Článek
Ještě nedávno se potkávali na ostrově v Karibiku reality show Survivor, písečnou pláž ale vyměnili za podlahu klece v září reflektorů turnaje Oktagonu 35 ve vyprodané brněnské Winning Group Areně. Vyvrcholení sporu, který se táhne od již zmíněné nejdrsnější soutěže, vyznělo lépe pro Adama Raitera, který se s rivalem rozhodně nemazlil a vzájemné neshody tak utnul nejlepším možným způsobem. Poražený Nathan Dzaba padl v závěru třetí minuty, kdy čelil tvrdým ranám. Po zápase ale přišlo sympatické podání rukou, poděkování a osobní spor je, zdá se, minulostí.
Jak jste si užil svůj první MMA zápas?
Bylo to úžasné. Už ze šatny jsem na sobě cítil a tušil jsem, že to se mnou tolik nezamává. Bylo příjemné, že jsem v oktagonu nebyl mimo tepovku a byl jsem v klidu. Relativně jsem si to užil. Když jsem zjistil, že soupeř není tak silný, jak jsem čekal, tak to bylo vlastně příjemné.
Byla rozhodujícím faktorem hlava?
Určitě, i technika. Kdybych dělal tyhle chyby na sparingu, tak jsem mrtvej (smích). Technicky jsme na tom byli špatně, čtyři měsíce na to jsou málo. Soupeř mě nebyl schopný shodit, bylo to cítit.
Ze zápasu jste si navíc neodnesl ani žádné zranění.
Jdeme na pivo, takhle přesně to bylo naplánované. Dát si do držky a jít na pivo.
Velká paráda v podání Patrika Kincla. Sestřelil Francouze Lohorého a obhájil titulVideo: Sport.cz
Co chystáte dál?
Hrozně rád, bych řekl, že Everest (smích). Ale ne, dělám si srandu. Rád bych vylezl na nějakou horu, možná Mont Blanc, mám to v plánu a určitě bych dal nějakou další výzvu.
A máte nějaké další plány v MMA?
Určitě budu pokračovat, mám koupenou permici do PriMMAt Gymu, takže budu normálně trénovat. Rozhodně se ale nebudu rvát v Oktagonu, všichni jste totiž viděli, jak to vypadá. To už nechám někomu mladšímu, ale určitě budu chodit trénovat.
Radost z vítězství tedy trochu kazí to, že se vám váš výkon nelíbil?
My jsme to tušili. Důležité bylo ukázat, že ten sport je o dost těžší, než si klasický Čech, který nadává a říká, proč neudělal tohle a tamto, myslí. Jsou to neskutečné zkušenosti bojovníků, čtyři měsíce jsou ale nic.
Vyčetl jste tedy soupeři, že to zkazil?
To ne. Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale podle mě nechytil lehkého soupeře, co se týče hlavy. Já jsem na spoustu věcí zvyklý, obrovskou roli hrál i stres. Myslel jsem si, že nebudu schopný poslouchat svého kouče, ale slyšel jsem každé slovo. Věděl jsem, že mě na zem nedostane, a když mi napříkad řekli, abych tam strčil ruku, tak jsem jí tak pomalu začal dávat. Nedělal jsem zbrklé pohyby, necítil jsem se v ohrožení.
Žádná nervozita tedy nebyla? Jen odhodlání?
Já tyhle věci miluju, bylo mi fakt skvěle. Pro člověka je nejdůležitější, když je mu tak skvěle a lidé ho vidí, jak je vyhecovaný. Pak bylo těžké pro mě prohrát, vypadá to pak sebevědomě, namyšleně. Co mám ale dělat jiného, než tam jít vyhrát?
Největší ovace měl v Brně Jiří Procházka. Celá hala s ním řvala: Vítězství!Video: Sport.cz
Člověk pak někdy může být až moc motivovaný a dělá snáz chyby.
To by také mohlo přijít. Nevěděli jsme, co od toho čekat, jeden ani druhý. Za mě to ale nebylo zas tak hrozné, i Nathan to podle mě prožívá stejně. Každopádně respekt mému soupeři, že do toho šel. Byla to velká výzva, není to Surviror, je to vážná věc. Hodně jsme se potkávali s fightery. Věděli jsme, že kdyby náhodou jeden nebo druhý uměl půlku toho, co umí kluci, kteří s námi spárovali, tak je mrtvej.
Kdo byl z těch sparingů pro vás největším vzorem?
Hodně se mi líbí David Dvořák a samozřejmě mistr Procházka, což je neuvěřitelný srdcař. MMA skupina jsou strašně fajn kluci, mají to v hlavě srovnají a na nic si nehrajou. Přirovnával jsem to k malému psovi, který také nejvíc štěká. Když člověka má um a necítí se ohrožený, tak se projevilo, že fighteři jsou nejvíc v pohodě vyrovnaní týpci. Vědí, že nemusí nic a ví, že jsou lvi. Nemusí se bát a spí v klidu na skále.
