Článek
Krátce po vítězství se svazový předseda Pavel Volek podíval na telefon, kde mu pípla zpráva od hvězdného Lukáše Krpálka. „Předsedo, to sis oddychl, že už to není jen na mně a mám nástupce,“ napsal z tréninkového kempu v Japonsku a připojil gratulace.
Další adresoval dvojnásobný olympijský vítěz přímo 23leté judistce či prostřednictvím Instagramu. Však na takový úspěch dosáhl v české historii jen on, Jiří Sosna a nyní Zachová.
„Lukáš a Renča jsou absolutně rozdílné typy, což je dáno somatotypem,“ srovnává kouč čerstvé šampionky Jiří Štěpán. Však Zachová bojuje v kategorii do 63 kg, Krpálkova hmotnost se blíží téměř dvojnásobku.
„Lukáš využívá svou silovou vytrvalost, u Renči je větší devíza v explozivní síle, kdy nastoupí do chvatu a udělá sekvenci technik, kterou rozhoduje zápasy,“ líčí Štěpán.
Nejzářivější příklad této její schopnosti přineslo finále evropského šampionátu. Proti stála Nizozemka Joanne van Lieshoutová, která poslední vzájemný zápas vyhrála, v boji o zlato se dostala do vedení. Jenže pak Češka nasadila svůj parádní chvat zvaný sode curi komi goši.
A dostavil se nejkrásnější pocit ve sportovním životě judisty. „Když se povede s ní hezky hodit, plácne to z výšky, je to hezký,“ usmívá se Zachová.
Judistka původem z jižních Čech začala snít o olympiádě ve svých dvanácti letech okolo olympiády v Londýně. Jenže k posunu jí pomohl zásadní životní krok, když se v patnácti přesunula do Olomouce k úspěšnému kouči Štěpánovi.
„Mě tehdy zaujala svým nadšením pro judo, odhodláním sportovat a pohybovým talentem. Tak jsem oslovil její rodiče,“ vzpomíná. Nejdřív se setkal se zamítavou reakcí. „Přes celou republiku? V žádném případě,“ rezolutně odpověděl tatínek Zachové.
Trenér Renaty Zachové Jiří Štěpán.
Jenže mladičká judistka postupně své rodiče zpracovávala. „Naléhala jsem, že to je dobrý nápad, můžu se tam rozvíjet, až jsem je zlomila,“ líčí. A tak její tatínek po dvou měsících Štěpánovi zavolal, že Renata se do Olomouce tedy přece jen přestěhuje.
A ne sama, spolu s ní její dvojče Petr, rovněž judista. „Díky tomu pro mě byl přechod snazší. Měla jsem podporu, mohl mi poradit. Pro mamku s taťkou to bylo těžší, když jsme odešli,“ přemítá. Bratr už kvůli zraněním judo na vrcholové úrovni nedělá. „Ale pořád je mi velkou oporou, na všechny zápasy se dívá, píše mi mezi nimi,“ cení si.
K triumfu mezi dospělými vystoupala Zachová přes juniorský evropský titul či stříbro z ME do 23 let, kde porážela soupeřky o čtyři roky starší. „Její velkou devízou je trpělivost a poctivá práce. I když bolí, že často je přes měsíc pryč na soustředěních a nemůže mít sociální kontakt,“ vypráví Štěpán.
Často společně vyrážejí do Kosova, kde se učí tamnímu stylu. „Úchopy svrchu mají možná nejlepší na světě, hodně mi to pomohlo,“ ujišťuje Zachová. „Judo je celosvětový sport a kombinace kosovského stylu s japonským způsobem boje jí pomáhá připravit se na co nejvíc soupeřek,“ vysvětluje kouč.
I díky tomu si Zachová teď může do rámečku s judistickým motivem, který ji nechala vyrobit maminka, umístit své zatím nejcennější zlato. „Ale nechtěla bych tím skončit,“ říká s výhledem třeba už na světový šampionát v Abú Zabí a zejména pařížskou olympiádu.
