Článek
Život 35letého bojovníka (bilance 17-3) byl v posledních letech plný zdravotních problémů. Brož tak takřka před každým duelem sváděl boj i s vlastním tělem, s čímž se nyní rozhodl definitivně seknout. Po víkendovém duelu v Oberhausenu si domluvil jeden z posledních zápasů kariéry, 4. května se v německém Frankfurtu utká s tamním miláčkem Christianem Eckerlinem. A když to půjde dobře, pak si český bijec před definitivním koncem kariéry střihne závěrečný boj.
Nejprve k poslednímu zápasu, do něhož jste vstupoval s řadou zdravotních problémů. Potkalo vás něco i během duelu?
(přemýšlí). Ze zápasu jsem si neodnesl nic, ale když to řeknu blbě, tak jsem kvůli problémům s kolenem nemohl v zápase kopat pravou nohou. Měl jsem do toho dvakrát natržený pravý stehenní sval, což jsem řešil i s Ondrou Novotným (zakladatel Oktagon MMA - pozn. red.), který mi nabízel, že zápas klidně můžeme zrušit. Já jsem ale do toho chtěl jít, chtěl jsem to splnit. Navíc nemám jistotu, že na pohodu vydržím další přípravu. I proto jsem se rozhodl skončit. Dokud to ještě jde, tak to chci ještě naházet, a pak hezky odejít.
Proč jste nechtěl ze zápasu odstoupit?
Byl jsem dost vysoko na kartě, do toho se připravoval i můj soupeř. Je to těžké. Sám vím, jaké to je, když vám to soupeř zruší na poslední chvíli. Čtrnáct dnů do zápasu jsem si oddělal levé stehno, do toho dvakrát natržený pravý stehenní sval a záněty v obou loktech. Mám i problémy se zády, byl jsem fakt rozpadlý. Myslím, že normální člověk by s tímhle do zápasu nenastoupil, obzvlášť s tou nohou. Nastupoval jsem ve stavu, v němž by 99 % lidí nenastoupilo. Bolelo to, byl to velký risk. Říkal jsem si, že je to buď, a nebo.
Co jste říkal na soupeřův výkon? Snesl toho hodně, viďte?
Musím říct, že jsem snad nezažil lepšího soupeře. Ať už, co se týče charakteru, tak podle toho, jaký je to bojovník. Tvrďák. Když jsem ho jednou nebo dvakrát nahulil, tak jsem si řekl, že ho musím dodělat. Furt stál a vracel. Říkal jsem si: Co to je? Hodně jsem se vysílil, nakonec se mi to nepovedlo ukončit. Tom je ale skvělý člověk. Sám dal najevo, že je rád, jaký jsme udělali zápas. Dokonce jsme si pak psali, máme vůči sobě respekt. Údajně si o mě zlomil ruku, ale bojoval dál. Bylo to opravdu tvrdé. Je tu ale ještě jedna věc…
Povídejte.
Z posledních pěti zápasů se o mně čtyřikrát mluvilo, že by to měl být zápas večera. Dohromady jsem vyhrál posledních sedm zápasů. Na rovinu ale říkám, že bych si raději vybral třeba dvě prohry a pět výher, když udělám takový výkon, než jakými jsem se prezentoval v minulosti. Například v souboji proti Janu Malachovi.
Nakonec to dopadlo těsně na body (2:1) ve váš prospěch.
To je pravda, ale je k tomu potřeba něco říct. Bylo vidět, že oba jsme zkušení a nejde nám jen o zelené políčko ve statistikách. Šlo nám o výkon. Když skončil zápas, já vyhrál, tak on porážku přijal. Já jsem naopak hned šel za Ondrou Novotným a říkal jsem, že jestli to nejde přehodit na remízu. Já to totiž tak viděl. Řekl mi na to, že jsem vyhrál a rozhodli tak rozhodčí. Mně je ale jedno, jestli vyhraju, záleží mi na výkonu. Pokud uděláme takový zápas, jaký jsme udělali, tak i lidi v Německu budou tleskat. Pak za námi chodili po tiskovce a dávali mi respekt za to, čím vším jsem si před zápasem prošel. Vůbec jsem to nechtěl říkat, aby to nijak nesnižovalo soupeřův výkon.
Po zápase jste oznámil plánovaný konec kariéry, pořád to platí?
Ano, jsem úplně rozbitý. Letos končím. Mám před sebou třeba poslední dva velké zápasy, zdravotně na tom nejsem dobře. V téhle přípravě jsem měl čtyři těžká zranění, to všechno za osm týdnů. Pak už se člověk bojí trénovat před zápasem, aby se zase nezranil. Jsem jako trhací kalendář. Trénuji jak magor, pak se najednou zraním a musím zpomalit. A takhle furt dokola. Strašně chci, ale už to prostě nejde. Mrzí mě to, brečel jsem kvůli tomu. Nakonec to má i svá pozitiva…
Tom Crosby (vlevo) a Miroslav Brož během boje.
Jaká?
Mám dobré skóre a snažím se dělat dobré zápasy. Díky ohlasům vím, že to lidi moc baví, i proto je pro mě důležitější odkaz. Zkrátka mohu říct, že končím na vlastním vrcholu. Teď si to v Německu střihnu s Christianem Eckerlinem, pak bych se chtěl eventuálně rozloučit v Edenu. A to, jestli vyhraju, nebo prohraju, to je jedno. Končím na vrcholu, což je těžké. Já ale zanedbávám spousta věcí. Dávám na druhou kolej rodinu, nechodím ani moc mezi lidi, abych náhodou nebyl před zápasem nemocný. Do toho únava a stres. Jsem sice profesionální zápasník, ale vstávám každý den v 5 ráno, kdy jedu na hokej. Pak mám svůj MMA trénink, jdu domů na jídlo a zase hokej a MMA. Přijedu v 10 večer domů a další den to samé. Nestíhám regenerovat. Mám výkonnost, ale ne regeneraci. Nechci, abych třeba ve 45 letech nemohl s dětmi na hřiště, protože jsem tolik rozbitý.
Tělo už má dost, viďte?
Je mi 35 let a 25 let dělám vrcholový sport, z toho 12 let trénuji dvoufázově. Tělo je brutálně přepálené. Do toho jsem celý život ignoroval zranění. Když mě přejedou sonem, tak to vypadá jak kráter – samá díra. Rychle se hojím, ale ta regenerace už není taková. Teď se musím perfektně připravit, a hlavně zůstat zdravý. Pak to hezky ukončit.
Zmiňoval jste, že byste chtěl končit v Edenu, který je ale necelý měsíc (8. června) po vašem květnovém duelu. To stihnete?
Já vím (smích). Buď to dám, nebo ne. Ale člověk míní, Pánbůh mění. Můžu si to takhle naplánovat, ale nakonec třeba nepůjde ani jedno. Ať už proti Eckerlinovi vyhraju, nebo prohraju, tak vím, že budu rozbitý. S tímhle stylem, co já dělám, to ani jinak nejde. Vím, že to tak bude. Mám ale v hlavě, že to bude konec. Chtěl jsem zápasit déle, třeba další dva roky, ale ne za každou cenu. Zdraví mi řeklo dost a vydrželo to dlouho. Potom, co mám za sebou, jsem držel do poslední chvíle. Teď už to nejde. Můj plán a sen je si to rozdat s Eckerlinem a poté se rozloučit v Edenu. Pokud to nedopadne, tak se tak či tak chci rozloučit doma.
Klobouk dolů, ne každý umí odejít na vrcholu.
Je to hrozně těžké, ale zároveň krásné. Podívejme se na Tonyho Fergusona. To byl tak skvělý zápasník, ale teď? Má snad sedm porážek a všichni se mu smějí. I Dana White (prezident UFC - pozn. red.) veřejně říká, ať už skončí, ale on tam furt leze. Ten jeho odkaz je úplně jiný. Když já teď půjdu s Eckerlinem, tak můžu prohrát, či vyhrát, ale vím, že tam zdechnu. Nechám tam vše. Budu to já. Buď to vyjde, nebo ne. Vím, že je konec. Skončím s tím, že jsem tomu dal všechno. Je to lepší, než tam chodit a nedělat takové výkony. To nechci.
Miroslav Brož (vlevo) se v květnu utká s německou hvězdou Christianem Eckerlinem.
Máte vysněného soupeře do Edenu?
Vůbec nevím. Jediné, co bych možná chtěl dořešit, je odveta s Robem Pukačem. Tenkrát jsem to chtěl klidně v Bratislavě, ale nyní se věci změnily. Chci si udělat rozlučkový zápas, a pokud by měl vyjít Eden? Těžko říct. Je to měsíc od Eckerlina a u mě jde i o váhu. Nejsem si jistý, že by to měsíc po zápase mohlo znovu zafungovat. Teď je pro mě nejdůležitější zápas v květnu, a kdyby to šlo, tak se rozloučit v červnu v Edenu. Pokud to nepůjde, tak například O2 arena. Letos každopádně končím.
Zníte opravdu odhodlaně.
Dal jsem tomu hodně a teď jsem důležitější v trénování dětí, než je důležité MMA pro mě. Dával jsem si na papír pro a proti, a vyšlo to třeba 20:2 pro trénování. Těším se, je totiž hrozně hezké skončit takhle na vrcholu. Samozřejmě mi to vrtalo hlavou, ale potřeboval jsem si udělat své rozhodnutí. Obrečel jsem to. Teď chci jezdit do Ameriky na hokejové stáže, ale musím se tomu věnovat. Tohle je moje budoucnost. Jsem nohama pevně na zemi, nejsem Karlos Vémola, ale normální průměrný zápasník. Na to, jak jsem začal pozdě, jsem spokojený s kariérou i tím, jaký jsem člověk. Hodně lidí mi píše, že se jim líbí, jaký jsem. Jsem rád, že jsem pro ně vzor, to je pro mě ten nejlepší odkaz. Lepší už nebudu.
