Článek
Prohraný zápas o titul mistra světa mezi Konečným a Dzinzirukem v roce 2008.
Stále cítíte hořkost?
Byla to moje nejhorší porážka, protože jsem se cítil jako vítěz. Pro výhru jsem udělal vše. Nejhorší byl ten rozdíl - být a nebýt mistrem světa. Pokud bych ten titul měl, věřím, že bych ho několikrát obhájil a mohl jsem být někde jinde.
Pamatujete, že jste po zápase při rozhovoru brečel?
Jasně, na tohle se nedá zapomenout. Byla to bezmoc, vztek. Po vyhlášení jsem si uvědomoval, jaký je rozdíl být, nebo nebýt mistrem světa.
V roce 2012 jste porazil Francouze Salima Larbiho v sedmém kole K.O. a stal jste se dočasným světovým šampiónem WBO, mrzelo vás, že tam bylo to slovo - prozatímní?
Neberu to nějak špatně, prostě jsem byl mistr světa. To slůvko tam je, ale ve všech statistikách jsem vedený, že jsem byl mistrem světa, bohužel to nebylo na dlouho, bylo to podmíněné dalším zápasem.
A to byl duel se Zaurbekem Bajsangurovem, kde by problém...
Tam jsem měl trable s očima. To je další zápas, na který jsem strašně nasranej. Tohle byl velký podvod. Po pár úderech mě začaly pálit oči a měl jsem celý zápas horší vidění. Myslím, že tam šlo nějakou chemickou látku, která se mi dostala do očí.
| Konečného úspěchy |
|---|
| Své první profesionální utkání vyhrál po 17 sekundách. V roce 2010 vybojoval titul evropského šampióna organizace EBU v lehké střední váze, který v prosinci 2010 obhájil. V letech 2006 a 2011 vybojoval dvakrát titul interkontinentálního mistra organizace WBO. V roce 2006 se stal také interkontinentálním mistrem IBF. V roce 2008 prohrál zápas o titul mistra světa WBO v lehké střední váze proti neporaženému Ukrajinci Sergejovi Dzinzirukovi. O čtyři roky později porazil Francouze Salima Larbiho a stal se prozatímním světovým šampiónem. |
Profesionální kariéru jste začal v roce 2001, co se vám jako první vybaví?
Těch věcí je hodně, ať už dobrých tak špatných. Možná bych změnil jedinou věc, nenastoupil bych do zápasu s Piccirilleem, který jsem měl v roce 2006, protože jsem měl zlomený nos a nemohl jsem předtím spárovat, což se projevilo na fyzičce. Tehdy jsem byl pod finančním tlakem, asi bych si musel půjčovat peníze. Možná by byl další zápas, jiný termín, ale kdo ví. Dál bych nic neměnil. Myslím si, že s Dzinzirukem jsem měl vyhrát, s Varonem v roce 2004 taky, ale to je minulost, nemyslím si, že jsem se mohl připravit lépe.
Komu byste poděkoval, kdo vás nejvíce ovlivnil v kariéře?
Vděčný jsem především rodině, tátovi, mámě a pak manželce, která mě nehorázně v boxu podporovala. Po boxerské stránce jde o hodně lidí, to se táhne už od amatérských let. Trenér Russ, Vrba. Potom celá stáj SES, která se o mě dobře starala, tam jsem byl opravdu spokojený s trenéry.
Jaký je teď váš život, co všechno děláte?
Život je náročnější, dělám toho víc, k tomu trénuji. Během kariéry byla relativně pohoda. Odvedl jsem si svoji práci a měl čas na relax, mohl jsem si jít lehnout v poledne. Ale už v té době jsem měl další aktivity a myslel na budoucnost. Teď toho je víc, je to smrt, ale dělám si to sám.
Jste jediným Čechem, který měl v držení světový pás. Vidíte tu někoho, kdo se může přidat?
Chviličku to vypadalo na Štěpána Horváta, teď už si to v žádném případě nemyslím. O světový pás bude bojovat Fabiana Bytyqi, to je daný, myslím, že i velice brzo, ale je to holka, tam je konkurence menší, přesto to je stále pás velké asociace. Doufám, že na velké tituly má i Tomáš Šálek, ale to třeba až za 10 let, je mu 19, má čas, potřebuje získávat zkušenosti. Jinak nevidím nikoho, kdo by měl za dva, tři roky boxovat o světový pás. Nejsou tu špatní boxeři, ale něco tomu chybí - zázemí, vůle boxerů.
