Šéf Oktagonu o Vémolově kruté porážce: Šok. Zaslouží si odejít obrovským zápasem

Člověk u žádného turnaje neví, jak se vyvine. Někdy to vypadá, že všechno bude super, ale nakonec zápasy jdou nějak divně nebo se nechytí atmosféra. Pak to všechno má takovou trpkou příchuť. Někdy je to naopak, jako třeba teď, kdy vyšlo všechno, byť byly dva momenty, kdy hala ztichla. Poprvé to bylo po zápase Vlasta Čepa a podruhé po KO od Piráta proti Vémolovi. Pořádné emoce pak byly i v souboji Bojana Veličkoviče. Tohle všechno je pak vidět na lidech v týmu, když se na sebe díváme a říkáme, co jsme zrovna viděli.

Obrovsky, možná nejvíc za celý rok. Bylo to super. Takřka jsme vyprodali O2 arenu, prodali jsme i dost PPV. Do toho nás sledovala obrovská média po celé Evropě, které přitáhlo finále Tipsport Gamechangeru, velikost O2 areny a to, co jsme celý rok dělali. Teď tu byli všichni. Bylo tu 100 novinářů, což byl dost možná i rekord. Je to dokonalý mix všeho, co jsme chtěli nabídnout. Na konci je ale potřeba odejít i s dobrým pocitem, což se nyní stalo. Velká spokojenost.

Myslím si, že v součtu čísel a díky partnerům, kteří to vysílají, to pravděpodobně byl nejsledovanější turnaj. Ještě nemáme čísla, ale myslím si, že to tak bylo. Je to jen odhad. Co se týče čísel u prodejů PPV, tak to nepřekonalo květnovou O2 arenu.

Je to tak, do toho vyhrál i Stefano Paternò, u nějž to lidi také moc nečekali. Celkově to byly skvělé zápasy. Řekl bych, že až na jeden byly všechny zajímavé. Hodně to obohatilo otevřené bodování mezi jednotlivými kolami. Viděli jsme, jak se to vyvíjí, a díky tomu jsme všichni byli víc vtaženi do zápasu. Nejvíc patrné to bylo v duelu Magdy Šormové, která po dvou kolech prohrávala 0:2, a ve třetím kole se duel změnil. Soupeřka polevila, Magda přidala pod kotel. Byť to neurvala, byla vidět změna. Přidalo to na zábavnosti z pohledu diváka.

To ano. Hned první bodování se neukázalo, ukázali jsme ho až někdy v půlce druhého kola. Druhá chyba přišla v zápase Bojana Veličkoviče s Andreasem Michailidisem, kde se po prvním kole ukázalo, že u všech bodových vyhrává Bojan. Byl to takový nesmysl, že jsem šel za rozhodčími, protože udělali chybu. Neuvědomili si to, ukázali nesprávný výsledek. Bylo to opačně. U všech vyhrál poměrem 10-9 Michailidis.

Vyhrál někdo, kdo je univerzální miláček diváků. Možná ani nevím o bojovníkovi, kterého by všichni měli takhle jednotně rádi. Patří mezi nejoblíbenější, je to fakt správňák. Celý jeho životní příběh je inspirující. Za celou kariéru se nepřiblížil žádnému titulovému opasku, ztrácel motivaci, protože přišel o otce. Teď přišel Gamechanger, což ve finále pro něj samotného znamenalo gamechanger. Nejen kvůli penězům, ale rovněž získal energii a chuť zápasit, protože ji zřejmě potom, co se mu všechno stalo, ztratil. Pamatuji si, když jsme nad jeho účastí přemýšleli. Říkal jsem, že do toho už ani nepůjde a položí rukavice do klece. Poté v samotném Gamechangeru jsem si říkal, že pokud prohraje, tak znovu položí rukavice. Neprohrál. Našel ztracenou lásku a chuť. Krásný příběh.

Úplně ne, věděl jsem, že to nebude jednoduché. Když se našel tenhle soupeř, tak jsem měl obavy, že to Vlastovi nebude úplně sedět. Je to podobný soupeř, což se také ukázalo. Pro Vlasta ta změna ale musela být náročná. Byl soustředěný na zápas s Patrikem Kinclem a můžeme si říct, že zas není tak komplexní bojovník, aby dokázal na takové změny takhle rychle reagovat. Přesto předvedl heroický výkon, Piotr vydržel nesmysl. Vlasto nikoho ze svých fanoušků nezklamal, ani mě. Ukázal obrovské srdce, v kleci by klidně zemřel. Musím vyzdvihnout i to, že po turnaji přišel na tiskovou konferenci úplně rozbitý. Doktor mu hned po prohlídce řekl špatné výsledky, něco mu tam nesedělo a bylo tam podezření na něco ne úplně příjemného. Přišel jen na tiskovku, aby poděkoval lidem, čehož si cením.

Byl, určitě. První šok byl v době, kdy se Vémolovi nepovedlo Piráta vzít na zem. Pirát si s tím dokázal poradit. Najednou jsem věděl, že Karlos má problém. Pak došlo k přestřelce, kde jsem si říkal, že to z pohledu Karlose asi nebude dobrá taktika. Pirát měl sebevědomí, nezalekl se ani v jednom momentě zápasu. Měl jsem pocit, jako kdyby ten zápas Pirát už několikrát viděl a podle toho postupoval. Když ho potom trefil, tak mi přišlo, jakoby se Karlos úplně zastavil. Měl jsem pocit, že padá minutu. Byl to velký šok. Říkal jsem si, že to není možné. Pro Karlose to bylo déjà vu z O2 areny 2019 proti Attilu Véghovi, proti němuž to byl podobný zápas. Teď tam akorát nestál Attila, ale Pirát. Musím říct, že to byl pro mě podobný pocit, jako když v Bratislavě Virgil Zwicker knokautoval Attilu. Nevěřícně jsme stáli a říkali, že to není možné. Obrovský šok. Karlos je legenda, na tohle nejsme zvyklí.

Nevidím mu do hlavy a nechci to říkat za něj, ale myslím si to samé. Myslel si, že to někde trefí a urve, když to vyšlo proti Langerovi. Vnímal jsem to úplně stejně.

Patrně to není vhodné říkat, ale možná je to pro Karlose i dobře. Jednak jsme ho viděli po dvou zápasech, kdy prohrál s Patrikem Kinclem a poté nepředvedl zrovna přesvědčivý výkon na Štvanici. Potom bylo vidět, že v přípravě změnil některé věci. Když se dotýkáte dna, tak vás to donutí udělat něco jinak. Následně se to projevilo v zápase s Palem Langerem, kde to byla silně pozitivní změna. Myslím, že touhle rychlou výhrou mu to možná dalo pocit jistoty a už nebyl tak nucený dělat změny, na které přistoupil v létě. Jeho trenér André Reinders říkal, že začal dělat drily a techniky, začal chodit včas a byl ochotný zkoušet nové věci. Možná se zase uspokojil a řekl si, že to zvládne. Teď ale prohrál s Pirátem a v jeho světě to musí být takový šok, který nečekal. Teď půjde proti Véghovi vyhrát, na což má půl roku. Naopak Attila, který byť chce, nebo ne, ho bude trochu podceňovat. Na konci toho všeho se Karlos možná přiblížil k výhře s Attilou.

Neříkáme tomu povinné pauzy, ale takovému zápasníkovi třeba 2-3 měsíce nedáme zápas. I po té době chceme vidět, že je v pořádku a prošel vyšetřeními. Chceme si být jisti, že ten borec je zdravý. Karlos by měl být, půl roku je dost času.

Po takhle tvrdém KO je to v pořádku, ani to nevyžadujeme. Zeptáme se, ale tím, že dostane takhle tvrdé KO, tak není nutnost tam být. Je to pochopitelné. Ten otřes je někdy tak velký, že si to zápasník ani nepamatuje. Ve finále jsme se o tom ani nebavili.

Nevidím to tak, ani o tom neuvažujeme. Nechci říkat, že se to určitě nestane, ale v tuhle chvíli to není na programu dne. Hlavně si myslím, že teď pauzu potřebuje. Potřebuje se vzpamatovat, dát se dohromady a soustředit se na konkrétní zápas. Potřebujeme to i my jako organizace. Potřebujeme ten zápas vybudovat, chceme ho udělat velkým a ukázat jeho velikost. Jsou to dvě největší sportovní legendy MMA u nás, obrovské celebrity i ve společenském životě. Je potřeba to nějakou dobu budovat a úplně nedává smysl, aby Karlos mezitím měl nějaký další zápas.

Je to legenda, což mu nikdo nesebere. Loučíme se s lidmi a sportovními hvězdami i na základě jejich posledního zápasu a Karlos chce a musím říct, že si i zaslouží odejít obrovským zápasem. Chápu, že to pro něj musí být vítězně. Byl by to úplně jiný konec. Podívejme se, jak se každý díval na Attilu, když prohrál s Zwickerem. Házeli ho do starého železa, aby prodával ponožky. Když ale porazil Vémolu, tak je od té doby čtyři roky absolutní legendou, ani nemusí zápasit. O to tu jde i Karlosovi, tohle všechno může získat. Pokud vyhraje, tak si nikdo nebude pamatovat porážku s Pirátem nebo Kinclem. Každý si bude pamatovat, jak porazil Attilu před 26 tisíci lidmi na největším turnaji. To, co se stalo předtím, bude okamžitě zapomenuto.