Smutná Pudilová po kontroverzní porážce: Zklamání. Prostředníček od soupeřky je vrchol. Co odveta?

Jaké pocity ve vás převládají několik dnů po zápase?

Furt jsem taková smutná, zklamaná. Akorát s tím už nic nedělám. Přemýšlím dopředu. Co vylepšit a jak se posunout dál. Nic jiného teď ani dělat nemohu.

Co vám běželo hlavou bezprostředně po vyhlášení, kdy nakonec sudí přisoudili výhru panamské protivnici?

Jakmile byly první body pro ní, tak jsem se koukla vyděšeně na svého trenéra. Říkala jsem si: co to má sakra znamenat? Druhé body sice daly mně, ale byla jsem hrozně nervózní. Po třetích bodech jsem tomu nemohla uvěřit, šla jsem raději pryč. Musela jsem to rozdýchat. Navíc si mě během vyhlašování trenér John Kavanagh a druhá trenérka natáčeli, protože si byli jistí, že jsem vyhrála. Čekali jen na výsledek.

Je těžké takové rozhodnutí přijmout?

Hrozně. Před zápasem jsem neměla jednoduché období a tahle výhra by mi opravdu pomohla. I tak cítím, že mě to nezlomilo. Jsem silnější a posune mě to.

Přitom vše nasvědčovalo tomu, že vyhrajete na body. Dokonce i mnozí odborníci v průběhu zápasu psali, že v klidu vedete...

Věděla jsem, že jsem to nabodovala a ty dvě předchozí kola jsem získala. Zároveň vím, že jsem mohla udělat víc, protože třetí kolo jsem jela na jistotu. Nechtěla jsem to pokazit, šlo mi o výhru. A jelikož vím, že jsem ze sebe mohla vydat víc, tak jsem byla nespokojená. Měla jsem šance to ukončit, ale pak jsem se zase nehnala do ničeho zbytečného, abych neudělala chybu. Ve třetím kole jsem měla možnost jí hodit, ale byla dost těžká... I proto jsem se k tomu neodhodlala. V hlavě jsem měla pocit, že mám výhru v kapse.

Po zápase se strhla lavina komentářů a i největší MMA osobnosti vaši kontroverzní porážku přirovnávali k obrovské krádeži. Potěšilo vás alespoň to?

Jsem za ně ráda. Tomuto sportu obětuju fakt hodně, celý život. Když dojde k něčemu takovému, tak to není správné. Není to fér. Investovala jsem tomu kupu času. Prostě všechno. A pak to člověku seberou. Zřejmě to byli fakt nezkušení rozhodčí, jinak si to nedovedu vysvětlit...škoda, že se to stalo zrovna mně. Takový je ale život, musím jít dál. Nemůžu sebe sama litovat. Je to ale smutné, že takoví lidé rozhodují o vašem životě. Člověk třeba ani neudělá nic špatně, ale pak za něj rozhodnou jiní.

V poslední době je to ale celkem běžné, že dojde ke sporným rozhodnutím bodových sudích...

Stává se to, ale ne s takovým rozdílem. Co jsem se bavila s lidmi, tak to byl fakt velký rozdíl. Já jsem to sice neviděla, ale co si pamatuji, tak se soupeřka pouze bránila a všechno šlo podle mě. Co jsem chtěla, taky tak bylo. Nebylo to tak, že by to ona určovala nebo by mě ohrožovala. Dokonce mi sama nabízela prostor k ukončení. To je to, co mě na tom teď trápí. Vím, že jsem měla na to to ukončit. Teď to ale ovlivnit nemohu, změnit se to nedá...

Údajně vám i trenér před třetím kolem říkal, že vedete 2:0 na body. Bylo tomu tak?

Přesně tak. Bylo to pak překvapení pro celý svět.

Neberete to jako chybu? Že jste věděla, že už máte nabodováno a k výhře vám stačí i v klidu odbojovat poslední kolo?

Mohl mě namotivovat k větší akci, to je fakt. Ale na druhou stranu je dost zkušený a celý svět to pak potvrdil. Neudělal nic špatně.

Byla po zápase nějaká komunikace se soupeřkou?

Co jsem jí viděla naposledy, tak mi ukázala prostředníček... Možná to bylo i na trenéra. My jsme v tu dobu byli zklamaní a byly v nás emoce. Normálně když prohraju, tak v kleci zůstanu a se soupeřkou si plácnu. Teď to bylo takové jiné, ovládly mě emoce. V tu chvíli jsem to tak cítila a nedokázala jsem to ovlivnit. I můj trenér říkal, že jsem na sto procent vyhrála a nemám se čeho bát. Sám to nerozdýchal. Je to profík a byl z toho hodně vyřízený. Poté jsem na jejím Instagramu zahlédla, že chce odvetu...

Byla byste pro?

Všichni ji chtějí. Soupeřka, můj trenér i rodina. A já také. Cítím se jako vítěz a říkám si, že není o čem. Necítím se, že bych tu odvetu potřebovala, ale cítí to tak ona. Já to chci z důvodu, že si nemyslím, že je správné od soupeřky, která dostane takhle přes držku a jen se bránila, po zápase zvedat ruce a pak ještě o mně říkat, že jsem tam nic nedělala. Do toho mě a celý můj tým vyfakovala. Je neprofesionální. Dokonce ani před zápasem nenavážila. Nemůže za to, že jí ten zápas dali, ale může za tohle své chování. Neberu to úplně dobře. Prostředníček po zápase je pro mě maximum. Je to vrchol a nesrovnám se s tím.

Co dál? Kdy byste chtěla stihnout nejbližší zápas?

Chtěla bych do léta. Bude ale moudré, když si teď na chvíli oddechnu. Příprava byla po psychické stránce hrozně těžká. A do toho se stane ještě tohle...ani v zápase mi to moc nesedlo, ale zvládla jsem to. Potřebuji si vyčistit hlavu a nasbírat nové zkušenosti. Pak se zase vrátím.

Takže pauza i od trénování?

To také. Během zápasu jsem si popálila kolena, jedno mám fakt špatné. Mám to spálené až do masa. Dokud se noha nedá dohromady, tak nic. Docela se o ni i bojím, mám to úplně popálené od žíněnky.