Článek
Jak moc klesla Jiřího hodnota po loňské porážce? Přece jen se jednalo o pád po téměř osmi letech.
Mám pocit, že lidi vnímají Jiřího jako personu, než že by tam byl nějaký šílený propad v tom, že prohrál. Mám skoro pocit, že se nám to spíš podařilo posílit. Všechno špatné je pro něco dobré. Tento sport, který není sport, ale spíše umění, stavíme jako nástroj. Z marketingového a PR hlediska je to o tom, že stavíme Jiřího personu, což znamená, že budujeme dlouholetou vizi. Je to o tom, abychom dostali jeho postavení v tom, co má rád a dokáže dělat. To znamená lídrovství či motivátorství v makání a přístupu k životu. Tohle se nám celkem daří. Co člověk vnímá a sleduje na zpětných vazbách, tak to tak je. Sport to ve finále tolik neovlivňuje. Prioritní cíl byl ten, aby Jiří měl personu, která dokáže strhnout dav ideálně k něčemu dobrému a víc to budovat. Sportovní výkon v bojovém umění je k tomu nástroj.
Co jste si z porážky tedy vzali?
Poučení, zejména u Jiřího, a osobní brand, za který já mluvím či se starám. V tomhle ohledu to spíš posílilo.
Vaším snem bylo z Jiřího udělat nejlépe placeného českého sportovce. Je to hodně vzdálený cíl?
V komentářích mi to vždycky někdo omlátí o hlavu, protože si myslí, že jsem magor, co je na prachy. Když jsme ale začali stavět Jiřího, tak lidi musí pochopit, že v té době nebyl ani šampionem Rizinu, což znamená, že tenhle cíl byl tak strašně daleko, dá se říct až nerealistický, že tím, jak svůj výkon posouval a jaké dělal zápasy, tak lidem začalo docházet, že to myslíme vážně. Myslíme to tak od začátku, ale je to takové to: Chci tohle auto nebo tolik peněz. V tu chvíli, kdy si to člověk říká, sám v sobě ví, že to nejde. Pro nás to byla motivace udělat co nejlépe práci kolem toho. Nebylo to vůbec o finančním ohodnocení, navíc je to takové plovoucí, protože je to každý rok jinak. Není to o penězích, ale o jakési kolonce v časopisu Forbes, který se tím zabývá.
Je náročné sehnat sponzory?
V této oblasti je to těžké z toho důvodu, že nám vždycky všichni říkají, že jsme si vybrali blbý sport. Kdyby Jiří hrál tenis či fotbal a dosáhl podobné úrovně, třeba na olympiádu či různá mistrovství světa, tak by to bylo úplně jiné. Tenhle sport je založený na boji a krvi. Je nutno říct, že lokálně to stále má devadesátkovou nálepku gangsterů a podobně. V tomhle je to složité. Ale musím říct, že se to poměrně povoluje. Dneska mladí kluci, co se věnují MMA, jsou profesionální sportovci a není to o tom, že to jsou kluci z posilovny, co se poperou na diskotéce a stojí celý život na vratech. Jednoduché to není ani pro většinu firem.
Povídejte.
Některé z nich mají lokálně nastaveno, že se s takovými sporty nemohou spojit, byť by třeba chtěli, protože je zajímá Jiří nebo MMA jako celek. Co je třeba zajímavé, je role motivátora. Firmy si tajně Jiřího zvou na nějaké motivační debaty s vysokými manažery. To se poměrně daří, byť to jsou firmy, které ho nemohou sponzorovat, protože pro jejich PR by to bylo smrtící. I kvůli tomu z toho nemohou udělat veřejnou věc.
Zapojuje se i Jiří aktivně do výběru sponzorů?
Máme několik jasných kritérii, které nám zájemce extrémně vyfiltrují. Na začátku jsme si stanovili brutální mantinely, což znamená kredibilitu společností či roční finanční ohodnocení. Na začátku mám v tomhle pevnou ruku, následně probíhá poměrně dlouhé jednání o tom, jak má smlouva vypadat. Klasické náležitosti. Tím, že chceme dlouhodobé partnerství, tak to je pro nás další významné kritérium. Jednorázově to neděláme. A když se ve své mentální fázi dostanu tam, že parametry smlouvy dávají smysl, tak se jdeme bavit s Jiřím, zda je to i za něj adekvátní. Tady už žádné ne nebývá, protože filtr je nastavený už od začátku. Odpad, který by Jiří neschválil, se už jednotlivými fázemi odstřihl.
Byla přesto nějaká nabídka, na niž Jiří nechtěl přistoupit?
Nikdy jsem ho netlačil do něčeho, u čeho bych od začátku netušil, že to nebude chtít. Mám pocit, že to tak je. Je to jasně vydefinované, pak už není kam uhnout.
Rakič je jako malé dítě, je mi ho líto, říká zápasník Jiří Procházka o svém soupeři.Video: Sport.cz
Je z vaší strany nějaká vysněná spolupráce, kterou se vám zatím nepodařilo uskutečnit?
Už dlouho dobu bojuji o Monster Energy, je to i Jirkův vysněný sponzor. Vždycky z jejich strany byly nějaké podmínky, které jsme pokaždé splnili, ale stejně to z nějakého důvodu nevyšlo. Stanovili si například, že se Jiří musí dostat do nějaké organizace, ale když se na tuto metu dostal, tak zas chtěli, aby se stal šampionem. I to se nám povedlo, ale furt to z nějakého důvodu nejde. I takhle může vypadat jednání o partnerovi, kterého člověk chce, ale dnes už to trvá šestým rokem. Furt se to nepovedlo.
Mrzí vás to hodně?
Podmínky se neustále měnily, upravovaly se na něco, co není tak reálné. Jiří přestoupil do UFC, za tři zápasy udělal titul, ale stejně se to nepovedlo. Každopádně tohle je naše společná cesta, po níž stále kráčíme a věříme, že bude úspěšná.
