Slovák v UFC doválčil i se zlomeným nosem. Myslel jsem, že mě diskvalifikují, líčí

Historicky druhý slovenský zástupce v UFC. S takovou vizitkou vstupoval do svého premiérového souboje v nejprestižnější bojové organizaci Martin Buday, který narazil na Američana Chrise Barnetta. Slovenský obr měl po celé utkání jasně navrch, v průběhu třetího kola se dostal do dobré pozice pro ukončení, přičemž používal i lokty. Právě jeden z nich údajně dopadl na zátylek amerického zápasníka, sudí tak duel zastavil a chvíli panovala nejasnost.

Duel se nakonec dobodovával, z vítězství na body se radoval Buday, přesto výhru zastínil moment u pletiva. Situací se rázem začala zabývat široká zápasnická komunita. Zatímco někteří v tom úmysl neviděli, byli tu i tací, kteří to dali Budayovi pořádně sežrat. Slovenský těžkotonážník si je přesto s odstupem času jistý, že jeho úder byl legální.

Jak jste si svůj první zápas v UFC užil?

Užíval jsem si to plnými doušky, bylo to super. Hodně se mi to líbilo. Ať už fight week, během kterého jsme se přestěhovali na hotel nebo různé mediální povinnosti apod. To všechno jsem si hrozně užíval.

Bylo přesto něco, co vás překvapilo?

Podobné věci jsem zažil, když jsem byl Dana White's Contender Series, takže jsem věděl, co mě bude čekat. Co mě ale mile překvapilo, bylo, jak se o mě starali nutriční specialisté. Přichystali mi všechna jídla během dne, bylo to nastavené přímo pro mě. To mi hodně ulehčilo dělání váhy. Atˇ už shazování, nebo přibírání. Něco takového jsem nikdy předtím nezažil.

Pociťoval jste už v průběhu týdne nervozitu z blížícího se zápasu?

Nervozita samozřejmě byla, ale spíš těsně před zápasem. Když probíhal třetí zápas na turnaji, tak jsem menší nervozitu pociťoval. Ale když to srovnám s Dana White's Contender Series, tak tam jsem byl mnohem víc nervózní. To k tomu ale patří, každý je nervózní.

Jak jste si užil okamžik, kdy vaše jméno vyvolával legendární Bruce Buffer?

To bylo neskutečné (smích). Vždycky jsem si to představoval a teď jsem to i zažil, byl to skvělej zážitek. Naplnilo to moje očekávání, jeho hlas je brutální.

S jakou taktikou jste vstupoval do zápasu? Nešlo si nevšimnout, že jste soupeře často tlačil k pletivu.

Primární taktika byla pracovat na dlouhou vzdálenost, měl jsem totiž delší ruce i výškovou převahu nebo klinčovat, čímž bych mu odstavil ten jeho nepředvídatelný striking. Chtěl jsem ho tahat na pletivo a ždímat ho, hrozit koleny, lokty a zpracovávat ho. Měli jsme i další plány, například vzít ho na zem.

Váš plán podle všeho fungoval.

Až na pár detailů, tak fungoval. Stále ale mám na čem pracovat. V zápase bylo pár věcí, které mi nefungovaly. Například jsem nebyl až tak přesný v úderech, jak jsem si myslel. Zároveň mi nešlo dělat si prostor k loktům a kolenům na hlavu. Ale aspoň jsem pracoval na jeho těle, to jsem i slyšel, že mu to nechutná. Dělalo to dobrý damage.

Pociťoval jste v klinčích silovou převahu?

Cítil jsem se mnohem silnější než on. Byl jsem na tom velmi dobře, ať už po kondiční nebo silové stránce. Měl jsem i velkou váhovou převahu, po vážení jsem nabral nějakých čtrnáct kilogramů. I to hrálo velkou roli.

Co jste všechno jedl, že jste během chvíle nabral čtrnáct kilogramů?

Hodně jsem pil. Samozřejmě jsem si dal i něco sladkého. Bylo to menší množství, ale po celý den (smích). Dost často mi kvůli tomu bylo špatně, bylo to ale v pohodě. Nepřežíral jsem se, nenutil jsem jídlo do sebe. Když jsem nasadil plnou palbu sacharidů, tak mi takhle vyjela váha, většinu přesto udělala voda. I napříč tomu jsem se ale cítil dobře, byla to velká výhoda v mém plánu při práci na pletivu.

Bylo součástí taktiky dát si pozor i na proslulý kop z otočky, kterým se Barnett prezentoval v předchozím duelu?

Na to jsme v přípravě zaměřovali, hodně sparing partnerů mi jeho atypický styl boje imitovalo. Věděli jsme, že touto cestou může hrozit, i proto jsme na to byli připraveni. Byl jsem si celý zápas vědom toho, že to může přijít. Nechtěl jsem si na nic podobného naběhnout, je v tom fakt dobrý. Věděli jsme, že když se budeme držet našeho plánu a budeme ho držet blízko sebe, tak nebude mít prostor na takové věci. To se nám povedlo, za celý zápas se o to pokusil snad jen jednou.

Jakou měl Barnett ránu v rukou?

Z těch úderů jsem nebyl otřesený, ale pár jsem jich schytal. Například na jeho první ránu jsem si celkem dobře naběhl a zlomil mi tím nos. To byl nejhorší úder, který jsem v tom zápase pocítil, a to byl teprve začátek.

Takže jste se od prvního kola potýkal se zlomeným nosem?

Přesně tak (smích). V zápasu boje mi to ale nevadilo, díky adrenalinu na to člověk zapomene. Zlomeninu nosu jsem utrpěl i během zápasu v DWCS, ta byla ale horší, tu jsem cítil víc. Teď to bylo o něco mírnější, po zápase mi ho ale také museli narovnávat. Jsem teď trochu v tréninkách omezený.

Jak jste to bodově viděl po dvou kolech?

Určitě jsem věděl, že vyhrávám. Měl jsem kontrolu i signifikantní údery, celkově víc úderů. K ničeho jsem ho za celou dobu nepustil. Jednoznačně jsem věděl, že je to v mé režii.

Ve třetím kole jste se u pletiva dostal k pozici k ukončení a používal jste i údery lokty. Po jednom z nich zasahoval i sudí v domnění, že byl mířen do zátylku. Duel byl proto přerušen. Co vám v tu chvíli proběhlo hlavou?

Přiznám se, nevěděl jsem o tom, že když se zápas takhle zastaví a situace se vyhodnotí jako neúmyslná, tak se to dobodovává. Dokud mi to rozhodčí neřekl, tak jsem si myslel, že budu diskvalifikovaný. Celkem mi i přišlo, že to Barnett hodně dobře hraje (smích). Protože, když mu řekli, že to bude na body, tak najednou vystřelil a byl schopen pokračovat.

Co se v tu chvíli u pletiva vlastně stalo?

První loket byl legální, i ten druhý jsem mířil na stejné místo. On ale otáčel hlavu k pletivu a nastavil zátylek. Kvůli tomu to sudí vyhodnotil tak, že to byl nelegální úder. Byla to nehoda, mířil jsem mu to trochu pod ucho, i jsem kvůli tomu zatočil loket, aby to šlo z boku. On v tu chvíli nešťastně pohnul hlavou. Já ale rozhodně nejsem žádnej zákeřák, věděl jsem, že mám zápas v kapse. Navíc jsem se později dozvěděl, že má snad i zlomené žebro. I kvůli tomu v tu chvíli křičel bolestí.

Mnozí tento zápas přirovnávají k souboji mezi Petrem Yanem a Aljamainem Sterlingem, kdy prvně jmenovaný soupeře udeřil kolenem do hlavy a byl diskvalifikovaný.

To byla úplně jiná situace. Yana rozhodčí upozorňoval, ať nedává koleno a on ho i tak poslal. Co jsem ale zachytil, tak to lidé spíš přirovnávali k simulování (smích). Bylo mi totiž divné, že ze vteřiny na vteřinu byl čerstvý jako rybička. Navíc to byla jeho jediná šance, jak by mohl zápas vyhrát.

Po zápase se k celé situaci vyjádřilo i hodně světových zápasníků. Například Francis Ngannou nebo Jamahal Hill, podle kterých se jednalo z vaší strany o úmysl.

Já sám vím, jak to bylo. Oni to viděli v televizi a prostě se k tomu nějak vyjádřili. Možná se jim těžce skousává, že domácího zápasníka porazil kluk ze Slovenska. Těžko říct, je to jejich úhel pohledu. Od posuzování jsou tu rozhodčí, kteří rozhodli tak, jak rozhodli.

Je to pro vás ponaučení pro příště? Mohlo by se třeba přihodit něco podobného.

Já jsem si na sto procent jistý, že ten úder byl legální. Nebyl jsem si vědomý, že bych udělal nějakou chybu. Něco jiného by bylo, kdybych mu úmyslně chtěl dát ránu na zátylek. V tu chvíli bych si řekl, že si pro příště na to musím dát pozor.

Byla to velká úleva, když vás sudí vyhlásili jako vítěze?

Byla. Nebyl jsem ale moc nadšený z toho, jak to skončilo. Na druhou stranu se aspoň o tom něco popsalo, strhlo to pozornost (smích). Ten moment zastínil můj výkon, který byl dominantní a stoprocentní. Jak ale bude plynout čas, tak si nikdo ani nevzpomene na to, jak to skončilo. Nejdůležitější je výhra.

Máte po prvním zápase. Co bude dál? Už jste se bavili o dalším termínu a soupeři?

Zatím o ničem nevím. Už jsem ale pomalu zase začal trénovat, musím to přizpůsobovat i tomu, co mi nos dovolí. Každopádně se chci hýbat, ať mi vydrží kondice, kterou jsme natrénovali.

Nějaký ideální termín druhého zápasu v hlavě máte?

Myslím si, že to asi bude až po létě. Chtěl bych do té doby stihnout i další tříměsíční kemp. Záležet bude i na tom, jak se mi bude hojit zlomený nos. Uvidíme.