Nedělám ostudu, říká nejlepší český boxer. Soupeřovi fanoušci mu ukázali prostředníček

Když vezmu v potaz jen výkon, tak ten nebyl zas tak špatný, s porážkou spokojený být ale nemohu. Včera jsem se na zápas díval a byla tam spousta chyb. Přišlo mi, že jsme zápasili v obrovském tempu. Shodli jsme se s trenéry, že bylo možné utrhnout vítězství, ale chyběla nám zřejmě nějaká delší taktická příprava. Mně osobně chybí asi pár červených vláken, protože šlo vidět, že ty genetické dispozice byly úplně někde jinde. Soupeř byl obrovsky dynamický.

O jeho kvalitách jsem věděl už dopředu a spíš mě zaskočil průběh zápasu. Jel to zkušeně, pohlídal si to a mě vůbec nepustil hrát si to svoje. Na střední a větší vzdálenost si to hlídal výborným pohybem a dynamikou, když jsem to chtěl zkrátit, tak to zase pohybem dobře odbourával. Jakmile jsem něco rozbalil, tak si našel cestu pro nějaký kontr. Možná jsem mohl trochu víc zariskovat, pokaždé ale našel odpověď. Nemyslím si, že to bylo úplně špatné, ale mohlo to být i lepší.

Hala bouřila, ale tím, že jsem tam už několikrát zápasil a zřejmě jsem si získal i pár anglických fanoušků, tak se se mnou při nástupu zdravili. Chtěli se zdravit i v rohu uličky, kde jsem ale pochopil, že měl fanouškovskou základnu, a když jsem si s nimi chtěl ťuknout, tak uhnuli, vysmáli se mi a ukázali prostředníček. Asi dva nebo tři mi takhle uhnuli, pak už jsem to raději nepokoušel. Bylo to vtipné, zasmáli jsme se. Je ale jasné, že když jedu do cizí země, tak musím počítat s tím, že tam soupeř bude mít fanoušky.

Angličtí fanoušci jsou specifičtí a bylo to vidět během vážení hlavního zápasu turnaje. Více než boxeři to hecovali právě diváci. Ale to je naopak dobré, je to popularita toho sportu a lidi si to užívají. Možná to tady v Česku trochu chybí, fanoušci v Anglii tím sportem žijí.

Rozdíl tady je a já se snažím, aby mezi mnou a soupeři nebyl takový. Myslím si, že to v hodně zápasech ani patrné nebylo, možná jsem byl dokonce lepší. Pak zase hraje faktor toho, že boxuji venku. Podle mě se to ukázalo i tady na bodech. Jeden rozhodčí mi dal dvě kola, další mi snad dal jedno nebo tři (2×99:91 a 99:92). Myslím si, že tři, možná čtyři kola bych si normálně mohl urvat. Když ty zápasy jsou vyrovnanější a jde to na body, tak právě hraje roli faktor domácího prostředí. Hraje se z kopce.

Mrzí to, ale nadělám pro to akorát to, že budu dál trénovat a snažit se být lepší. Já si z toho ve finále nic nedělám. Vrátil jsem se k základu, proč jsem začal boxovat. Baví mě to a naplňuje. Zápasím s nejlepšími na světě. Chris Billam-Smith, se kterým jsem udělal vyrovnanou bitvu, je teď mistr světa, to stejné Jordan Thompson. Další kluci jsou v top desítce či patnáctce. Úpolový sport je holt takový, že tu nejsou druhá místa. Každý vidí jen to, že jsem prohrál, ale udržuji se ve světové padesátce už nějaký ten rok. I tak je to podle mě super. Když to porovnáme třeba s během, kde bych byl do padesátého místa a na OH bych běžel třeba druhý nebo třetí, tak by se to slavilo jako úspěch. Tady je jen výhra, nebo prohra. Nikdo už nevidí to, že tam jsou v uvozovkách další příčky.

Je to fajn a je vidět, že asi ostudu nedělám. Když jsem přijel na tiskovou konferenci, tak mě zdravil Eddie Hearn (boxerský promotér) a potom o mně mluvil docela v pohodě. Je to příjemné, že jednoho klučíka z Česka zná světová komunita v boxu. Byl jsem i na kempu v Chorvatsku, kde byl Alen Babič, který šel o mistra světa, a také věděl, kdo jsem. To jméno si ve světě nedělám špatné. Kdybych jezdil jako pytel a prohrával tam, tak dejme tomu. Já si ale myslím, že tam vždy ukážu nějaké kvality.

Asi tam budou hezčí peníze, ale vyloženě kvůli tomu to nedělám. To bych jinak jezdil častěji (smích).

Je tam spoustu variant a plánů, je to všechno v řešení. Řešíme i jednu zásadní věc. Uvidíme, zatím do konce roku a ani do poloviny toho příštího žádné plány nemám, ale řeší se to. Je tady hodně možností. Spíš se to snažíme selektovat, než abychom hledali a vymýšleli. Snažíme se to narvat do kalendáře.