Článek
Návrat do České republiky se ani zdaleka neobešel bez komplikací. „Nedorazil nám kufr, potrvá to ještě tak tři čtyři dny. Mám s sebou jen tašku s tréninkovými věcmi a knížkami. Budu muset trochu nakoupit,“ usmál se dvaatřicetiletý rodák z Hostěradic, jemuž už zčásti dorostly vlasy, kterých se zbavil krátce před lednovým zápasem na podporu fanynky bojující s rakovinou.
Od zápasu uběhly více než tři týdny, co jste mezitím dělal?
Krátce po souboji jsme letěli do Las Vegas, kde jsme měli povinnosti skrze partnera Českou zbrojovku. Následoval podcast s Joe Roganem v Austinu, načež jsme odcestovali zhruba na dva týdny na Havaj. Když už jsme byli v Los Angeles, tak jsme to vzali ještě tento kousíček.
Dokázal jste si na Havaji vyčistit hlavu?
Jo. Ať člověk chce, nebo ne, tak ho to místo pohltí. Byť jsem tam měl tréninkový režim, tak jsem si to užil. Kluci tam měli místní gym, byla tam i posilovna. Nechtěl jsem úplně nic extra hrotit, protože je potřeba i tady trochu zvolnit. Odpočinul jsem si.
Před zápasem jste byl dlouho bez týmu a měl specifickou přípravu. Je to něco, v čem chcete pokračovat?
Musím říct, že mi to vyhovovalo. Potřebuju nějaký čas strávit sám se sebou a sám se nabrousit. Mám rád velký objem, protože jsem zvyklý, když si přípravu sám koriguji. Ať člověk chce, nebo ne, tak se sám sobě musí stát trenérem. Sám ví nejlépe, jak jeho tělo reaguje na jednotlivé typy tréninků a jak se cítí.
Na sociální sítě jste přidal i snímek se sochou moai, s níž je úzce spjat brazilský rival Alex Pereira. Co jste tím chtěl říct?
To, co jsem říkal už po zápase. On (Pereira) je moje výzva a tahle fotka byla mířená na něj. (smích) Jsem zvědav, jak se toho zhostí. Teď má sice před sebou zápas s Ankalajevem, ale zároveň kolem něj létají spekulace o souboji s Du Plessisem (šampion střední váhy). Uvidíme, jak to celé dopadne.
Máte pravdu, konkurentů o zápas s Pereirou přibývá.
Je toho dost. Když si člověk kolem sebe buduje nějakou auru a k tomu má nějakou šňůru výher, tak by si každý chtěl smlsnout. Za sebe musím říct, že kdyby proti Ankalajevovi prohrál a vedení UFC by mi ho nabídlo, tak bych si to s ním dal. Jasně, chtěl bych titulovou šanci, ale teď je pro mě nejdůležitější dodělat školu a udělat dobrou přípravu, což je pro mě zasvěcení celého času pro konkrétní zápas. Už před soubojem s Hillem jsem měl více než půlroční přípravu a procestoval jsem snad půlku světa, abych nabral energii z tréninků a doopravdy se posunul. Za to cítím největší zadostiučinění.
Nevadilo by vám si před Pereirou dát ještě jiný zápas?
Uvidíme, jak se to vykomunikuje s UFC. Teď je to na manažerovi. Já jsem své stanovisko řekl a stojím si za ním. Uvidíme, jestli se to nějak nezmění, nebo tam nebude jiná možnost. Řekl jsem, že by mě lákala tři jména: Ankalajev, Blachowicz nebo Pereira. Ostatní, co tu remcají a vyzývají, tak ty neberu vážně.
Ani Michaela Page neberete vážně? Po nedávném triumfu vás vyzýval a nevadilo by mu přejít do polotěžké váhy.
To je úplný nesmysl, takové výzvy neberu v potaz. Za tím člověkem musí být nějaká historie a to, co říká a dělá, musí mít nějakou váhu. Sice v Bellatoru zářil, ale v UFC už to není zas tak slavné. Ani nevím, kolikátý je v žebříčku a jakou zápasí váhu. Navíc teď proti Sharovi (Magomedovovi) předvedl strašný výkon.
Zmínil jste školu. Budete se v nejbližších týdnech tedy jenom učit, aby jste dokončil studium?
Já jsem především strašně rád, že studuji Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity obor Speciální edukace bezpečnostních složek. Je to něco, co se mi hodí k tomu, co dělám. Je tu hodně sebeobrany, úkolů, biomechanika, fyziologie a všechny možné věci, které se týkají lidského výkonu – v praxi i teorii. Tohle mě baví. Teď mám před sebou jednu nebo dvě zkoušky, které si musím odškrtnout, protože zkouškové je do konce února. Chci to dokončit. Pak musím dodělat diplomovou práci a naučit se na předměty, z nichž budou zkoušky.
Při dokončování studia by vám mohla psychicky dopomoct i výhra v UFC nad Hillem, viďte?
Nechtěl jsem si to přiznávat a výhru či prohru dát znát na své mysli, ale je to tak. Je to tam cítit. To platí i o přípravě a na tom, jak s vámi lidi komunikují. Jak už jsem říkal, já jsem se nenarodil pro to, abych prohrával souboje. To platí o osobním životě i zápasech v kleci. Neznamená to, že musím vyhrávat všechny konfrontace, ale stěžejní jsou ty souboje, které opravdu stojí za to vybojovat – sám se sebou, v hlavě a ty v kleci.
Pereira se má tedy na co těšit?
Nechci se o něm neustále bavit. Nemám tu žádný zásek, že je to nějaká vendeta nebo něco takového. Žádné takové. Od začátku říkám, že to dělám kvůli lásce k bojovým sportům a kvůli tomu, že to opravdu miluju. Tohle je můj život, tímhle se vyjadřuji. Zvítězit nad stylem, s nímž se mi to dvakrát nepovedlo, by pro mě ale bylo osvěžující. (smích)
Už vám dokonce stačily zčásti dorůst vlasy, které jste si oholil krátce před zápasem na podporu fanynky bojující s rakovinou. Co s nimi chystáte dál?
To uvidím, nechám to vyplynout. Můžu to udělat tak, že to vždycky nechám narůst a před zápasem to shodím. Ale uvidíme, bojový účes musí být vždycky. Je ale pravda, že jsem s holou hlavou cítil dobrý fokus. Něco na tom bude.
