Článek
Úsměvy, dobrá nálada, tak trochu nástup jako na vlastní party. Mikulášek si užíval každý okamžik, pozornost, aby ne, v ten moment na něj koukalo víc než jedenáct tisíc fanoušků. Jako by si šel vyzvednout dárek do klece. Jenže tam čekal bojovník, který ho chtěl porazit. Ne zbít, porazit. V tom byl mezi oběma rozdíl.
Nahecovaný Raška, kterého oči byly zlé, zápasník, který jde do války a má jediný cíl, vyhrát. Nekompromisně, to byl jeho nástup ve stylu gladiátora. Odhodlání, síla, soustředění a víra v sama sebe. Tři kola po pěti minutách, čas, který byl určen pro tuhle bitvu, která zahořela už před rokem pomluvami mezi oběma zápasníky. V Ostravě se mohli pobít, žádná ulice, vše podle sportovních pravidel MMA.
Pár minut oťukávání a potom celkem kvapíková demolice, kde Raška dostal od Mikuláška naloženo. Takový scénář byl odehrán v kleci. Raška se dostal pod tlak, uhýbal před ranami, ale Mikulášek nepospíchal, jako by si svoji kořist vychutnával, trápil ji.
Baba Jaga si počkala, a nakonec Rašku uškrtila na konci prvního kola. Mikulášek poté začal gestikulovat k lidem mimo klec, rozhodčí mu musel klidnit tep. On právě ovládl vyhecovaný fight a postavil se na svůj vlastní MMA Olymp. „Furt budu rváč," řekl poté šťastný a spokojený.
„Chtěl bych pogratulovat Vaškovi. Neměli jsme se rádi, ani nebudeme, ale vyhrál fér, za to mu patří moje gratulace," přiznal Raška a nabídl mu ruku. Oba poté poklekli, poklonili se a navzájem si vyjádřili úctu po boji. V tento moment jejich válka skončila a všichni věděli, kdo je vítězem.