Článek
Pro Juráčka tak debut pod polskou značkou dopadl na výbornou. Od mocných oslav ho neodradil ani rozpačitý úvod duelu, v němž šel po tvrdé bombě na zem. „Vůbec si to nepamatuji,“ přiznává. Poté ale bojovník s přezdívkou „Slávista“ sám zazlobil a nejen fanoušky českého klubu donutil explodovat radostí.
Byl to pro vás ideální večer?
Určitě tam byla spousta chyb. Ze začátku jsem se nemohl chytit, po pravdě jsem byl trochu nahulený. Mám výpadky, něco si vůbec nepamatuji. Lidi mi říkají, že jsem si sedl na zadek, ale já o tom nevím. Pak jsem se zapnul do módu, který jsme najížděli v gymu na lapech. Byla to přesně ta kombinace, kterou jsem dal – přední spodek, zadní hák a přední hák. Padlo to. V tu chvíli, kdy byl nahulený, jsem věděl, že do něj musím jít. Pak jsem jen našel moment, kdy mohu pálit do hlavy.
Zápas jste ukončil na TKO. Je to příjemné i proto, že jste během kariéry slýchal různé narážky na vaše neatraktivní zápasy?
Neřešil jsem to. Vyhrávalo se, nepouštěl jsem si to k tělu. Pro mě je důležité, co mi řeknou trenéři, přátelé a lidi, co tomu fakt rozumí. To je pro mě hlavní. S těmi jsme na tom dlouho pracovali a ukazuje se, že umím dát i KO, když to nevychází bodově. Umím měnit styly. Jsem střeďák – nemám nejsilnější úder. Ale ti, co mají nejsilnější úder, většinou neumí přijmout. Vím, že nemám nejsilnější úder, ale přijmout umím, což jsme si dnes mohli všimnout.
Co s vámi bude dál v KSW?
Dál bude to, co mi řekne moje přítelkyně, protože jsem se poslední dva týdny v dietě choval jako úplný idiot. Když zavelí, tak udělám, co jí na očích uvidím. Vezmu ji na dovolenou. Pak budeme chtít další zápasy a pokračovat v tempu. KSW je nejsilnější liga v Evropě, koukal jsem na ni jako malý kluk. Teď si plním sny a stoupám ke hvězdám.
Byl vás podpořit i kotel Slavie Praha. Jaké to bylo?
Nejsou to moji fanoušci, ale přátelé. A když člověk cítí jejich podporu, tak je to nesmyslné. Vím, že tihle přátelé budou za mnou stát, ať se děje, co se děje. Dává mi to brutální sílu, díky tomu je celá Tribuna Sever a Slavia Praha výjimečná. Jsme spolu po výhře i po prohře. Když to člověk ví, tak se bojuje daleko lépe.
Po výhře jste skončil na klec. Věděl jste, že máte před sebou právě zmíněný kotel?
Věděl jsem to, celou dobu jsem je slyšel. Před zápasem jsem se to snažil nevnímat a příliš to nepouštět do sebe. Věděl jsem, že tam jsou, ale nechtěl jsem, aby mě to pohltilo. Musím říct, že je to těžké. Tuhle masivní podporu zažívám prvně, přijeli fandit organizovaně. Je to nová zkušenost, ale s mentálním koučem jsme se připravili tak, abych to využil v můj prospěch a nesvázalo mě to.
Kolik lidí vás přijelo podpořit?
Jelikož máme družbu s Zagłębie Sosnowiec a Bielsko-Biała, kteří zároveň podporují Adriana Dudka (bojovník KSW – pozn. red.), tak co vím, tak slávistů tu bylo zhruba 200 a Poláků přibližně 300. Dohromady kolem 500.
Zpět k zápasu, který byl po dlouhé době mimo organizaci Oktagon MMA. Hodně lidí přitom říkalo, že na KSW nemáte.
Na tyhle lidi prdím, jsou mi ukradení.
Byl vztah s Oktagonem i kvůli odchodu do KSW napjatý?
Nebyl, na Oktagon nemůžu říct jediné křivé slovo. Naopak jim musím poděkovat. Díky nim jsem tam, kde jsem, a mohl se vyvinout, za což jsem strašně rád. Je to skvělá organizace. Oni a KSW jsou dvě nejmocnější organizace v Evropě. Oktagonu děkuji, ať se jim daří.
Spoluzakladatel Oktagonu Ondřej Novotný se veřejně vyjadřoval, že váš odchod ho štve. Co jste tomu říkal?
Po pravdě jsem to neviděl, měsíc před zápasem jsem odstřihl sociální sítě, ale něco se ke mně dostalo přes známé a kamarády. Takhle… Když přišla nabídka od KSW, tak jsem jako první zavolal jemu. V mých očích jsem to udělal nejčistěji, jak jsem jen mohl. Myslím si, že postupem času pozná moje úmysly. Snažím se být férový, jak nejvíc to jde.
Po zápase jste měl rozhovor i v polštině. Kde jste se ji naučil?
Dlouhou dobu jezdím do Czerwonyho Smoku na tréninky, kluci mě tam učí polsky. Jezdím tam i na fotbal, občas za nějakými kámoši. Jsem tam pečený vařený. Polsko mám rád, stejně tak jejich mentalitu. Asi nemluvím polsky skvěle, ale nějakým způsobem se dorozumím. Oni byli naopak rádi, že jsem přišel s tím, že nechci rozhovor v angličtině.
