Článek
Co stálo za nečekaným koncem? Mikulášek v duelu čelil celé řadě napomenutí od sudího Voborníka, který mu dokonce ve druhém kole po opakovaném úderu do soupeřových slabin strhl bod. A jelikož se podobné zásahy opakovaly i v závěrečné pětiminutovce, došla českému bojovníkovi trpělivost a zčistajasna odklepal, jak on sám říká, vyhraný zápas, čímž zaskočil naprosto všechny. „Ztratil jsem chuť zápasit, i když jsem věděl, že stačí třeba jeden nebo dva údery a bylo by po zápase,“ vypráví.
Jaké jsou pocity pár dnů po zápase?
Stydím se za sebe a za to, co jsem udělal. Co si budeme, odevzdal jsem vyhraný zápas. Není to příjemné. Poslední dobou toho bylo moc, myslel jsem si, že je všechno v pohodě a zvládám to. V tom zápase to ale několikrát zastavili, soupeři dali pětiminutovou pauzu na vydýchání. Začalo mě to frustrovat a přestalo bavit. Ztratil jsem chuť zápasit, i když jsem věděl, že stačí třeba jeden nebo dva údery a bylo by po zápase.
Vyčítáte si to?
Vyčítám, strašně. Stydím se za to. Už tam poslední tři minuty stačilo jen stát, nemusel jsem nic dělat. I když mi strhli bod, tak bych vyhrál. Každé kolo jsem kontroloval a soupeře naháněl. Musel jsem pomalu utíkat, abych ho vůbec chytil…
Na body byste tedy vyhrál?
Ano, mám informace. První kolo jsem vyhrál s přehledem, ve druhém měl soupeř chvilkovou převahu, kde mě na zemi chytil pod krkem a škrtil. Byly tam asi jen dvě vteřiny, kdy jsem si řekl, že je to nebezpečné a je to hluboko. Když jsem si ho ale přehodil přes rameno, tak jsem věděl, že jsem v klidu a ustojím to. Ve třetím kole jsem dvakrát za sebou trefil břicho, rozhodčí to zastavil a mně v hlavě naskočilo: Už zas? Zase budeme čekat…? Vytekly mi nervy. Věděl jsem, že je špatně. Už jsem nechtěl pokračovat, nebavilo mě to. Ty lidi ale nechápou, jak jsem nastavený a co prožívám. Když ztratím chuť, tak to prostě nechci dělat. Mám to takhle odmalička.
V MMA hodláte pokračovat?
Momentálně nevím, co chci. Asi si potřebuji s někým promluvit, nějakým mentálním koučem. Dát si hlavu do klidu, odpočinout si od všeho a dát si dovolenou. Pojedu například do Ameriky, kde bych chtěl samozřejmě trénovat. Uvidíme, co bude dál.
To by mohla být příjemná změna, viďte?
Určitě. Hrozně se tam těším. Psal jsem si s Thomasem „Wildmanem“ Dennym, což je bývalý soupeř Nicka Diaze. Před dvěma lety měl také těžké období a na mě dolehlo strašně moc věcí. Já totiž tyhle věci neřeším a pak to na mě všechno dolehne na poslední chvíli. Ve finále s tím bojuji v hlavě a přemýšlím, jak to udělat správně. S Dannym jsme se o tom bavili a říkal, že můžu kdykoli přijet. Já navíc Ameriku vždycky chtěl navštívit.
Zmiňoval jste mentálního kouče. Budete ho nyní aktivně hledat?
Zkusím to, protože to není nic špatného. Vždycky jsem si říkal, že je to blbost a nikdy to nebudu potřebovat, ale v konečné fázi to tak bude. Asi to fakt potřebuju, potřebuji si s někým promluvit. Všeho se zbavit, poslední dobou toho totiž bylo hodně. Praha, soud, přišli jsme o dítě. Podepisuje se to na mně a v mém vnitřku to zůstává… Já jsem totiž takový, že své problémy neřeším. Držím hubu a každou svou starost se snažím držet v sobě. Už to asi takhle ale nefunguje.
Po zápase vám psalo hodně lidí?
Je toho moc. Bylo to třeba 2 tisíce zpráv. Je to zpráva za zprávou. Nechápu ty lidi, že si najdou čas a věnují ho zrovna mně. Více je tu ale těch pozitivních. Asi jim po tom všem dlužím nějaký hezký zápas, když se mě všude zastávají.
Jsou tam i nějaké výčitky, že jste do zápasu šel relativně krátce po tom předchozím?
Trochu ano, možná jsem si měl dát pauzu a vypadnout někam… Ale člověk by nikdy neměl litovat svých rozhodnutí. Tak jsem to v tu chvíli chtěl, věřil jsem, že to zvládnu, ale bohužel.
Plán je si dát pauzu a další zápas proběhne v prosinci v Ostravě?
Uvidíme. Pokud nebude nějaký boxerský či postojářský zápas, které zvládám úplně v pohodě, tak do té doby asi nic.
Co odveta? Lákala by vás?
Určitě. Ten kluk nemůže dobře žít s tím, že dostal po hubě a zvedli mu ruku. Po těch všech řečech jsem od něj čekal víc. Já řeči nemám, což o mně ví každý. Nikdy soupeři nenadávám a nesnažím se ho urážet, všechno dělám v rámci nějaké té srandy. Ten kluk o mně říkal, že mě sežere jako kus masa, ale ve finále neudělal nic, co by mě ohrozilo. Kromě jedné věci…
Narážíte na škrcení ve druhém kole?
Přesně tak. Byly to dvě vteřiny, kdy jsem měl pocit, že jsem v nebezpečí. Pak už to bylo v pohodě.
Co fyzička? Vypadalo to, že oba jste se od poloviny zápasu trápili…
Po druhém kole to tak bylo. Odešel jsem fyzicky, ale furt jsem měl dost síly na to mu ubližovat. Byl jsem unavenej, ale ani moje tělo a zdraví není nic speciálního. Váhu jsem dělal narychlo, což u mě také není nic moc. Navíc jsem do přípravy vlezl bez pauzy od té předchozí.
Navíc to na tiskové konferenci vypadalo, že se do sebe pustíte. Měl jste nervy?
Nechápu, jak může mít odvahu vyzvat mě na boxerský zápas, když v postoji nepředvedl vůbec nic. Buďme realisti. On nechtěl boxovat ani se přestřelovat. Navíc je to frajer, co chodí zápasy bez rukavic. V postoji nic nepředvedl, krom dvou úderů, které jsem si naschvál nechal natrefovat. Nic víc. Tihle kluci si myslí, že bare knuckle zvládají, ale někteří u nás v Česku nejsou na takové úrovni.
