Článek
Vlastně je to důvod k oslavě. I v době, kdy se český sport potýká s nedostatkem financí, poklesem počtu sportujících dětí a fanoušci si občas zanadávají u fotbalových afér či čerstvých výsledků hokejové reprezentace, má pořád Česko dost sportovců, na které může být hrdé. Však jich při vyhlášení v hotelu Hilton bylo k vidění deset a na další se nedostalo.
Ostatně sám Krpálek navrhoval, aby oceněna na stejné úrovni byla celá desítka, což by možná bylo spravedlivé, ale přiznejme si trochu nudné.
Ankety zkrátka budí emoce, ať jde o hlasování v Českém slavíkovi, StarDance nebo Sportovci roku. Nemají ambicí být spravedlivým soudcem, jde do značné míry o show, společenskou událost a ocenění účinkujících za jejich dřinu a úspěchy.
Na druhou stranu Sportovec roku má svou prestiž, je vyhlašován přes šedesát let a přehled jeho vítězů je galerií největších osobností českého sportu.
Patří mezi ně Lukáš Krpálek? Bezesporu.
Ocenění získal poprvé v roce 2016, kdy byl jediným českým olympijským vítězem a volba byla vcelku jasná. Pak se rozhodl přijmout ještě větší výzvu.
Judista Lukáš Krpálek.
Přestoupil do nejtěžší a nejprestižnější hmotnostní kategorie a jel bojovat o olympijské zlato do samé kolébky juda. Do historické haly Nippon Budókan, pro Japonce téměř posvátné arény, která se mu klaněla už po zisku titulu před dvěma lety, kdy svůj triumf ve Sportovci roku zopakoval.
A i letos se v ní díky němu hrála česká hymna. Dvě zlata ve dvou nejtěžších kategoriích? To nikdo před Krpálkem nedokázal.
V řadě asijských zemích je právě on nejznámějším českým sportovcem, mnohdy jediným Čechem, jehož znají. Však až při návštěvě Japonska mnohý nadšenec pochopí, jak populární tam judo je. A tím pádem i Krpálek.
Díky svým úspěchům, skromnému vystupování i respektu k soupeřům, k němuž jsou ostatně judisté odmala vedeni.
Projevilo se to i před vyhlášením Sportovce roku, kdy za favoritku na vítězství označil Barboru Krejčíkovou a ocenil její úspěchy, však má sám k tenisu blízko. A určitě by i on s pokorou přijal, pokud by korunka připadla po životní sezoně jí.
Že dám na podzim 16 gólů jsem nečekal, ale po EURU jsem měl velkou chuť, říká Patrik SchickVideo: Sport.cz
V neprospěch brněnské rodačky mohl hrát systém ankety, kdy v elitní desítce figurovala sama i spolu s deblovou parťačkou Kateřinou Siniakovou. S ní dokázala vyhrát French Open, olympijské hry i Turnaj mistryň, což mnoho hlasujících stavělo výše než její individuální úspěchy a hlasy pro Krejčíkovu se tak trochu rozmělnily.
Například ve Švýcarsku tenisová olympijská vítězka Belinda Bencicová triumfovala v tamní anketě mezi jednotlivkyněmi, její stříbro z Tokia po boku Viktorije Golubicové už bylo zařazeno mezi týmy. Ideální systém pro hlasování nalézt nejde, dvojice není ani jednotlivec ani tým a můžeme jen spekulovat, zda by při „švýcarském systému“ vládla v Česku Krejčíková.
Plány Jiřího Prskavce? Dodělat dům. Má na to rok, než začne nominace na další olympiáduVideo: Sport.cz
V očích mnoha fanoušků by ocenění za svou suverenitu v Tokiu zasloužil i kajakář Jiří Prskavec, stejně tak Jiří Lipták za parádní střeleckou show spolu s Davidem Kosteleckým. Pro ortodoxní zastánce fotbalu byl zase letos jedničkou kanonýr Patrik Schick, fanoušci MMA by na piedestalu nebo minimálně v Top 10 rádi viděli třeba Jiřího Procházku…
Vášnivě diskutovat o české jedničce se bude vždycky, a je to jen dobře. Věřme, že nebudeme jednou jen nostalgicky vzpomínat na rok 2021 a pestrý výběr mezi kvartetem olympijských vítězů, grandslamovou šampionkou či biatlonovou mistryní světa…
Michal Osoba
Jako sportovní redaktor webu Sport.cz a deníku Právo působí Michal Osoba od roku 2002, specializuje se na atletiku, lyžování, kanoistiku, florbal, judo, plážový volejbal i americký fotbal, je autorem podcastu Mixzóna. Jako reportér působil na olympijských hrách v Pekingu 2008, Vancouveru 2010, Londýně 2012, Soči 2014, Rio de Janeiru 2016, Pchjongčchangu 2018, Tokiu 2021, Pekingu 2022 a Paříži 2024. Je rovněž spoluautorem knih „120 let české atletiky“ a „Nemůžeš? Přidej! Český olympijský výbor 120 let“.
