Občas se musí člověk otestovat a dostat přes držku. Co plánuje Monster, který prohrál jen s Vémolou?

K tomuhle se já nemohu vyjádřit, vše je v řešení, ale jsem v přípravě. Až bude vše podepsané, bude jasno. Zápasil jsem na XFN i na IAF, mohu zápasit na obou galavečerech, když budou dodržené určité podmínky.

Kromě nabídek od XFN a IAF můžu ještě zápasit v červnu v ACA, potom tam je něco v Dubaji, poté mě chtějí ještě v květnu na Souboji titánů. Nabídek je hodně a všechny je zvažuji.

Ať se stalo cokoliv, nikdy jsem s nimi neměl problém. Mě i kluky od nás vždy zaplatili, takže nemám důvod jim nevěřit.

Jde to blbě.

Pokud se připravuji na zápas, musím mít minimálně dvě fáze denně. S ohledem na můj věk musím jet více kardio, a taky hodně odpočívat. Regenerace je největší problém, když mám vše skloubit.

Zásadní věc je, že pokud se člověk udržuje permanentně, není tak těžký se do formy dostat. Jestliže bych ale přestal a měl se vracet, tak to bude hodně těžký.

Letí to. Tréninkový proces a metodika je jiná. Samozřejmě technická úroveň se zvedla. Vše se vyvíjí a za dvacet let to je hodně znát. Já jsem dlouhodobě dělal judo, jezdil jsem na ligu, byl jsem v širším výběru reprezentace, takže pro mě bylo trénování jednodušší, byl jsem sportovec.

Určitě jsem technicky vyspělejší. Jestli jsem tvrdší, nevím, z juda jsem byl dost omlácený, jen jsem nebyl zvyklý na údery do hlavy. Ale tohle člověk naspáruje. Třeba v Polsku je hodně na výběr, ale jednoznačně nejtvrdší sparingy jsou v London Shootfighters. Tam je sice méně sparingů, ale jsou reálné, jde vlastně o zápas. Když se vám jinde něco nelíbí, sparingpartner povolí, ubere, tam ne, tam to krosí, dokud sám neodplácáte, případně neukončí sparing trenér. Tam to je fakt přísný.

Ne vždycky. Občas se ale musí člověk otestovat, jestli se dokáže přenést přes bolest. Jedna věc je rozdávat, druhá přijímat, pokud neumíte přijímat, nemáte v kleci co dělat. Když se dostanete pod tlak, musíte se v něm orientovat, překousnout ho, ustát, převezmou situaci.

Neodchází. Jsou tu lidi, kteří si myslí, že na MMA mají, ale pak ve sparingu dostanou přes držku a nejsou schopni pochopit, na jaké jsou úrovni. Buď začnou makat, nebo se do klece nepodívají. Pokud se někdo rozhodne zápasit, kousne se a většinou jde dál. Bojovník nejvíce bojuje sám se sebou, se svými bolestmi, psychikou a zraněními.

Když přišel Karlos do Čech, mediálně zvedl zájem o MMA, to nikdo předtím neudělal, neuměl. S ním přišel boom i mezi lidmi, které nezajímají primárně bojové sporty. Karlos byl jeden z aspektů, který zvedl zájem o MMA.

Četl jsem, že by MMA mělo předběhnout hokej i fotbal na světě. Co se týče návštěvnosti, tak v Americe tomu tak je, tam se točí miliardy.

Ne. Tenhle sport jde tak nahoru, že v osmnácti je pozdě. Vhodný je začít od pěti šesti let. Třeba s gymnastikou, pohybovou průpravu a poté přejít k bojovým sportům, které se v pozdějším věku dají spojit do konceptu MMA. Tahle struktura je důležitá, k tomu samozřejmě závody, aby se děti otrkaly. Pokud jdete ve dvaceti na první zápas, jde o úplně něco jiného než když si adrenalinem, stresem a přípravou procházíte od šesti.

To nejde říct, jsou různé váhové kategorie. Třeba Jirku Procházku mám rád, je to bojovník, přesto si myslím, že i když zápasil v Rizinu, tak v UFC potká jiné soupeře. Přechod bude fakt těžký. Těžko říct, jestli je česká jednička, to musí ukázat, pokud se chce prosadit. V UFC jsou soupeři diametrálně jinde. Pokud se dokáže prosadit do TOP 10, řeknu klobouk dolů. Nemám rád taková hodnocení, ale třeba v judu je jednička Lukáš Krpálek, nikdo nemá takové výsledky jako on. Pro mě jsou jeho výkony více než nyní ukazuje Mach i Denisa, protože vyhrát olympiádu je více než být v první desítce UFC.

Ona je tvrďák, má fýzu, bombu, ale to nestačí k tomu, aby tam vyhrávala. Ona by potřebovala trénovat v profesionálním MMA gymu a jezdit na kempy, potkávat kvalitní sparingpartnery. Pokud je nemáte, nemáte zpětnou vazbu. Podle mě ona toto zhodnocení nemá. Subjektivní pohled je jiný než skutečnost.

Dřív se vše nepsalo, mám asi 25 zápasů, prohrál jsem jen s Karlosem.

Odhadem 500 zápasů.

(smích). Vše se posunulo, Karlos u nás trénuje, známe se, takže asi tak.

Šel jsem do toho kvůli tomu, že je obtížný najít někoho, do koho se vyplatí dávat čas a energii. Lidí, kteří za něco stojí, je hrozně málo. Ze sta bude pět závodníků a takový jako je Mach, je jeden z tisíce. Spousta lidí zjistí, že na to nemá. Doufal jsem, že najdeme talenty, čas ukáže, jestli se někdo z nich prosadí a dokážou spojit postoj a zem. Byli vybraní kluci, ve kterých jsou velké rozdíly a na každého musíte jinak. Ideální je najít multisportovce, třeba bez základů v bojových sportech, se kterým se dá ale pracovat, jenže někteří v té show jsou okurky.

Neviděl jsem ani jeden díl, nemám na to nervy.

K tomu řeknu asi tohle, záleží, jak si to v televizi sestříhají. V tomhle případě - trénink byl ohlášený, byl asi měsíc a půl času, kdy kluci měli chodit trénovat a Adam tady nebyl ani jednou. Borec přišel pozdě, nepozdravil, neomluvil se, a ještě začal dělat něco jiného v rohu, kde si myslel, že ho budou asi natáčet. To jsem si říkal, to si dělá prdel. Mě nezajímala televize, mně šlo o trénink. Tohle vše mě vytočilo, tak jsem si řekl svoje a televize to samozřejmě použila. Moc se mu to nelíbilo, ale skousnul to a už se bavíme normálně.

Musí být morálka. Co řekneme, to uděláme. Makáme, pak zábava.

Nejdůležitější je začít včas a vydržet. Když já začínal s judem, tak jsem pár let chodil trénovat třikrát týdně a od deseti let každý den. Vrcholoví sportovci nejsou většinou ti nejtalentovanější, ale jsou to ti, kteří mají vůli makat a chtějí se posouvat. V našem sportu se člověk navíc pere s vlastním egem, pýchou, protože vás někdo zmydlí, pokoří, což je dobře, protože takto se vytváří pokora.