Vězení na člověku zanechá stopu. Přemýšlel jsem o konci kariéry, teď mám radost z každé jizvy, líčí znovuzrozený bojovník

V roce 2018 se na dlouhou dobu naposledy postavil do klece. Tehdy třiadvacetiletý nadějný zápasník Michal Kotalík byl odsouzen za těžké ublížení na zdraví a za mřížemi strávil necelé čtyři roky. Právě pobyt v base ho donutil o svém životě přemýšlet. Do hlavy se mu vkrádaly i myšlenky o konci kariéry MMA zápasníka, které však po návratu na svobodu hodil za hlavu a začal dělat vše pro restart.

Čtyřletá pauza od trénování a zápasení byla znát. Kotalík to okamžitě pociťoval, přesto neskrýval touhu znovu se postavit před tisíce diváky. Po boxerské exhibici, která se v květnu konala v pražské O2 areně, přišel vytoužený návrat do klece. A symbolicky to bylo na místo, kde se potetovaný bojovník představil naposledy - na Štvanici. Mohl to být návrat ve velkém stylu, neboť Kotalík div po pár vteřinách neknokautoval norského tvrďáka Ole Magnora, který přesto duel přetočil a ve druhém kole dokonce slavil vítězství.

„Snažil jsem se to uválčit srdcem, neměl jsem sílu na to předvést víc. Samozřejmě mě to mrzí, jak vůči lidem, trenérům, tak i mně samotnému," popisuje Kotalík v rozhovoru pro Sport.cz a zároveň neskrývá přání uskutečnit druhé vzájemné měření sil. Český Iron Man v upřímném povídání popisuje i to, jak ho návrat na svobodu změnil, kde čerpá motivaci nebo kde by se v budoucnu rád viděl.

Na svobodě jste zhruba 9 měsíců, jak jste se za tu dobu změnil jako člověk?

Myslím si, že jako člověk jsem se nějakým způsobem změnil. Sám ze své pozice to ale nedokážu úplně posoudit, nechávám to spíš na okolí. Je ale jasné, že pobyt za mřížemi na člověku nějakou stopu zanechá, ať už s jakými lidmi a situacemi se člověk setká.

A jak jste se změnil po stránce zápasníka?

Je to strašně znát, asi jsem si to ani nedokázal představit. Možná jsem si to ani nepřipouštěl, že by to mohla být změna k horšímu, a to takhle razantní. Něco jsem očekával, ale ne, že to bude po těch čtyřech letech takhle složité. Musel jsem pohledět realitě do očí. Byl jsem fakt zchátralý, dokonce jsem se v base zmenšil o tři centimetry.

V čem jste se teda nejvíc změnil?

Celkově, nejde to jednotlivě vyjmenovat. Bylo to od A do Z ve všem. I takové blbosti, že jsem se třeba zmenšil. Smrsknul jsem se, což mě nemile překvapilo. Nad sílou a podobnými věcmi se nemusíme vůbec bavit. Navíc ostatní kluci za ty čtyři roky ušli obrovský kus cesty. Když mě v prosinci pustili, tak jsem se šel hned podívat na turnaj a nestačil jsem zírat. Ať už jak Oktagon šel dopředu nebo i bojovníci. Hodně rychle jsem to pochopil i na trénincích v Reinders Gymu, kde jsem poznal, že je to fakt blbé.

I po těch čtyřech letech jste věděl, že se budete chtít věnovat MMA?

To ne. V určitém období, což bylo v době, kdy mi nevyšlo propuštění, tak jsem to tak nějak vzdal a nechtěl jsem se vracet. Neměl jsem v sobě chuť. Poté jsem podlehl okolnostem po propuštění a tomu, jak se ke mně zachovali jak cizí lidé, tak zároveň mi podal ruku i Oktagon a nabídl mi smlouvu. Bylo jasné, že ty rukavice zase obléknu.

A co byste dělal jiného, kdybyste MMA hodil za hlavu?

Byly tam nějaké nabídky na hlídání třeba Casina, byť to není úplně ideální. Zároveň si myslím, že bych se věnoval dál trénování, což mě baví. Možná tímhle směrem bych se chtěl ubírat.

Nebylo by to vás nebezpečné i z toho pohledu, že byste se tam dostával do konfrontace s lidmi a sám jste byl za něco podobného odsouzený?

Určitě, stoprocentně. Casino je ale víceméně vždy klidné, chodí tam slušní lidé, a když je nějaký konflikt, tak naprosto minimální. Na dveře jako takové bych ale rozhodně nešel.

Říkal jste, že vám podal ruku Oktagon. Byli jste tedy spolu v kontaktu až po propuštění z vězení?

I během výkonu trestu. S Ondrou (Ondřej Novotný - promotér Oktagon MMA) jsme si párkrát volali, on mě třeba nechal pozdravovat. Poslal jsem mu i dva nebo tři dopisy, byli jsme v kontaktu. Ondra je dobrý hospodář, věděl, že za mnou je příběh a já to i nějakým způsobem umím i prodat. Myslím si, že celou dobu měl za lubem mě vzít zpátky.

Do klece jste se vrátil na turnaji na Štvanici, kde jste před čtyřmi lety nastupoval naposledy před nástupem k výkonu trestu. Jaké to bylo vrátit se zpátky?

Měl jsem to trochu zkreslené. V ten den mi bylo špatně, bylo to zřejmě i vinou v dehydrataci po těžkém shazování. Nebylo mi dobře, ale zároveň musím říct, že to na mě mělo nostalgický a flashbackový dojem. Nevím, jestli v pozitivním slova smyslu, ale uvědomoval jsem si tu zodpovědnost. Nějakým způsobem mě to eliminovalo.

Pociťoval jste psychický nátlak od lidí?

Přesně tak. Nechci říct, že jsem to neunesl, ale ten tlak udělá svoje.

Málem jste vyhrál hodně rychle, neboť jste Ole Magnora div neknokautoval hned v prvních vteřinách.

Byl jsem přesvědčený, že jsem vyhrál. A jak mi bylo zle, tak jsem tam šel s tím, že musím do něj v prvních vteřinách vletět, jinak to nedám. Nakonec jsem se tam s ním ještě nějakou dobu motal, asi šestkrát jsem mu vylezl z nějaké jeho páky nebo škrcení. Sám jsem čuměl. Snažil jsem se to uválčit srdcem, neměl jsem sílu na to předvést víc. Samozřejmě mě to mrzí jak vůči lidem, trenérům, tak i mně samotnému.

Nějaké techniky v prvním kole přitom vypadaly, že by vás mohly ukončit.

Ani nevím, jak jsem to dokázal, ale vždycky se mi v hlavě sepnulo, že ještě musím bojovat. Takhle se to stalo několikrát a vždycky jsem to vytáhl odněkud z paty. Pak už to ale nešlo. Pokud si ale dobře pamatuji, tak jsem to ani neodklepal, ukončil to rozhodčí. Vím, že jsem to odklepat nechtěl. Pak už si pamatuji, jak jsem byl dole se zdravotníky, kteří mi šili obličej. Byl jsem v servisu (smích).

Nebyla chyba jít s ním na zem?

Byla, měl jsem poodstoupit a jít v postoji. Věděl jsem, že ho mám dobře najetý, ale jak mi nebylo dobře, tak jsem si říkal, že teď, nebo nikdy. Pravdou je, že kdybych to pojal trochu taktičtěji, tak to mohlo být jiné. Vím, že v postoji bych ho rozstřílel.

Jak byste tedy ten zápas popsal?

Udělal jsem nějaké chyby, nebylo mi moc dobře, takže jsem mu to vítězství nějakým způsobem naservíroval. Tím ale nechci snižovat jeho kvality. I proto si myslím, že s Olem nejdu naposled.

Bude tedy odveta?

Určitě o ni budu usilovat.

Co jste si ze zápasu odnesl?

Jizvy (ukazuje na jednu pod okem). To neříkám jako vtip, ale já mám jizvy rád, líbí se mi, nikdy jsem žádnou ze zápasu neměl. Vlastně ani žádné zranění, až mi Ole tedy zapříčinil spoustu nití v obličeji. Já si takové jizvy vážím, podívám se do zrcadla, vidím ji a je to pro mě způsob motivace. Jsem za ni v podstatě rád.

Jaká byla odezva lidí po prohraném zápase?

Lidé, kteří jsou v mé bublině, jsou mi věrní, tak jsem z nich úplně dojatý, jsou skvělí. Chtěl bych tímto poděkovat trenérům Andrému Reindersovi a Martinu Svobodovi z Shovels gymu. Velké díky Marku Lončíkovi a jeho Kratomii, který se o mě stará. Kamarádovi zpoza mříží Štěpánu Richterovi, který jako jediný dodržel svoje slovo a pomohl mi se zvednout. Honzovi Vontszemimu, který jako první přišel, nakoupil mi suplementaci, oblečení a dal mi motivaci zase začít. Nesmím zapomenut ani na Pavla Zámečníka, který přišel zničehonic a dal mi šanci se odrazit. Stejně tak Tomáš Bumbálek, který dal cizímu člověku, co přišel z basy, možnost koupit si auto a pomohl mu s bydlením. Moc si toho vážím, jsem vděčný, že jsou při mně a dali mi šanci. Naopak ti, co v mé bublině nejsou, tak tam byl hejt, škodolibost, ale to jsme prostě my Češi. Nemáme úplně přející fanoušky, což je škoda.

Vaše jméno bylo po uplynutí výkonu trestu hodně spojováno i s Terezou H.

Je lehké někoho odsoudit, aniž byste si dali tu práci člověka poznat. Já si tu práci dal. A musím říct, že i navzdory nějaké minulosti je to hrozně milá, hodná a zábavná holka, mám ji rád. Na to, čím si prošla, tak mě překvapilo, jak je vyrovnaná. Svým způsobem ji obdivuji, 90% lidí by to nedalo. Přirostla mi k srdci, vzájemně si pomáháme a dost se spolu nasmějeme. Umí mě teda excelentně vytočit, ale zároveň mi umí dodat klid a toho si hodně vážím. Co bylo, bylo.

Máte nějaký vzor, který vás v kariéře motivuje?

Můj vzor je André Reinders, jak po MMA stránce, tak i lidsky. Mám toho člověka rád a obdivuji za to, co všechno zvládá. Jsou tu sice komunikační šumy, má toho hodně, je to továrna. Je to ale chlap, který je vhodným vzorem pro lidi. Nějakým způsobem vidím vzor i v Gáboru Borárosovi. Je to bojovník, který i když prohrává, má za sebou těžké období, tak furt maká a mě to svým způsobem dává sílu. To je pro mě v mé situaci inspirativní.

Řekl jste, že vám před zápasem moc nesedlo hubnutí, co se stalo?

Všechno šlo dobře, trochu jsem zabojoval s posledním kilem, ale ve finále jsem ještě podvážil a měl jsem o kilogram méně. To jsem vůbec nečekal, že by se mohlo stát. Ale je pravda, že jsem udělal fatální chybu a možná mě to stálo vítězství. Nepředvedl jsem extra fyzický výkon, každý si musí dovtípit, že kdybych takový výkon měl na tréninku, tak mě André Reinders do zápasu v životě nepošle. Prohrál jsem si to sám.

I nadále se tedy vidíte ve střední váze, nebo byste chtěl zkusit třeba polotěžkou?

To je dobrá otázka. Já jsem vždycky chodil polotěžkou, žádnou jinou jsem nezkusil. Teď se ale ukázalo, že umím vyshazovat do střední váhy. Navíc, co jsem se bavil s Andrém, tak mi sám říkal, že by chtěl ve střední váze zůstat. Zároveň si myslím, že můžu chodit i polotěžkou váhu. Budu teď trochu flexibilní.

Nejbližší plány jsou tedy furt ve střední divizi?

Zatím to máme takhle nasměrované.

Myslíte si, že se ve střední váze můžete měřit s těmi nejlepšími? Ať už třeba Karlos Vémola nebo Patrik Kincl.

Je to záludná otázka. Asi by to tak mělo být, ale není to tak. Pohořel jsem s Ole Magnorem, kterého v žádném případě neshazuji, zas na druhou stranu se nemůže měřit s Kinclem nebo Vémolou. Já jsem s ním ale prohrál. Teď chci jít krok za krokem, dojdu si pro vítězství, kterým to zlomím. Jsem přesvědčený o tom, že si pro Oleho dojdu znovu a vymažu to. Věřím, že tam bude tak dominantní výkon, že ho rozeberu na součástky. Zaslouží si to lidi, co do mě investovali i fanoušci i já sám. Udělám vše pro to, abych ho porazil, a to přesvědčivě.

Už jste se spolu bavili o případné odvetě?

Zatím ne, po zápase jsme si psali a gratuloval jsem mu. Měl u mě respekt, je to pro mě velký srdcař. On mi odepsal hezkou zprávu, že mu bylo ctí a že jsem měl high kick z pekla, což se mi líbilo (smích). Já proti němu nic nemám, ale musí se to napravit.

Ještě letos, nebo až příští rok?

Já bych určitě chtěl ještě letos.

Jaké jsou tedy plány na letošek?

Chtěl jsem Německo, ale to nevyjde, to je už plné. Myslím si a mířím to tak, že by to mohl být konec října v Košicích. Není to úplně Oktagon, ale je to pod jeho záštitou.

A máte nějaký cíl například v horizontu tří let?

Chtěl bych být v zahraničí. V Reinders je totiž taková nevýhoda, že je to tam fakt našlapané. Mezi sebou asi zápasit nebudeme. Nevím, jak by se to dělalo. Například, kdyby Miloš teď v Německu vyhrál, tak podle mě půjde o titul a ten má Karlos. Jsem zvědavej, jak si s tím promotéři poradí.

Je podle vás reálné, že se Petráškovi povede v Německu porazit Puetze?

Držím mu palce, doufám, že vyhraje. Ten kluk tomu sportu dal tolik, je tu dlouho, neustále dře a podle mě si ten pás také už zaslouží.

Řekl jste, že vaším cílem je zahraničí. Když by tedy přišla dobrá nabídka, tak byste nad ní uvažoval?

Vzhledem k tomu pohoření v posledním duelu, tak mi teď žádná nabídka určitě nepřijde. Osobně si myslím, že kdyby se mi povedly dva tři dobré zápasy, tak by to třeba přijít mohlo. Líbí se mi třeba KSW.

A co zápasy bez rukavic? To by vás nelákalo?

Přemýšlel jsem nad tím, že bych jel do Anglie, kde se to pořádá. Nejsou za to malé platy, nevadilo by mi to. Já jsem se bez rukavic mlátil v base, nebyly to nenávistné bitky, ale v rámci tréninku nebo boxu, tak jsme jeli bez rukavic. Kdyby přišla dobrá nabídka, tak bych do toho šel. Je to takové to syrové, to jádro, takhle to začínalo. Furt to má nějaká pravidla.

Na česko-slovenské scéně vás tedy i nadále uvidíme v Oktagonu?

Určitě. Já si osobně i myslím, že Oktagon bude do pár let největší organizace v Evropě. Chtějí expandovat do zahraničí, a to je masakr. Zatím ho mám na druhém místě za KSW, ale vzhledem k tomu, že je hodně mladej, tak neskutečně vyrostl. Klobouk dolů před Ondrou a Palem.

Navíc se v poslední době vedou menší konkurenční boje mezi Oktagonem a RFA. Co tomu říkáte?

Nemyslím to špatně vůči RFA, ale myslím si, že nepřežijí. Nedělají to dobře od začátku. Měli to udělat nějak skromně, a ne před prvním turnajem prohlašovat, jak vymažou Oktagon. Sklidili akorát posměch. Nabízejí zápasníkům hodně peněz, což už tu v minulosti jednou bylo.