Článek
S přehledem kosil soupeře v amatérech (z patnácti duelů jediná porážka) a na konci loňského roku se poprvé postavil tváří v tvář profesionálovi. Ani tady jednadvacetiletý český talent nezklamal. A byť je Štěpán považován za jednoho z nejnadanějších domácích bojovníků, přesto je na prvním místě pokora. Sám si moc dobře uvědomuje, že cesta na úplný kariérní vrchol je ještě daleko. Dalším důležitým krokem ovšem bude střet s Gruzíncem Jansugem Gogiou, který už mezi profíky střílí nějakou tu dobu.
Čeká vás druhý zápas mezi profesionály, stres z přechodu od amatérů tedy už opadl?
Stres z přechodu mezi profesionální zápasníky jsem se snažil maximálně potlačit už první profi zápas, soustředím se pouze na zápas přede mnou, takže bych řekl, že ano.
Sice je vaše kariéra ještě na začátku, ale už máte něco, čeho byste chtěl dosáhnout?
Každým zápasem a tréninkem se posouvat až k samotné dokonalosti boje. Být lepší verzí sebe sama a dosáhnout velkých vítězství. Chtěl bych být a snažím se být vzorem především sám sobě.
Co říkáte na to, že vás mnozí považují za jeden z největších českých talentů?
Díky všem, kteří si to myslí. Je to hodně troufalé, a pakliže jsem si jejich vnímání získal svými výkony, pak mě to samozřejmě těší.
I proto je možná na vás vyvíjen tlak. Jak je poté náročné se těmto lidem zavděčit?
Lidem se člověk málokdy zavděčí, ale snažím se vždy předat kus sebe a dávat tomu přidanou hodnotu, tak věřím, že jim určitou zpětnou vazbu vždy dávám. A co se týče trenérů, chci se jim ukázat vždy jen v nejlepším světle. Pokud oni budou pyšní, budu spokojen i já.
Jsou správnou motivací i vaši tréninkoví parťáci, například elitní bijci Patrik Kincl či David Dvořák?
Myslím, že odpověď je jasná, protože je to a vždy byla jedna z největších motivací a motorů v mé kariéře. Jsem jim za vše vděčný a pevně věřím, že jim budu rozdávat radost svými výkony a činy. Trenéři jsou pro mě ti nejlepší. Do rohu mi teď půjde právě Patrik s Lukášem Chotěnovským.
Jaké jsou vaše vyhlídky do budoucna? Směřujete spíše do ciziny?
Těžko říct, kde člověk nakonec zakotví, každopádně jsem si téměř jistý, že si v cizině párkrát zazápasím. Jestli je to bude víc než na domácí půdě, kdo ví.
Zmiňuje se, že bojovník v dnešní době nemusí být dobrý jen v kleci, ale i mimo ni. Jak si vedete v tomto ohledu vy?
Těžko to člověk posoudí sám na sobě, nicméně už jsem pronikl i do světa YouTubu a na Instagramu jsem poměrně aktivní, řekl bych. Rozhodně je to nedílnou součástí tohoto sportu. A zda jsem dobrý marketingový produkt? Abych pravdu řekl, tak ano. Řekl bych, že to v sobě prostě mám.
Je těžké v takhle mladém věku sehnat nějaké sponzory?
Už nějakou dobu za sebou pár věrných lidí mám, za to jsem jim moc vděčný a doufám, že se mnou zůstanou bok po boku celou moji kariéru. Rád bych ale podepsal nějakou spolupráci ohledně zapůjčení auta. Jsem celkem dost na cestách na ose Hradec Králové–Praha a auto by se mi určitě hodilo, tak snad se brzy něco najde.
Většina fighterů má k MMA ještě zaměstnání/školu. Jak to máte vy?
Studuji vysokou školu, a jelikož mám tu možnost být na soukromé vysoké škole, zvládám to poměrně dobře.
