Článek
Student Filozofické fakulty Ostravské univerzity je součástí české reprezentace v bojových uměních už čtyři roky, v loňském roce ale reprezentovat nemohl. A dlouho to vypadalo, že kvůli ruské agresi na Ukrajině přijde také o letošní evropský šampionát ve Slovinsku.
„Národní sportovní agentura oznámila, že žádný svaz v Česku nesmí mít reprezentanta, který má ruský pas. A to byl můj případ,“ vysvětloval Knyšev, který tak k cestě do Slovinska potřeboval povolení k trvalému pobytu.
„Získat ho v současné situaci není pro Rusa v České republice vůbec jednoduché. A to i přesto, že tady žiju už pět let. Zabralo to hodně úsilí a děkuji všem, kteří mi v tom pomáhali. Zpráva, že můžu reprezentovat, přišla na poslední chvíli,“ popisoval Knyšov.
Cesta za čtvrtým titulem evropského šampiona tím byla pro 22letého sportovce složitější. „Místo přípravy jsem řešil povolení, ale i tak jsem patřil k favoritům,“ uvedl Knyšov, který ve slovinském Koperu v semifinálovém zápase zvítězil nad Čechem Postlem a ve finále porazil i bývalého mistra světa Ukrajince Dmytra Pilinkeviče.
„Byl trošku vyšší a mohutnější. Nakonec jsem ho ale porazil o dvacet bodů, což je velký rozdíl. Využil jsem toho, že jsem byl pohyblivější. Než soupeř zvedl ruku nebo nohu, tak už jsem ho trefil nebo kopnul,“ popisoval finálovou bitvu ruský taekwondista.
Souboj s ukrajinským protivníkem podle Knyšova naštěstí nedoprovázelo žádné napětí, které mohla vyvolat válka na území Ukrajiny, kterou způsobilo právě Rusko. „Nebojuju proti státu, ale proti soupeři. Bojovali jsme spolu na mistrovství Evropy už asi posedmé v kariéře, takže se velmi dobře známe. Nedíval jsem se na něj jako na Ukrajince, ale především jako na sportovce, který má tituly a úspěchy. Bral jsem ho jen jako soupeře a on mě naštěstí taky,“ vykládal Knyšov, jenž chce Česko reprezentovat i po ukončení studia na Ostravské univerzitě.
„Přišel jsem do České republiky v 17 letech. Nejprve jsem se v Praze rok učil jazyk a poté jsem se kvůli studiu přestěhoval do Ostravy. Tady už jsem doma, chci v Česku zůstat žít i pracovat,“ uvedl rodák z ruského města Žukovskij, které leží přibližně pětatřicet kilometrů jihovýchodně od Moskvy.
„Mám tam maminku i tatínka a samozřejmě se mi po nich stýská. Chtěl bych být s nimi, ale už jsou starší, takže nemají takovou touhu měnit prostředí. Jsou na něco zvyklí, mají tam práci. Je těžké se v jejich věku odstěhovat do jiné země bez peněz, bez zázemí, bez práce,“ přemýšlel Knyšov.
Rodiče od chvíle, kdy přijel do Česka studovat, viděl naživo jen jednou. „Když jsem přijel do Česka, zrovna začal covid a nesmělo se cestovat. Pak vypukla válka a zase jsme se nemohli vidět. Takže jsme se poprvé od mého odjezdu potkali po čtyřech letech loni na neutrální půdě v Turecku. Bylo to příjemné, ale už to mám asi jako většina mladých lidí. Odstěhoval jsem se z domova, po rodičích se mi stýská, ale jsem zvyklý na Ostravu,“ zdůraznil Knyšov.
A vracet se do Ruska nechce ani po skončení válečného konfliktu. „Po Rusku se mi nestýská. V Ostravě mám vše, co potřebuju. Můžu trénovat, vedu v klubu Fighting aréna i děti, získal jsem si k tomuto místu citovou vazbu. Chci zůstat a získat české občanství. Pokud možno co nejdříve,“ vyslovil s úsměvem přání čerstvý mistr Evropy v taekwondu.