Článek
Někdejšímu bojovníkovi slavné UFC se přesto ulevilo. Z tříkolové přetlačované proti Moldavanovi Mikhailu Sirbuovi odešel s rukama nad hlavou. Důvod k radosti přitom Dvořák bude mít i za pár dnů, kdy s partnerkou čekají narození prvního potomka.
Jak náročné bylo ututlat informaci, že čekáte rodinu? Tuto novinku jste ven příliš neventiloval.
Těžké to nebylo. Řekl jsem to jen nejbližším v rodině a týmovým parťákům. S přítelkyní jsme se domluvili, že nebudeme nikde zveřejňovat fotografie, dokud nezápasím. Sice jsem dostal velkou kritiku od lidí, že jdu do RFA a podobně, ale já jsem věděl, že je to jediný možný termín, abych vůbec měl zápas. Nesnažil jsem se jim vysvětlovat, že máme termín porodu. Sváděl jsem to na rodinné důvody a nechtěl jsem to moc rozmazávat.
Těšíte se na roli otce?
Moc, bude to pro mě zase něco nového. Drželi jsme to dlouho pod pokličkou. Ven jsem to dal teprve čtrnáct dnů před porodem, protože nejsem takový chlubil, co sdílí milion fotek. Jsem hrozně analytický typ. Mám načtené knížky, ale je jasné, že realita pak bude úplně jiná. Jsem zvědavý na to, co nám malý přinese.
Termín porodu máte 7. dubna. Nepřipadalo tedy v úvahu, že byste kývl na nabídku Oktagonu, který vám údajně předložil smlouvu na zápas 5. dubna v Dortmundu?
Nejprve jsem na to kývl, ale pak jsem to řešil s dalšími lidmi, kteří mi řekli, ať nejsem blázen. Akorát bych byl podle nich hlavou jinde. Byl by to zbytečný risk. Už takhle to bylo dost riskantní. Bylo by to dva dny od termínu porodu, což by byl nesmysl. Zároveň jsem od Oktagonu nedostal konkrétní finanční nabídku, pouze na zápas. Chybělo mi tam, za kolik to bude. Ve smlouvě to nebylo nebo se minimálně ke mně ta informace od manažera Patrika Kincla nedostala.
David Dvořák (vlevo) v souboji s Mikhailem Sirbuem, jehož porazil jednoznačně na body.
Nakonec jste se ukázal na organizaci RFA, kde jste si střihl MMA zápas po více než dvou a půl letech. Limitovalo vás nějak vážné zranění zad, kvůli němuž jste tak dlouho nebojoval?
Nic jsem necítil. Měsíc do zápasu jsem ale byl extrémně nervózní. Byť si to člověk nechce připouštět, tak mně furt do soukromých zpráv chodily od lidí hrozné zprávy. Neustále mě někdo bombardoval. Člověk to má v hlavě. A kdybych prohrál, tak bych dostal hroznou bídu. Byl to jeden z nejtěžších zápasů po psychické stránce.
Odpovídáte takovým lidem? Nebo zprávy rovnou mažete?
Pokud mi někdo napíše aspoň něco trochu konstruktivního, tak mu odepíšu, ale hodněkrát se mi stalo, že mi přichází zprávy o tom, že jsem mr*ka, sra*ka a ať už nezápasím. Na to nereaguji a rovnou blokuji. Blbé je, že to kolikrát ani nebyly fejkové profily. Je to třeba týpek, co má fotku s rodinou a dětmi, a pak píše tyhle věci. Nechápu, proč to mají zapotřebí. Ať si každý zápasí, kde chce a s kým chce. Hlavně, že dělá, co ho baví. Bylo ale vidět, jak moc lidí žije mým příběh a jak jim na mně záleží. Byť v tom negativním slova smyslu.
Byla to kritika také kvůli tomu, že jste RFA upřednostnil před jinými organizacemi?
No jasně. Já jsem celou dobu říkal, že chci zápasit, a bylo mi jedno kde a s kým to bude. Chtěl jsem se hlavně vrátit. Většina lidí to ale nemohla skousnout. Jen to ukazuje jejich inteligenci. Vzhledem k tomu, jak je na tom náš český národ, co se týče inteligence, tak se nedalo očekávat, že to bude jinak.
Vy osobně jste byl s účinkováním v RFA spokojený? V minulosti jste pro ně pár turnajů komentoval, teď jste byl poprvé v roli zápasníka.
Co se týče servisu, tak to bylo super. Nemůžu říct jedinou negativní věc. Na hotelu jsme měli pokoj s vanou, abychom mohli odshazovat. Měli jsme placené snídaně a obědy. I na hale všechno fungovalo. Informace se k nám dostaly, jak jsme chtěli. V pohodě byla i komunikace. Za mě super, byl jsem mile překvapený. Co mně udělalo největší radost, že mi přivezli opravdu kvalitního soupeře (Mikhail Sirbu). Je to několikanásobný šampion organizace Eagle FC. Porazil některé bojovníky z Oktagonu a zápasil s lidmi z UFC. Musel jsem si opravdu hrábnout, což bylo vidět. Ukázalo mi to, na čem jsem a na čem musíme ještě zapracovat.
Co konkrétně vám to ukázalo?
Že jsem zdravý, záda naprosto drží a že se můžu měřit s opravdu kvalitními soupeři. Ještě ale musím zapracovat na technice. Soupeře jsem v prvním kole trefil a byl cvaklej. Místo toho, abych poté dobře mířil, tak jsem zběsile rozjel údery. Dokázal se díky tomu vzpamatovat. Chyb tam bylo víc, mohl jsem být trpělivější. Nakonec jsme se po zápase s trenéry shodli, že byť se mi ho nepovedlo ukončit, tak to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. Teď máme kompletní zpětnou vazbu. Výhra za minutu by nám totiž nic neřekla. Nic o síle, kondici či technice. Alespoň jsem si mohl všechno vyzkoušet.
Byl to tedy jeden z nejdůležitějších zápasů kariéry?
To rozhodně. Musel jsem předvést dobrý výkon a vyhrát, aby po mně šly další organizace a byl jsem pro ně zajímavý. Stalo se to nejlepší, co mohlo. Už řešíme další nabídky. Po tom zranění a prohrách ode mě kromě jednoho sponzora odešli úplně všichni. Například i Tipsport. Tenhle zápas mi restartoval celou kariéru. Vracím se, budu vyhrávat a zase získám sponzory zpátky. Nabídky už létají.
Sponzoři odcházeli i z toho důvodu, že jste dlouho nezápasil?
To si nemyslím. Například pro Tipsport jsem neustále něco dělal, bylo toho opravdu dost. I tak to pro ně bylo málo. Chtěli ode mě zápasy, které nebyly. Spolupráce tím pádem skončila. Určitě by ji opět chtěli navázat, ale je to závislé na podpisu smlouvy například s Oktagonem či KSW. Já teď řeším ale více možností a bude to hodně záležet na nabídce.
Cítíte se pod tlakem, když vám defakto říkají: Buď půjdeš sem, nebo nedostaneš smlouvu?
Vůbec ne. Vzhledem k tomu, že mám dlouhodobý plán a vím, kam a jak chci směřovat, tak to celkově s tím hraje. Teď jsem v pozici žoldáka. Pokud mi nějaká organizace nabídne nejvíc peněz, tak tam půjdu. Člověk si ale musí trochu propočítat i sponzory, což si myslím, že už máme. Znám totiž všechny kluky z Oktagonu a vím, jak se pohybují jejich sponzoři, protože jsem skoro každý den s nimi na tréninku. Vím, jak na tom sponzorsky jsou. Stejně tak to vím o lidech z KSW či RFA. Dá se z toho hodně dobře rozklíčovat, co bude nejlepší.
Zmínil jste, že nabídky na zápasy už chodí. Můžete zmínit, kdo o vás má zájem?
Konkrétní organizace zmínit nemohu, to by nebylo fér. Ale za pár měsíců mám nabídku na zápas v boxu, ale ještě nevím, zda by to bylo podle profesionálních pravidel či v malých rukavicích. I Bare knuckle (zámořská organizace BKFC, jež nabízí zápasy bez rukavic) mi slíbil, že budu mít zápas v květnu, ale zatím se nikdo z nich neozval. Už si proto domlouvám i jiné věci. V listopadu mám potvrzený profesionální zápas na jednom boxerském galavečeru, kde budu mít hlavní zápas. Mezitím bych si určitě chtěl naházet další MMA zápasy. Nabídky už jsou, ale MMA teď nedám.
Jak to?
Příprava je extrémně těžká, a až se narodí mimčo, tak to bude ještě těžší. Člověk si musí zvyknout na jiný režim, méně spánku a podobně. Zápas v boxu bude o něco jednodušší. MMA by bylo zbytečně rizikové.
Další MMA zápas tedy až po létě?
To určitě. Někdy v září, říjnu či prosinci. Budu to tam sekat. Chtěl bych do konce roku stihnout dva MMA zápasy a třeba další tři boxerské. Takové minimum, co chci odzápasit, jsou tři zápasy. Ale ideálně aspoň ještě pět. Dohromady šest (včetně již skončeného v RFA).
