Článek
Přestavba fotbalového stadionu v MMA arénu vypukla začátkem týdne, ruku k dílu daly zhruba dva tisíce lidí. Na vše přitom dohlížel Michal Pavel, šéf produkce, jenž má na starosti průběh každého turnaje i všech okolních událostí. S Oktagonem je přitom spojen již od jeho začátku, i proto galavečer ve Frankfurtu považuje za vrchol své práce.
Co pro vás turnaj takového formátu znamená?
Prestiž. Je to takový doktorát z produkce, jedna z největších věcí, na kterou si člověk podle mě může sáhnout. Teď jsme připravovali grafiky od turnaje Oktagon 1, kde jsem byl, až po tento galavečer Oktagon 62. Když bereme v potaz, že tu byly i další turnaje, které nebyly číslované, tak je to opravdu velká věc. Zkrátka od Královky až na vrchol světa.
Jak vzpomínáte na první turnaj, k němuž došlo v roce 2016 a tehdy na něj dorazily dva tisíce lidí?
Na tom jsem se produkčně ještě nepodílel, byl jsem spíše v roli domlouvání partnerství v oblasti cateringu, security apod. Ondřej a Palo (Novotný a Neruda - zakladatelé Oktagonu) do mě tehdy vložili důvěru a snad se to vyplatilo, protože některé z těch spoluprací trvají do teď.
Berete blížící se turnaj jako vrchol vlastní práce?
Určitě. Těch milníků mám víc, ale tady bude 60 tisíc fanoušků. Je to mazec, až jsem z toho někdy sám dojatý, kam jsme to společně dotáhli. Málokdy člověk může říct, že přepisuje historické tabulky, a stejně tak, že se česko-slovenské firmě povedlo dobýt Evropu a dostat se na tuto metu. Být součástí tak velké akce i firmy je za odměnu.
Cítíte tedy i větší zodpovědnost?
Jasně. Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Kapacitně je to dvojnásobná Slavia. Byl jsem se tady podívat na několika předchozích akcích, například na fotbale či koncertu Rammsteinů. Zajímalo mě, jak stadion funguje při plné kapacitě. Je hodně moderní, dají se dobře odbavovat fronty, dá se vymyslet i fanzóna, kterou budeme také organizovat. Doufám, že nám ta automatizace pomůže k tomu, abychom předvedli stejně dobrý turnaj jako na Slavii.
Event director Michal Pavel během přestavby
Patrně to bude i nejdražší galavečer v historii Oktagonu, viďte?
Samozřejmě. Všechno je dražší než náklady v Čechách. Zároveň jsou velmi striktní pravidla pro zaměstnance ohledně délky směny nebo nočních směn, což má na náklady taky vliv.
Jak budete řešit případnou nepřízeň počasí? Může například pršet.
Je tu kouzelná střecha, která se roztáhne a diváci jsou v pohodě. Je to samozřejmě brané jako outdoorový turnaj, na plochu neprší, stejně tak na diváky, ale je tu pár míst mezi střechou a plachtou, kam může pár kapek dopadnout. Víceméně by ale měli být všichni v suchu.
Co se mění od galavečerů pod zavřenou střechou, kterých ročně pořádáte více než deset?
Generálku jsme si dali už na stadionu v Edenu, který funguje podobně. Na Slavii se musel odstranit trávník, pokládala se geotextilie a podlaha. Tady je rozdíl v tom, že podlahu pokládáme přímo na trávník. S větším turnajem se pojí větší grand support, větší nohy, na které budeme zavěšovat hromadu světel, zvuků a podobně.
Předpokládám, že bude nasazen i větší počet příslušníků bezpečnostních složek.
Ano. Jsou to stovky lidí, kteří se na tom podílejí. Čísla jsou násobně vyšší než na Slavii.
Co čekáte od fanoušků? Dorazí především Němci, kteří umí udělat slušný rámus.
Čekám dobrou zábavu a fantastický zážitek. Jsem zvědavý, protože němečtí fanoušci jsou specifičtí v tom, že pokud nebojuje jejich bojovník, tak příliš nepovzbuzují. Je to rozdíl mezi naší a německou scénou. I proto se je snažíme edukovat a naučit kráse MMA, aby fandili i lidem, jejichž plakát zrovna nemají nad postelí.
Peklo by to mohlo znamenat pro Patrika Kincla, jediného Čecha na turnaji, který nastoupí proti domácímu bijci Kerimu Engizekovi.
(úsměv) Je to tak, Kerim je v Německu velice populární a má opravdu slušnou fanouškovskou základnu. Jsem zvědavý, co to s lidmi udělá a jak atmosféra dolehne na zápasníky. Dával jsem krásný příklad v Miloši Petráškovi, který je geniální zápasník, na tréninku nahází úplně každého, ale byť ho mám moc rád, tak ho potom v zápase atmosféra většinou sežere. Jsem zvědav, jak to dopadne v tomto případě.
Jak to vy zvládáte s nervozitou? Před turnajem musíte zařídit spoustu věcí, tak aby se to stihlo nejen kvalitně, ale i časově.
Člověk určitě zažívá nějakou nervozitu. Abych mluvil o sobě, tak se snažím si to nějak nepřipouštět, byť to není možné udržet celou dobu. Bude tu 60 tisíc lidí, obrovské množství personálu. Jsou tu snad dva tisíce lidí, kteří to pomáhají připravovat. Člověk to musí cítit. Cítí, že je to opravdu hukot.
Zmínil jste, že je to pro vás jedna z největších prací. Máte nějaký další sen, na nějž byste chtěl s Oktagonem dosáhnout?
(zamyslí se) Abych pravdu řekl, tak veškeré moje úvahy teď směřují na sobotu. Když se mě teď někdo zeptá, co budu dělat příští týden, tak bych si rád domluvil, že vypnu telefon a na pár týdnů zmizím na dovolenou. Já tam ale nejsem schopen dohlídnout. Ptá se mě na to rodina, ve firmě si potřebuji naplánovat nějaké schůzky a další. Teď je pro mě stěžejní sobota.
