Za Rakiče jsem rád, uznal Procházka. Našel v sobě lovecký instinkt

Na český triumf na velkolepé akci UFC 300 v americkém Las Vegas to přitom dlouhou dobu ani nevypadalo. Procházka zejména v prvním kole tápal, jeho sok působil mnohem svěžeji. Dílo zkázy si hostěradický bijec naplánoval do prostředního dějství, kde tradičním chaosem v přestřelkách rozhodl. Fantastickou koncovku patřičně ocenila také UFC, která Procházkův výkon společně s Američanem Maxem Hollowayem viděla jako nejlepší z celého galavečera. České hvězdě jde navrch 300 tisíc dolarů (zhruba 7 milionů korun).

V prvním kole jste schytal řadu kopů na lýtko, jak nepříjemné to bylo?

Potřeboval jsem si ho načíst a zacílit na něj. Člověk takové momenty prostě někdy potřebuje, občas je zapotřebí něco obětovat. Nijak zvlášť jsem je ale necítil, tedy kromě čtvrtého nebo pátého kopu, ten jeden konkrétní jsem pocítil. Bylo to v pohodě. Díky tomu jsem si uvědomil, že musím něco změnit a že nemůžu kolem něj jen tančit a chytat další kopy a údery. Tlačil na to, nebylo to z jeho strany přirozené.

Je to něco, což už je ve mně zakořeněné. Pokaždé, když si tím přidělám problémy, tak se snažím soupeři ukázat, že na mě nic nemá. Snažím se být v tomhle ohledu profesionálnější, protože s kluky jako Pereira se takové věci nevyplácejí. Snažím se hodně pracovat pohyby hlavou. Jako blesk a stín.

Ti už mě znají. To je důvod, proč byl souboj s Pereirou zastaven o něco dříve, než být měl, ale na tom už nezáleží. Teď jsem tady a soustředím se na to, co je přede mnou.

V této přípravě jsem se obraně věnoval opravdu dost, ale hlavním bodem bylo to, že musím jít stále dopředu bez ohledu na to, kolik toho schytám. Bylo to o tom vidět soupeře jako kořist, kterou je potřeba ulovit. Je klíčové umět spojit mistrovství s loveckým instinktem.

V prvním kole. V momentu, kdy seděl na židli, jsem zachytil jeho pravou tvář. Na začátku zápasu se snažil být opravdu tvrdý, nicméně po několika dalších změnách v boji a úderech jsem zaznamenal, že mění masku, než se kterou vstoupil do klece. Jakmile jsem to viděl, byla to cesta k vítězství.

Ve finále jsem byl rád za soupeře, kterým byl Aleksandar. Díky tomu jsem věděl, že musím opravdu bojovat. Po zápase v New Yorku jsem potřeboval popostrčit. Cítil jsem, že potřebuji na sebe vyvinout tlak nějakým soupeřem. Takovým soupeřem, který bude agresivní a hrát si na drsňáka. Aleksandar takový byl.

Momentálně je mi to jedno. Důležité pro mě je, že jsem se oproti minulému zápasu zlepšil. Dnešní boj byl skvělý i z toho důvodu, že jsem si z něj vzal zkušenosti do dalšího zápasu, který snad bude co nejdřív. Je potřeba říct, že se stále učím. Jde mi o to propojit násilí a lovecký instinkt s mistrovstvím, technikou a přítomným okamžikem. Věřím, že si titulovou šanci zasloužím.

Dnes večer to nebylo jen o této události, ale po mém posledním boji v New Yorku bylo důležité, abych uvnitř sebe opět zapálil jiskru a ukázal sám sebe v bouři a roli lovce. Za to všechno jsem velmi vděčný.