Článek
Machmudov tak byl krok od vysněné obhajoby zlata z nedávného mistrovství světa. Dvacetiletý mladík totiž nejcennější kov přivezl již letos v únoru, tehdy se jednalo o historický úspěch pro českou reprezentaci. Na stejnou metu chtěl vyšplhat i nyní, jenomže ve finále narazil na Švéda Rafaela Kveldstadta (prohra ve 2. kole na škrcení - pozn. red.), shodou okolností téhož soupeře, jehož porazil během únorové rozhodující bitvy v Bělehradu. „Kdybych byl bez zranění, tak ho tam sejmu,“ trápí zraněného Machmudova.
Obhajoba zlata z minulého MS nevyšla. Je tam i přesto spokojenost?
Turnaj se nepovedl, přivezl jsem jen stříbro. Všichni říkají, že se turnaj povedl, ale já mám velké nároky, chtěl jsem zlato. Nejsem zvyklý prohrávat. Celkově mě štve každá porážka a je jedno, jestli je to nějaký menší zápas, nebo mistrovství. Prostě jsem prohrál.
Po jak dlouhé době jste pocítil hořkost porážky?
Naposledy jsem prohrál na turnaji Heroes Gate snad rok a půl zpět, rok 2021. Možná to budou i dva roky zpátky.
Vypadalo to, že do finálového zápasu nenastoupíte. Jak reálné bylo, že se rozhodující boj skutečně obejde bez vaší účasti?
Nemohl jsem se postavit na nohu, opřít se o ni. Mám ji nějak rozbitou, ani pořádně nevím, co s tím mám. V semifinále jsem dal pár kopaček do loktu, pak nemohl jsem se na to normálně postavit. Přes noc jsem to chtěl vyležet, ale zhoršilo se to. Zkoušeli jsme dávat různé mastičky, ale stejně jsem se na to ráno v den finále nemohl postavit. Prošli jsme přes lékařské prohlídky, zvládl jsem i váhu, ale pak jsem jen ležel. Říkal jsem, že nejsem močál a že si dřív gladiátoři taky nevybírali, jestli mají zlomenou ruku a nepůjdou do boje. Proto jsem si řekl, že do toho prostě jdu.
Údajně vás nesužovaly jen problémy s nohou…
Po prvním duelu jsem byl nachcípaný. Měl jsem snad teplotu, cítil jsem, že na mě něco leze. Nějak jsem to přešel. Ale v zápase jsem po prvním kole hrozně z plic flusal hleny. Po duelu jsem byl navíc hrozně vyšťavený. Na hotelu jsem pak měl zimnici, hrozně jsem toho vypotil v posteli. Cítil jsem se unavený. Pak už to bylo lepší, ve finále už mě to tolik netrápilo.
S kolika procenty jste tedy do finále nastupoval?
Procentuálně to neodhadnu, ale já si prostě věřím. Kdybych byl bez zranění, tak ho tam sejmu. Měl jsem hlad ho sejmout po tom, co jsme měli v únoru vyrovnaný zápas. Říkal jsem si, že ho teď musím porazit, aby už nikdo neměl takové ty kecy, že měl předtím vyhrát on. Byl jsem hladový, abych ho v kleci zabil. Bohužel, byl to jeho večer. Nic neříkám, na úraz to nesvádím. Byl lepší.
Jak finále vypadalo z vašeho pohledu?
Nastupoval jsem s otočeným guardem, zraněnou nohu jsem měl vzadu. Měl jsem ji, dá se říct, jako Petr Kníže. Celou dobu napnutou, nemohl jsem ji pokrčit. Jejich plánem zřejmě bylo rozkopání mé druhé nohy, s čímž jsme počítali. Na konci prvního kola mě ale hodil na zem, obrana proti tomu byla v háji, zkoušel jsem to už při rozcvičce. Vzal mě pod sebe, kde jsem už nic neudělal. Nemohl jsem se kroutit, prostě nic.
Nakonec finále skončilo na škrcení. Asi to bylo dobře chycené, viďte?
Bylo to těsné. Přitom je to taková blbost, na níž se většinou chytí začátečník, ale já jsem udělal velkou chybu. Ještě, jak jsme v těch bambulích (rukavice), tak moje ruka byla v jeho podpaží. Pak se z toho špatně dostává. Navíc jsem měl za sebou klec, nemohl jsem nikam unikat. Stalo se.
Jaká byla po duelu reakce trenérů?
Trenér říkal, že je na mě hrdý a abych si z toho nic nedělal, že by hodně frajerů s tímhle zraněním do zápasu nenastoupilo a my jsme to šli prostě zkusit. S tou nohou bych jinak takhle nereagoval.
Jak je na tom vaše noha aktuálně?
Dojdou mi pro berle, furt se na ni nemohu postavit, ale bolí to o něco méně. Ani nevím, co s tím je. Máme v týmu doktora a záchranáře, poslouchám jejich instrukce. Říkají, že to bude dobré.
Měly to být vaše poslední amatérské zápasy, chystáte se totiž mezi profesionály. Furt to platí?
Nevím, jestli poslední zápas, ale takhle velký turnaj určitě. Nevím, co bude, ale třeba po takhle hořkém zápase a tak hořké zkušenosti budu chtít amatérskou kariéru uzavřít vítězstvím. Uvidíme, je to 50:50. Buď půjdu do profi, nebo si dám ještě jeden zápas mezi amatéry. Rád bych šel do klece do nejdřív. Teď jsem měl zápas po dlouhé době, snad po půl roce. Vidím to třeba na leden.
Už přemýšlíte, která profesionální organizace by vás lákala?
Chtěl bych začít v Česku, v některé menší organizaci. Nějaký menší galavečer, abych si vyzkoušel atmosféru a podobně. Dát pár zápasů a potom někam do zahraničí. Přes Oktagon to moc nevidím, chtěl bych se posunout někam dál po Evropě. Kdybych měl srovnat třeba kvalitu mezi KSW a Oktagonem, tak mi připadá, že kvalita je v KSW. Poslední dobou se to ale vyrovnává, jsou tam našlapaní frajeři. Ale ti tam většinou dají pár zápasů a jdou do zahraničí. Moc dlouho tam nezůstávají. Ale asi ano, v Česku je kvalita o něco níž než jinde v Evropě.
