Článek
Pátý turnaj bojové organizace RFA tradičně přinesl vítězství a porážky, zapomenout se ale nedá ani překvapivé loučení s kariérou v podání šestadvacetiletého Vojtěcha Garby. Povoláním profesionální voják nestačil na Brazilce Bruce Soutu a po tříkolovém boji symbolicky položil rukavice z posledního zápasu do středu klece. Diváci byli v šoku, rozhodnutí o konci kariéry ale žertem nebylo.
Garba, který před necelými dvěma měsíci porazil bývalého šampiona polské organizace KSW Chorvata Reljiče a výrazně na sebe upoutal pozornost ostatních bojovníků, tak dal profesionálnímu MMA zápasení sbohem. Oficiální statistika se zastavila na sedmi vítězstvích a třech porážkách, konečná v kleci to ale být nemusí...
Co stálo za rozhodnutím ukončit kariéru?
Snažil jsem se z mé kariéry vytěžit maximum, což jsem dokázal tím, že jsem vzal dva extrémně těžké soupeře. Chtěl jsem oba zápasy vyhrát, posunout se někam do světa a zkusit to. Bohužel se mi to těsně pod vrcholem nepovedlo, ale kariéru jsem neukončil kvůli tomu, že bych prohrál tenhle konkrétní zápas, v hlavě jsem to měl vymyšlené trochu déle. Ukončil jsem ji kvůli tomu, že se nedokážu věnovat na sto procent práci a zároveň i zápasení. Když něco dělám, tak to chci dělat naplno a být v tom nejlepší. Tyhle věci se nedají stíhat, alespoň ne s rodinou.
Rozhodoval jste se tedy mezi kariérou vojáka a zápasníka?
Přesně tak. Chtěl jsem to vyzkoušet, vyhrávat, jít někam do světa, ale kdyby to nevyšlo, tak bych se prostě vrátil do práce.
Jak dlouho jste měl případný konec v hlavě?
Nijak dlouho, zhruba pár týdnů. Od května jsem v přípravě a měl jsem mezitím asi jen měsíc volna. Byl jsem trochu více s rodinou, jinak nic.
Vojtěch Garba symbolicky položil rukavice do středu klece.
Je vám stále teprve 26 let, není to unáhlené rozhodnutí?
Mrzí mě to, ale nemám takové podmínky, abych se tomu mohl věnovat naplno. Všechno je o penězích. Kdybych nemusel chodit do práce a mohl bych jenom trénovat, nebo dělal časově méně náročnou práci, tak neříkám, že bych nezápasil. Navíc nikdo mě neznal do doby, kdy jsem porazil Gorana Reljiče. Potom se o mě trochu začalo mluvit, ale stejně to nebylo nic světoborného, co by mi třeba přineslo sponzory. Už jsem říkal, že aby se tím člověk uživil a nemusel mít třeba výsledky, tak by musel dělat šaška. Musel by pořád někoho vyzývat, nadávat, ponižovat, to přitáhne lidi. Já to chápu, lidi teď jsou spíš na ten bizár a nezajímají je ani tak sportovní výkony, já takový ale nejsem. Rozhodně to ale nemyslím tak, že každý, kdo se tím sportem živí, je šašek.
Kdo všechno před zápasem věděl, že by to mohlo přijít?
Věděl to jen můj trenér a během zápasu se to asi dozvěděl Víťa Rajnoch, pokud mu to trenér neřekl dřív. Samozřejmě to věděla i manželka, jinak nikdo jiný.
Jaké jste na vaše rozhodnutí dostal ohlasy?
Naprostá většina lidí to pochopila a rozumí tomu. Mezi kamarády mám totiž zápasníky nebo lidi, co mají rodinu a chápou to. Nechápou to ti, co nic nedělají, nemají rodinu a myslí si, že jsem skončil jenom kvůli tomu, že jsem prohrál a píšou nesmysly. Když si to někdo nezkusí, tak neví. Je to sice klišé, ale je to tak. Hodně lidi mi teď i píše, že jsem ukončil kariéru a co jsem chtěl dělat v zápase s Vémolou a tak dále. Na otázku od reportéra jsem kdysi odpověděl, že by mi zápas s Karlosem nedělal problém, rád se srovnávám s těmi nejlepšími. Do zápasu s ním bych nastoupil klidně zítra, ale není to z důvodu, že bych říkal, jak ho porazím a zničím, ale kvůli tomu, že se nebojím velkých výzev.
Konec kariéry je tedy definitivní? Spousta zápasníků i boxerů totiž v minulosti ukončila kariéru, pak se ale vrátila...
U profesionálního MMA si troufám říct, že to je definitivní. Trénovat ale rozhodně nepřestanu, jen se přestanu připravovat dvakrát denně a stavět trénink nad rodinu a všechno ostatní. Neříkám, že si třeba v průběhu nějaké doby třeba nezaboxuji, jen tak pro radost, ten sport mě totiž fakt baví.
Vojtěch Garba a Bruce Souto během souboje na RFA 5.
Nic by nezměnila ani výhra proti Brazilci Soutovi?
Nejprve bych počkal na nabídku. Troufám si říct, že by něco přijít mohlo. Po zápase s Reljičem jsem totiž měl nabídky do KSW, PFL, ONE FC. Třeba i v RFA, kdo ví, co by přišlo. Práci bych odsunul na druhou kolej, ale bohužel.
Slušná nabídka by mohla přijít i nyní, nemyslíte?
Nevím, nemyslím si, že bych například v Polsku dostal takovou nabídku, kvůli které bych si řekl, že skončím v práci a budu zápasit. To určitě ne. Člověk nemůže žít pouze ze zápasení, musí mít sponzory, kteří mu pomůžou v mezidobí mezi zápasy a v případě, že by se zranil. To jsem určitě neměl, ani jednoho takového sponzora.
Nepřesvědčil by vás například zápas s Viktorem Peštou, Michajlem Ragozinem nebo Karlosem Vémolou, o které jste v minulosti usiloval?
Nejsem si úplně jistý, jestli taková nabídka je vůbec reálná, protože jsem prohrál. Nestačil jsem na velmi kvalitního soupeře, který se na mě perfektně připravil, a proto si nemyslím, že bych byl atraktivní zrovna pro tyhle jména. Pro Viktora Peštu bych možná byl atraktivní, kdybych v sobotu vyhrál. Mohlo by ho to zajímat, možná taky ne. Možná ani neví, kdo jsem. To bych se také nedivil.
Když se ohlédnete za kariérou, byla úspěšná?
Podle mě určitě. MMA mi hodně dalo a naučilo. Poznal jsem super kamarády, svoje limity a měl jsem možnost zápasit i v cizině. Podíval jsem se například do Finska, kam bych se normálně možná ani nedostal. Otevřelo mi to i další možnosti, třeba v kariéře MMA rozhodčího.
Plán je tedy dělat MMA rozhodčího?
Určitě je to v plánu, už mám dokonce na listopad předběžně domluvené tři akce.
V budoucnu bychom vás tedy mohli vidět v kleci v trochu jiné pozici?
Je to víc než pravděpodobné, už jsem to několikrát dělal. Dokonce mám odpískané dva profesionální MMA zápasy, jsem držitelem licence pro mezinárodního rozhodčího.
Myslíte si, že to půjde lépe skloubit s povoláním vojáka?
Určitě to půjde, turnaje jsou v naprosté většině o víkendu a člověk se na nic nemusí připravovat dvakrát denně.
