Touha a odhodlání. UFC bojovník Dvořák nadchl, teď sčítá zdravotní problémy. Vzdát se je známka slabosti, říká

Na svůj pátý zápas v nejslavnější bojové organizaci jen tak nezapomene. Českému bojovníkovi Davidu Dvořákovi to minimálně připomenou zdravotní problémy, které ho od souboje s Angolanem Manelem Kapem trápí, a na nějakou dobu je tak vyřazen z role bojovníka. Dvořák si přesto z druhé porážky v UFC nic nedělá. Prošel si řadou krušných okamžiků, a jak sám říká, vyzkoušel si bojovat skoro s jednou rukou. Ani s odstupem času by z počínání během lámání ruky v závěru prvního kola nic neměnil a v hlavě si například uchovává prohlášení neporaženého legendárního bojovníka Khabiba Nurmagomedova.

Od vašeho posledního zápasu uběhly více než dva týdny, co se od té doby s vámi dělo?

Samozřejmě jsem strávil spousta času po doktorech a řešením, co dál. Také jsem se snažil užívat svátky, Vánoce a podobné věci, které s tím jsou spojené.

Jak jste na tom zdravotně? Před několika dny jste byl na magnetické rezonanci...

Přesně tak, už dokonce mám i výsledky. Doktor mi četl, co tam je, a zároveň čekáme na specialisty, kteří se zaměřují přímo na ty dané partie. Ať už se jedná o rameno, loket, prsty a podobně. Těch zranění je tu totiž hodně, ale naštěstí nejsou tak vážná a vypadá to, že bych nemusel na žádnou operaci. Zatím ale nemůžu specifikovat, co přesně tam je. Ale v podstatě každá část těla je zraněná. Je zraněný loket, rameno, týden před zápasem se mi z kloubu na ruce vyhodil jeden prst, takže i ten dostal zabrat. Mám i zlomený prst na noze. Těch věcí je dost, ale není to nic, co by se podle mě nemohlo dát časem do kupy.

Trénování tedy v současné době nepřipadá v úvahu?

Už mám za sebou pár věcí, ale jsou to spíš rehabilitační věci. Chodím na páse, na procházky v přírodě a nějaké mobilizační cviky, kroužení. To, co tělo dovolí. Určitě to ještě pár měsíců bude bez bojových sportů.

Od UFC jste navíc po zápase obdržel stopku na 180 dnů. Návrat tedy připadá v úvahu až třeba v létě?

Pokud jim od svých doktorů nepošlu, že jsem stoprocentně v pořádku a že můžu zápasit, tak stopka platí. Nedá se to změnit. Já si i tak myslím, že těch 180 dnů bude akorát. Věřím, že po té době budu schopný zase začít zápasit. Plán je takový, že bych na začátku léta chtěl mít další zápas. Myslím si, že dva měsíce budu jenom rehabilitovat, bez jakýchkoliv bojových sportů. Pak zhruba tři čtyři měsíce budu mít přípravu na zápas. To bude akorát. Dokázal bych si představit polovinu června nebo červenec, něco v tomhle období.

Když se vrátím zpět k zápasu s Manelem Kapem, už jste měl možnost ho zpětně zhlédnout?

Jenom pár částí, celý jsem si zatím nepouštěl.

A máte v plánu se na něj podívat?

Určitě se na to podíváme, jako na každý zápas. Já ale popravdě nekoukám ani na vyhrané zápasy. Je to maximálně jednou nebo dvakrát, když je třeba zrovna někdo pouští. Úplně na tom nelpím. Pro mě je důležité natáčet si sparingy, které si rozebíráme. Ty jsou pro mě stěžejní.

Hodně zápasníků se většinou na své zápasy dívá, někdo dokonce hned v ten večer. V tomhle jste tedy trochu výjimka, nemyslíte?

Asi jo. Já se nekoukám ani v případě, že jsem vyhrál. Vždycky dostanu zpětnou vazbu od trenérů, co v zápase viděli. Já osobně se na to podívám třeba jednou a řeknu si, že mi to bohatě stačí. Udělám si představu, co bylo a nebylo špatně. Mám kolem sebe další tři nebo čtyři trenéry, kteří za mnou chodí a říkají mi, jaké tam byly chyby.

Můžete tedy říct, jaké chyby jste teď udělal?

Chyba byla s tou rukou (Dvořák v závěru prvního kola čelil páce na ruku - pozn. red.), kterou jsem podcenil. Nechal jsem si ji chytit schválně, dlouhou dobu jsem byl v bezpečí. Věděl jsem o tom, jenom jsem se nechal namlsat tím, že jsem ho tam montoval přes nohy. Cítil jsem, že ho to bolí. Udělal jsem chybu, že jsem chtěl moc loktovat, a nechal jsem si vzít ruku. Zároveň šlo daleko líp vlétnout do takedownu. Neviděl jsem pořádně prostor, jak tam vlétnout. Občas to prostě musí být tak, že člověk nebude přemýšlet nad tím, jestli je vhodná příležitost, ale prostě tam vlétne. A děj se vůle boží. Nicméně se mi zbytečně do některých věcí úplně nechtělo. Na tom musím také zapracovat. Když se zkrátka řekne, že jdeme, tak půjdu za každou cenu.

Bylo páčení ruky zásadním okamžikem?

Těžko říct. Určitě by mi pomohlo, kdybych si ruku nenechal takhle urvat. Je to ale těžké takhle predikovat. Prostě jsem si tu ruku takhle urvat nechal, nedá se podle mě nad tím takhle přemýšlet. To je takové to co by kdyby, ale to se nestalo.

Zažil jste něco podobného v kariéře?

Jednou. V roce 2018 jsem měl zápas na XFN v Pardubicích s Čečencem Salambekem Damajevem. Hodně nepříjemný soupeř. Chytil mi arm bar, který byl fakt dost těsný. Myslím si, že kdyby to měl třeba o centimetr chycené, tak by mi ruku stoprocentně zlomil. Ten pocit byl úplně stejný. V žádném případě bych konec zápasu neodklepal, nechal bych si ruku zlomit. Spousta lidí se divila, proč jsem ten arm bar držel takhle dlouho. Držel jsem ho z toho důvodu, že jsem věřil, že se z toho dostanu. Jestli by se ta ruka zlomila, tak by se zlomila. Nevzdal bych se.

Kape se po zápase nechal slyšet, že ani tolik netlačil na zlomení ruky, protože vám nechtěl zničit kariéru. Věříte jeho výroku?

Nevidím do jeho hlavy, tak těžko říct. Ruku mám zraněnou i tak. Když jsem viděl jeho zápasy, kde předvádí naskakovaná kolena a lidi chce za každou cenu vybombit a vypnout, tak nevím, co je horšího na tom, zlomit někomu ruku nebo rozmlátit hlavu kolenem. Úplně tomu nevěřím. Podle mě neměl dobrou techniku, aby to dotáhl. Myslím si, že to chtěl dotáhnout, ale rozhodně mu nechci křivdit. Být já v jeho situaci, tak bez ohledu na to, kdo by proti mně bojoval, tak bych ruku páčil tak dlouho, dokud neplácne nebo mě nezastaví rozhodčí. Bylo by mi jedno, co se s rukou soupeře v tu chvíli děje.

Jak na tom byla ta ruka po prvním kole? Lékaři jste dokonce musel ukazovat, že je v pořádku.

Přestala fungovat. Pak jsem byl překvapenej z toho, že mě podržel adrenalin. Dalo se s ní jakž takž fungovat a boxovat. Dokonce se mi tou rukou povedly jeden nebo dva dobré údery. Dalo se to, jsou to ale věci, které se v zápase stávají. Zažil jsem potrhané vazy, teď jsem si vyzkoušel, jaké to je, zápasit skoro s jednou rukou. Vím, že v zápase se může dít ledacos, ale tělo i tak může fungovat. Je spousta bojovníků, kteří zápas vzdají, ale já vždycky vidím šanci na výhru. Já to takhle nemám, pak na to ale doplácí zdraví. (smích)

I lidé z UFC žasli, co všechno jste v zápase vydržel...

Vždycky, když jsem viděl videa jiných zápasníků, tak jsem si říkal, že jsou fakt blázni, proč to neodklepou. (smích) Já jsem ale stejnej. Jako sportovec mám rád Khabiba (Khabib Nurmagomedov). Líbí se mi jeho tréninkové metody i některé věci, co říká. Když zápasil s Conorem nebo i s jinými zápasníky a škrtil je, tak říkal: „Co je nejhorší, když je člověk škrtí? To, že se vzdají." Je to známka slabosti, že ti zápasníci už nemohou a bolí je to. Přitom, když někdo někoho škrtí, tak co se stane? Usne. Za tři čtyři vteřiny se probudí. Je to takové to, že usne se ctí a bojují do konce.

Raději byste se tedy nechal uspat, než abyste odklepal?

Jednoznačně, tady není o čem. Není moc o čem polemizovat, když jsem byl ochotnej urvat si celé rameno a loket a poslat se na x operací a být dlouhou dobu mimo. (smích) Věřím tomu, že škrcení by bylo úplně to nejmenší.

Předvedl Kape to, co jste před duelem říkali? To, že je to komplexní bojovník?

Věděli jsme, že je hodně silnej v postoji a že se nic nedá podcenit na zemi, což se ukázalo. Chytil mi páku, kterou mě i zranil. Stejně tak dobře pracoval i lokty ze země a nenechal se wrestlingově naházet. Za mě je to komplexní bojovník. Je lepší postojář, ale ukazuje komplexní kvality. Člověk ho nesmí podcenit v ničem.

Je tam nějaké srovnání s Matheusem Nicolauem, se kterým jste prohrál v březnu?

Asi úplně ne, akorát mě oba porazili na body. Stylově byl ale každý úplně jiný. Jeden byl takovej, že tam hrozně lítal a jel hodně po kontrech a přískocích, naopak Kape byl tvrdej špalek a posílal tvrdé kombinace.

V UFC jste v rámci muší divize klesl na 10. místo, stále se tak držíte natěsno s Timem Elliotem, se kterým jste v minulosti chtěl bojovat. Je váš souboj nyní reálnější?

Těžko říct, nevím, jaký bude teď matchmaking. Zápas s ním by mě zajímal, ale o něco víc bych chtěl bojovat se Sumudaerjim (12. místo), na kterého jsem se čtyři měsíce připravoval a měl jsem s ním zápasit. Už se dvakrát zranil. Ale uvidíme, co nám připraví.

Před zápasem s Kapem jste říkal, že vám UFC nabídla jediného soupeře. Počítáte, že něco takového bude i nyní?

Od UFC rozhodně nečekám žádnou změnu. Že by třeba přišli a řekli mi, že mi dají na výběr tři soupeře a já bych si jednoho měl vybrat. To si myslím, že nehrozí. Byť smluvně je jasně dané, že zápasník může soupeře odmítnout a zkoušet vyjednávat o někom jiném. Vesměs to člověk vidí furt, že někdo někde odmítne. Zas je tam ale takové to, že pohrozí, že mu rozvážou smlouvu. Uvidíme, s čím přijdou. Pokud by nás chtěli hnát do nějakého nesmyslu, třeba krátká příprava, tak to bychom se nenechali zahnat do kouta. Vymyslíme to tak, aby to dávalo nám smysl. Kór teď, když jsem po dvou porážkách.

Projevuje se druhá porážka na vaší psychice?

Vůbec ne. Samozřejmě mi vadí, že jsem prohrál, ale žádný psychický dopad to nemá. Zápasím, protože mě to baví a je to moje práce. Je to třeba stejné, jako když jde automechanik do práce. Věřím, že ho to baví. Stejně tak to baví mě. Jdu si to vždycky užít. I kdybych další dva, tři, čtyři zápasy měl prohrát, tak prostě dělám to, co mě baví. Nijak mě to neovlivňuje. Dřív se mě ptali, zda mě neovlivňuje to, že mám šestnáct zápasů v řadě bez prohry. Říkal jsem to stejné, žádný tlak to na mě nedělá. Kdyby mě měly takové věci ovlivnit, tak bych to podle mě nemohl ani dělat. Beru to tak, že je to jenom sport a moje zábava. Nemusím nikomu nic dokazovat, v životě jsou pro mě daleko důležitější věci, než je MMA. Tohle si jenom užívám, netíží mě to.

Říkal jste, že vás teď čeká pauza od trénování. Co chystáte v osobním životě?

Mám v plánu, že s přítelkyní na nějakou dobu odjedeme ze země. Pořádně si odpočineme. Doufám, že letos dopadne to, že se zařídí nová akademie bojových sportů, kterou bych chtěl moc rád založit. Mohlo by se to povést. Rovněž se chci dát zdravotně do kupy a trávit čas s rodinou. To je asi tak jediné, co mě teď zajímá.

Chcete být ohledně akademie konkrétnější?

Je reálné, že by se to mohlo povést. Věřím, že to bude ještě letos. Bohužel ale zatím ještě nemohu k tomu moc víc říct. Můžu ale říct to, že můj sen odjakživa byl mít nějakou akademii bojových sportů, která by zaštitovala nejenom MMA, ale byly by tam další sporty, jako například box nebo judo. Něco, co by bylo pod jednou střechou a lidé by tam mohli jít a připravovat se. Tuhle věc plánujeme už dlouho, pracuje se na tom. Zatím ale nemohu slíbit, že to přesně takhle bude.

Mohlo by to tedy být něco, čemu byste se věnoval po kariéře zápasníka?

Přesně tak. Pokud mi to zdraví dovolí, tak bych chtěl zápasit ještě pět let. A jelikož mě baví trénovat i lidi a v tomhle směru se vzdělávám, tak bych chtěl pokračovat i jako trenér. Zároveň bych chtěl vstoupit do aktivních záloh a věnovat se sportu i kolem vojáků. To jsou další věci, co mě dost lákají.