Článek
Rodák z Ostravy sice hned v úvodu vzal svého soupeře na zem, tam ovšem několik desítek vteřin čelil kimuře. Tu sice Mikulášek neodklepal, nýbrž kvůli bolesti hlasitě vykřikl, což je podle pravidel důvod k ukončení zápasu. Přesto zaplněná hala začala bučet, na první dobrou totiž křik nemusel být patrný.
„Moje chyba, neměl jsem řvát, bohužel. Měl jsem celou dobu navrch, věděl jsem, že budu silnější, přesnější, že mi na zemi nic neublíží. Mrzí mě, že jsem po více než roce, co jsem se vrátil domů, prohrál takovým způsobem," reagoval zklamaný Mikulášek bezprostředně po zápase.
Krátce po duelu se k celé situaci vyjádřil také hlavní sudí zápasu Pavel Touš, který vše uvedl na pravou míru. „Verbální vzdání (výkřikem bolesti nebo stop) se používá hlavně v situaci, kdy není bojovník schopen odklepat. Bojovníci si rádi pomáhají v pozicích výkřikem, ale jsou jasně poučeni, že v případě nasazené techniky, může být výkřik brán jako vzdání," vysvětlil jeden z elitních českých sudích.
Verbální vzdání je zavedeno především k ochraně zdraví. „Zdraví bojovníka je na prvním místě. Tento případ byl z mého pohledu bez debat. Venda (Mikulášek) zařval bolestí a mojí povinnosti bylo zápas ukončit," doplnil.
Poslední slovo si přesto vzal poražený Mikulášek, který si uvědomil, že udělal amatérskou chybu. „Rozhodně jsem však nebyl v takovém ohrožení, kdy bych chtěl klepat. Neklepal jsem, jen jsem zařval a chtěl jsem zarvat ruku, protože on už s ní neměl kam jít. On sám má krátké ruce. Udělal jsem však amatérskou chybu a zaplatil jsem za to prohrou," dodal zklamaně Mikulášek, který ihned projevil touhu po odvetě.