na techniky, na které jsem si dřív netroufl. Tak si říkám, jestli ještě nepůjdu přece jen v té těžké váze. (směje se)
Kolik potřebujete shodit do závodu, který vás čeká příští pátek?
Teď kolem 109 kilo. Takže mám 9 dnů na shození 9 kilo.
Jak vás přivítali v nižší kategorii, v níž jste vyhrál své první olympijské zlato?
Spíš se smáli. Nejvíc kluci z těžké váhy při vážení. Guram Tušišvili (stříbrný z Tokia) se smál nejvíc, jak jsem vychrtlý… Ale měl jsem pozitivní ohlasy, i pro ty kluky to je nový impulz. Na Grand Prix v Portugalsku, kde jsem byl třetí, bylo vtipné, že na stupních byli se mnou Gruzínec a Japonec a říkali, že mě jako děcka sledovali na olympiádě a drželi mi palce, Japonci bylo tehdy deset let. Tak jsem se pousmál, že je super, když mě teď předhánějí osmnáctiletí kluci. (úsměv) Ale bylo hezké slyšet, že je pro ně pocta být se mnou na stupních.
