Článek
New York (od našeho zpravodaje) - Když se definitivně odklepl New York v čele s nejpopulárnějším českým bojovníkem, měli bratři z Moravy okamžitě jasno. „Brácha oslavil 35. narozeniny a říkali jsem si, že do Vegas nepojedeme, protože je to totiž moc daleko. Jak ale padla zpráva o New Yorku, tak jsme měli jasno. Rozhodli jsme se rychle,“ líčí mladší z bratrů Tomáš. „Za dvě hodiny, možná i za půl. Pak jsme řešili všechno podstatné,“ doplňuje Zdeněk. A reakce doma u drahých poloviček? „Žádná, máme silné pozice,“ smějí se.
Výlet do zámoří se zkrátka neodmítá. „Pro mě je to největší svátek sportu, který se může stát. Kdy se povede mít Čecha v titulovém zápase v New Yorku v Madison Square Garden a teoreticky na kartě s Jonem Jonesem? To je teď sice už jedno, ale stejně (Jon Jones odstoupil kvůli zranění - pozn. red.). Já osobně nic většího ve sportovním světě nemůžu zažít. Ty peníze jsou jedna věc, ale teď to naštěstí nemusím řešit tak, že bych si to nemohl dovolit. Radši vypustím jednu, dvě dovolené,“ říká otec od rodiny Zdeněk.
Dohromady se bude jednat o jejich čtvrtou návštěvu UFC akce. Po Praze, Kodani a Londýně přijde na řadu již zmíněný New York, který ze všech zmíněných cest vyjde nejdráž. „Je to drahý výlet, dvě rodinné dovolené. Vyjde to každého na sto tisíc. Jsou v tom vstupenky na UFC, NBA, NHL, hotel, letenky, jídlo, New York CityPass, parkování a podobně,“ líčí jednotlivé výdaje Tomáš.
Samotná vstupenka na galavečer UFC 295 vyšla každého na téměř tři desítky tisíc korun. Ani to sympatickým českým fanouškům nevadilo. „Vychází to na 27 tisíc korun, budeme sedět trochu výš na straně,“ líčí. „Ten lístek je přitom jeden z levnějších. Měl jsem v košíku i dražší, ale nakonec jsme se rozhodli, že si za ten rozdíl koupíme NHL a NBA. To vyjde asi na 5000 korun na osobu,“ přemítá pětatřicetiletý Zdeněk.
Oba jsou velkými fanoušky bojových sportů, prakticky nevynechávají UFC turnaje v televizi. Na domácí scéně si rovněž nenechají ujít galavečery organizace Oktagon MMA. „Máme UFC Fight Pass, těch zápasů vidíme ročně fakt dost. Kupujeme si i každý Oktagon, ale poslední dobou se nám líbí zhruba 3-4 zápasy na kartě,“ vypráví Zdeněk, jenž se společně se svým o osm let mladším sourozencem několikrát vydali přímo do dějiště turnajů největší česko-slovenské organizace.
Za jeden provaz táhnou i v zaměstnání, v Uherském Hradišti mají vlastní gym s názvem „Bushido“. Toto slovo je přitom spjato právě i s Procházkou, který se samurajským Kodexem Bushido řídí už několik let. „Líbí se nám japonská tématika,“ vysvětluje rychlé rozhodnutí Tomáš. „Je to kvůli více věcem. Když jsme byli malí, tak existovaly japonské zápasy Bushido. Pak samozřejmě velkou roli hrálo to, že dlouhou dobu sledujeme Jiřího cestu. Já osobně už od Japonska, možná ještě o něco dřív. Dá se říct, že ta filozofie je i pro nás,“ myslí si Zdeněk.
Společně si nenechají ujít ani páteční veřejné vážení, den poté přijde na řadu samotná akce, která se potáhne daleko po půlnoci. „Jiří má lepší fyzičku, měl by být lepší. Podle mě se budou tahat dlouho a myslím, že to skončí KO ve čtvrtém kole. Je otázka, jak bude nastavený v tom, zda bude chtít s postojářem chtít jít postoj. Za mě by měl wrestlit. Uvidíme, jestli se s ním bude přestřelovat, nebo půjde do šachů a třeba ho tlačit na kleci,“ rozebírá možné varianty Zdeněk.
Také jeho sourozenec očekává náročnou bitvu. „Myslím, že to pro Jiřího bude nejtěžší zápas kariéry, nic těžšího skoro přijít nemůže. Je to moje intuice. A kdybych si měl tipnout, tak Procházka vyhraje ve čtvrtém kole na škrcení. Stejně jako proti Teixeirovi, byť o kolo dřív,“ připomíná sedmadvacetiletý Tomáš loňský titulový triumf rodáka z Hostěradic, který v Singapuru vykřesal vítězství až v závěrečných vteřinách boje.
A pokud si Procházka podmaní New York a znovu usedne na královský trůn, bude znovu veselo. Žádné divoké oslavy od českých bratrů přímo v dějišti turnaje ale nečekejte. „Nejsem moc slavící typ, budu vnitřně spokojený. I kdyby to nevyšlo, tak stále kluk z Moravy visí na Times Square. Celá jeho cesta je vítězství. Já osobně si ale nedokážu představit, že by Jiří někdy prohrál. Jestli ano, tak stejně neprohraje v hlavě. To je to vítězství,“ říká upřímně Zdeněk.
„Uvidíme, asi si dáme nějaké vítězné pivo, tím to končí,“ doplnil parťáka Tomáš a zmínil, že si do Ameriky jako gesto podpory přivezli českou vlajku. Rovněž nevylučují případnou budoucí cestu za dalším snem. „Jestli ještě někdy někam pojede, ať už to bude kamkoli, tak to bude na zápas Procházky s Jonesem. A je jedno za kolik,“ uzavřeli s úsměvem.
