Článek
Kvalifikační síto bylo neúprosné. Na hry postoupili ze světové kvalifikace jen finalisté jednotlivých kategorií. Do Tokia českého zápasníka poslala ve váze do 97 kg semifinálová výhra nad Litevcem Laurinaitisem. Kvalifikaci mohl dokonce i vyhrát. Do finále už ale nenastoupil. Právě kvůli zraněnému nosu. „Už vlastně o nic nešlo, a tak jsme se s trenérem a týmem rozhodli, že raději ne, abych si ten nos ještě víc nezhoršil."
Před světovou kvalifikací si prožil pořádné nervy. Věděl, že je to poslední možnost, jak si olympiádu zajistit. Pozitivní změnu v té chvíli přineslo rozhodnutí reprezentačního kouče Václava Scheinera. „Před kvalifikací mě trenér nechal doma, abych měl psychickou pohodu a byl s rodinou. Hrozně mi to pomohlo. Srovnalo se mi to, na soutěž jsem se pak hrozně těšil. Bylo to to nejlepší rozhodnutí. Rozhodlo o tom úspěchu," je přesvědčený Omarov.
Artur Omarov se s trenéry raduje z postupu na olympiádu
Dagestánský rodák, který reprezentuje Česko od roku 2009, trenéra svým postupem na hry pod pěti kruhy rozbrečel. „Ještě se to nestalo. Doufám, že tyhle slzy štěstí přijdou ještě na olympiádě."
Nepotěšily ho jen slzy trenéra. Také gratulace od dalších sportovců. Blahopřál judista Lukáš Krpálek a také zápasníci Machmud Muradov, Karlos Vémola nebo Michal Martínek.
Zranění, únava, všechno teď musí jít stranou. Na odpočinek není čas. Příprava jede na plné obrátky. Další trénink hned den po návratu domů. „Nad pauzou jsem uvažoval. Chtěl jsem si dát týden oddech, ale nakonec je rozhodnutí takové, že mám hned v úterý trénink. Olympiáda je tady za chvíli. Akorát teď budu mít nějakou přípravu v Chomutově, abych byl s rodinou, a pak to chci postavit na zahraničních soustředěních," popisuje své plány dvaatřicetiletý zápasník.
Jeden sen si splnil. Dostal se na olympijské hry. Cesta k nim byla trnitá. Celkem se o to v kariéře pokoušel šestkrát, vyšlo to až na sedmý pokus. „Když mi nevyšla kvalifikace na olympiádu v Riu, rozhodoval jsem se, že skončím. Byl jsem strašně psychicky zlomenej. Ale rozhodl jsem se, že přejdu o váhu výš, abych nemusel shazovat, abych měl psychickou pohodu. Zase jsem začal věřit, že to dokážu," shrnuje své peripetie.
Teď by si rád splnil ještě druhý sportovní sen. Ten největší. Na olympiádě uspět a získat medaili.
