Článek
Odvetná řežba mezi Paradeiserem (bilance 21-8) a Keitou (15-1) skutečně slibuje mimořádnou podívanou, v jejímž osudí se bude bojovat o takové odměny, jejichž celkovou hodnotu domácí bojová scéna nepamatuje. Slovenský finalista dokonce dává do sázky i svůj titul šampiona lehké váhy a v případě porážky mu hrozí, že rázem bude bez milionů, ale také bez pozice toho nejlepšího v divizi. „Byl bych zbabělec, kdybych to neudělal,“ povídá.
Do zápasu už moc času nezbývá, jak se daří v přípravě?
Je dlouhá, od minulého roku jedu v kuse. Z přípravy do přípravy. Tělo to už trochu cítí, ale na druhou stranu forma je a jediné, na co si musím dát pozor, tak abych to nějak nepřepálil a nepřetrénoval se. Konec kempu je v tomhle náročný. Těžko se hledá hranice, co už je hodně a co je akorát.
Každý bojovník říká, že nadcházející zápas je ten nejdůležitější. Máte to stejně?
Určitě je to nejdůležitější zápas v mé kariéře, zároveň i největší výzva. Jsem hrozně rád, že dopadlo finále proti Keitovi, protože jsem ho vyzýval už minulý rok, jenom se to nedokázalo domluvit. Teď jsem rád, že to takhle dopadlo. Myslím si, že to vyvolá velký fanouškovský zájem i podporu. Zároveň mám pocit, že je to nejvýše postavený zápas, který kdy byl v Oktagonu. V lehké váze je to zápas století.
Vítěz může ovládnout celý Tipsport Gamechanger, získat přes sedm a půl milionu korun, stát se nejlepším bojovníkem napříč váhami i šampionem lehké váhy. Kdybyste si měl vybrat jen jednu odměnu, která by to byla?
Ani jedna není důležitá, to spíše celková výhra v zápase. S Keitou máme dlouhodobou rivalitu a jde mi hlavně o vítězství a o to, abych si připsal devátou výhru v řadě a postupoval kariérou vpřed.
Do sázky dáváte i svůj titul v lehké váze. Není to příliš riskantní? Pokud prohrajete, přijdete o všechno.
I kdyby tam nebyl Keita, tak ho dám do hry. Je to o tom, že šestnáct nejlepších bojovníků Evropy se postaví proti sobě a já jako šampion bych měl hájit post toho nejlepšího. Kdybych se sám sobě podíval v zrcadle do očí a neudělal to, tak bych byl zbabělec. Titul musím dát do hry, protože takhle se hraje hra v MMA. Pokud člověk chce být nejlepší, tak těm nejlepším musí čelit bez ohledu na okolnosti.
Je zmíněných sedm a půl milionu korun pro vaši kariéru klíčových?
To bych neřekl. Klíčové je to, že chci být lepší a lepší a neustále se zlepšovat. Sedm milionů by mi vše v tomhle ohledu dost usnadnilo. Hodně věcí bych měl jednodušších, což hlavně platí i pro mou rodinu.
Uživíte se čistě zápasením?
Ano, ale ne vždy to takhle bylo. Tenhle rok je to konečně takové, že si mohu trochu oddychnout a nemusím se každý měsíc dívat na účet. Teď je to celkem slušné a dokážu z toho uživit rodinu. Většinu mé kariéry, možná devět let, jsem si musel přivydělávat. Dělal jsem například trenéra. Teď už se dokážu plnohodnotně soustředit na MMA. I proto moje výkony rostou, protože nemusím řešit nic kolem.
29. prosince dojde k odvetě mezi Losenem Keitou (vlevo) a Ronaldem Paradeiserem.
Není zrovna moc bojovníků, kteří se čistě zápasením v kleci uživí. Viďte?
Řekl bych, že skoro nikdo. Až 90 % z nich podle mě musí mít nějakou bokovku. Jenom ti vyvolení se mohou věnovat čistě MMA.
Zpět k vašemu zápasu, podle kurzů sázkových kanceláří to bude vyrovnané. Souhlasíte?
Určitě ano. Keita má své kvality. Je velmi rychlý, dynamický a v postoji velmi nepříjemný. I já mám co nabídnout. Jsem taktik, umím si to rozplánovat, aby se to vyvíjelo v můj prospěch. Jsem o něco vyšší i těžší a mám i lepší wrestling. Oba máme karty v rukách a je to o tom, kdo s nimi bude lépe hrát.
Před dvěma lety jste ale na Keitu nestačil, jak jste se od té doby změnil?
Vyměnil jsem gym, odešel jsem trénovat do Polska, které mi dalo MMA základ, protože do té doby jsem trénoval jednotlivé složky boje odděleně, ale teď jsem konečně začal trénovat MMA. Projevilo se to na mých výkonech. Za deset let, co trénuji, do sebe všechno zapadlo jako puzzle a cítím se velmi dobře. Změnil jsem i další věci v přípravě.
V žebříčku prestižního serveru Fightmatrix jste v lehké váze na 48. místě a kolem vás jsou i bojovníci UFC. Je právě zámořská organizace nadále vaším snem?
Neřekl bych, že je to sen, ale chci být jeden z nejlepších na světě. A jestli se mi to povede v Oktagonu, či v UFC, to je mi ve finále jedno. Je ale potřeba říct, že na desítku nejlepších bojovníků lehké váhy se momentálně dá dosáhnout jen v UFC.
Ronald Paradeiser a jeho demolice proti Acoidanovi Duquemu.
V minulosti už nabídka do UFC přišla. Sice šlo „jen“ o Contender Series, přesto jste se rozhodl zůstat v Oktagonu.
To ano. Tehdy jsem nechtěl odejít hlavně kvůli projektu Tipsport Gamechanger. Už v té době jsem věděl, že k němu následující rok dojde v lehké váze. Zůstal jsem a chtěl jsem se tu popasovat s těmi nejlepšími. S Oktagonem je to momentálně na dohodě, mám s ním velmi dobrý vztah.
Myslíte si, že vás v Oktagonu v případě prosincového triumfu čekají další velké výzvy?
Mám pravidlo – neříkej hop, dokud nepřeskočíš. V hlavě mám jen zápas s Keitou, který je pro mě ten nejdůležitější. Tolik se nesoustředím na budoucnost, ale určitě se nějaké dveře otevřou i v případě, kdybych prohrál. To ale budu řešit až potom, nerad v hlavě předbíhám. Určitě tu ale je možnost přejít do těžší váhy, protože lehká váha je pro mě velké trápení. Musím bojovat s váhou a dlouhodobě držet dietu. Uvidíme, co se bude dít.
Do budoucna bychom vás tedy mohli vidět ve veltrové váze?
Je to možné, ale teď je šampionem můj kamarád (Ion Surdu) a dokud bude na trůnu, tak mu nepolezu do zelí. (smích)
Sice se nerad bavíte o budoucnosti, ale můžete nastínit, co vás čeká po zápase?
Určitě nechci mít dlouhou pauzu. Nějaká tu sice bude, protože tělo je rozbité a cítím, že si potřebuje trochu oddychnout a uklidnit se, ale nechci, aby to bylo nějak dlouhé. Maximálně čtyři pět měsíců. Potom bych chtěl další zápas bez ohledu na to, zda v prosinci vyhraju. Záleží na zdraví a na mé chuti zápasit.
