Článek
Máte za sebou rekordní turnaj. Jak jste spokojeni?
Jsme extrémně spokojeni, povedlo se nám vyprodat arénu. Bylo to třeba jako v Česku, kde byl velký tahák Zápas století mezi Karlosem Vémolou a Attilou Véghem. Teď se to povedlo, dá se říct, bez jediného mega zápasu. Do toho si našli cestu noví fanoušci, kteří z toho měli skvělé pocity. My jsme jim na oplátku ukázali, jakou práci děláme. Skvělá zkušenost. Je to podstatný krok pro lidi, kteří zažili Oktagon, aby stejně jako v Česku či na Slovensku chodili pravidelně. Samozřejmě, turnaj napsal celé množství příběhů a zápasů. A vzhledem k tomu, jak jednotlivé duely dopadly, tak se to začalo vyvíjet i vzhledem k budoucnosti. Jsme spokojeni.
Máte i nějaká čísla, co se týče sledovanosti mimo arénu?
Trhli jsme rekord německého, rakouského i švýcarského PPV (pay-per-view - placený přenos). Byť bylo v hale pár volných míst, tak po skončení turnaje za námi přišel ředitel arény a dal nám cenu, které se říká „Lanxness Arena Sold Out Award“. I díky tomuto kladnému ocenění to můžeme považovat za vyprodané.
Asi velká změna oproti nedávnému turnaji v Manchesteru, kde návštěvnost nebyla podle vašich představ. Viďte?
Jasně, v obsazenosti haly určitě. Když je to plné, tak je to jiné. Ale tak to bylo ze začátku i v Německu, jsme zvyklí začínat neustále od znova.
V Německu už jste nějaký ten měsíc, co jste za tu dobu měli možnost o tamním publiku zjistit?
Oproti Česku nebo Slovensku zase tak jiné není, což je dobrá zpráva. V každé nové krajině, kde není trh zas tak vyvinutý, je to spíš takové to klasické publikum spjaté s bojovými sporty. Jsou to víceméně jenom chlapi. Je to standardní. My se ale pokaždé snažíme přijít s něčím novým, abychom přitáhli i běžného diváka. To se nám v Německu povedlo. Jsme nadšeni, když jsou v hale ženy, muži i děti různých věkových kategorií. Je to podobné, jako když člověk jde například na formuli. Zjistili jsme, že se tím MMA opravdu baví a mají rádi tu svoji německou notu. Ta se ukazuje, když nastupuje některý z jejich bojovníků, kterému dávají obrovskou podporu. Soupeře naopak vypískají, což drží po celý večer.
Karim Engizek, který vyzýval i Patrika Kincla, se s tím nepáral. V Kolíně posadil na zadek Maďara HorváthaVideo: OKTAGON TV
Na turnaji rozhodoval i velezkušený UFC sudí Marc Goddard, který nedávno řídil i titulový duel Jiřího Procházky proti Alexi Pereirovi. Jak náročné je jméno takového kalibru zlanařit?
Ani to nebyla naše snaha. Jsme s našimi rozhodčími spokojeni a důvěřujeme jim. Tohle se stalo spíš tak, že se naše cesty střetly. Už když jsme byli v Anglii, tak jsme byli v kontaktu a vyplynulo z toho, že by mohl pískat některý z našich turnajů. Manchester nemohl, tak to padlo na Kolín nad Rýnem. Ale nebylo to tak, že bychom se ho snažili sehnat, ale spíš se naše cesty střetly tak, že se zkrátka nemohlo stát, aby nás někde nepískal. (smích)
Možná štěstí, že rozhodoval v německém prostředí, protože někteří čeští fanoušci stále nemohou vystát jeho verdikt o konci zmíněného duelu mezi Procházkou a Pereirou.
Diváci by ho asi vypískali, ty emoce by tam byly. Určitě by dostal sodu, byť si nemyslím, že to rozhodnutí by bylo až tak nesprávné, ale zkrátka diváci jsou občas nemilosrdní. (smích)
Co jste říkal na proměnu Andreje Kalašnika, jediného Čecha na turnaji, který přesto, že prohrál, si dokázal fanoušky získat?
Ohromně se změnil, čemuž tleskám. Co se sebou dokázal udělat, mu očividně prospělo. Dokázal si vytvořit vlastní postavu, takové alter ego. Tohle člověka prodává nejlépe. Je to inteligentní, ale zároveň těžký způsob, jak se prodat. On to ale dělá dobře, což o něčem svědčí. Je to šikovný kluk nejen z klece, ale i mimo ni. Na trh krásně skočil se svým humorem a postavou, což dokázal prodat. Byl to jediný Čech na kartě, ale přesto všechny zajímal. Když nastoupil do arény, tak pro většinu diváků to byl neznámý Čech, ale byl jediný, který si vysloužil potlesk a podporu. Bylo vidět, že ten humor je univerzální. Fungovalo to. Dokázal se nádherně prodat a teď každý německý fanoušek Oktagonu ví, kdo je to Andrej Kalašnik. Může na tom stavět. Navíc díky tomu zvedá svoji cenu jako bojovník. Tleskám tomu, co vymyslel.
Hodně se probíralo bodování titulového duelu v těžké váze mezi Hatefem Moeilem a Lazarem Todevem. Byť vyhrál prvně jmenovaný, poškození bylo výrazně na jeho straně. Jak jste to viděl vy?
Byť jsem věděl, že to bude těsné a jedna strana bude nespokojená, tak jsem si myslel, že to Hatef bodově urve. Byl to specifický zápas v tom, že někomu mohla napovědět právě ta damage, která byl na straně Hatefa. Ale myslím si, že rozhodla první tři kola, která šla na jeho stranu. Teď už s tím nejde nic dělat. Nejsem rozhodčí, ale viděl jsem to pro Hatefa. Z výsledku jsem překvapený nebyl, to spíš z Lazarovy reakce. Ten výsledek extrémně nepřijal. Zápas byl těsný a ve finále to může padnout na jednu či druhou stranu, ale Lazar to nechtěl uznat. Za mě byl aktivnější Hatef, který tvořil zápas a dával do toho vše.
Jediný Čech Andrej Kalašnik skončil na německé půdě už v prvním kole. Parádní protiútok předvedl domácí StolzeVideo: OKTAGON TV
Do konce roku vás čekají ještě dva turnaje, v Ostravě a Praze. Jaký bude poměr zahraničních a domácích turnajů pro následující rok?
Hodně turnajů bude v zahraniční, protože stále budujeme dvě krajiny, a sice Německo a Anglii. Ale stále nejvíc galavečerů bude v Česku a na Slovensku, což je pro nás stále to nejdůležitější. Záleží nám na našich fanoušcích, kteří jsou nejlepší na světě. Cítíme to tak. Máme tady velké plány, které budeme postupně představovat. Plánujeme například odvetu Zápasu století a další velké turnaje. Navíc je důležité udržovat tempo tak, aby těch turnajů nebylo až příliš. Počet se musí držet na nějakém čísle, aby to divák dokázal „konzumovat“ a byl z toho stále stejně nadšený. Smysl to musí dávat i nám.
Pauzu jste většinou měli v lednu, nyní se ale chystáte znovu do Anglie, tentokrát do Newcastlu. Nestraší vás turnaj v Manchesteru, kde jste si to z hlediska návštěvnosti představovali trochu jinak?
Je to něco úplně jiného, ještě náročnější. A o tom to je. Jsme s tím v pohodě, protože i Manchester považujeme za velký úspěch. V našem měřidle chceme vždy mít plnou halu, což nás minule nenaplnilo štěstím, ale jinak po všech ostatních stránkách to byl velký úspěch. Trhli jsme rekord na scéně, byl tam obrovský zájem médií i bojovníků. Dnes už s námi chce spolupracovat každý. Čekáme, jak to půjde v Newcastlu. Z některých věcí jsme se ponaučili, budeme k tomu přistupovat trochu jinak. Bude to náročné, ale bereme to jako další krok na dlouhodobé cestě k anglickému trhu. Osobně si ale myslím, že to bude dobré. Očekáváme minimálně 4 tisíce lidí. Je tam menší hala, kde bude parádní atmosféra. Na turnaj stavíme dobrá jména a budeme stavět na tom, co jsme už vybudovali. Bude to paradoxně lepší.
Hodně se řeší jméno kontroverzního bojovníka Shema Rocka, který měl zápasit už v Manchesteru, kde se ale před zápasem dostal do konfliktu s Jaroslavem Pokorným, jehož dokonce zranil, a z duelu sešlo. Je možné, že k jejich duelu dojde buď letos v O2 areně, nebo právě v Newcastlu?
To je otázka. Možné jsou obě varianty. V jednu dobu to vypadalo, že z duelu zcela sejde, ale teď to vypadá, že je to znovu reálná možnost. Ale ani my nevíme, jestli to bude ta první, či druhá.
Co říkáte na internetovou petici právě na vyhození Shema Rocka z Oktagonu?
To jsem nezachytil… (smích) Nevím, za mě je něco jiného, kdyby Jaroslava napadl někde na snídani, kde by ho nějak zranil. To by bylo absolutně na vyhazov. Tohle se stalo během staredownu, kde se šarvátky dějí a do určité míry to prodává zápasy. Shem hranice absolutně porušil. Do soupeře může šťouchnout, ale ne ho takhle kopnout. Zaslouží si trest, ale na vyhazov to nevidím. To ne.
