Procházka po drtivé porážce. Potupné, přiznává. Před bojem nebyl zdravotně v pořádku

Z jeho tváře byste prakticky ani nepoznali, že před několika dny svedl náročnou bitvu pod hlavičkou UFC, při níž drtivě padl ve druhém kole, kdy neustál tvrdý kop na hlavu a následně vyfasoval další rány na zemi. A byť je český bijec Jiří Procházka zdravotně v pořádku, tak to naopak v těchto dnech odnáší spíše psychika. Do hlavy vousáči z Hostěradic se vkrádají například myšlenky o zdokonalení se, možném konci kariéry či třetím duelu s jihoamerickým katem.

Jak už jsem říkal po příletu do Vídně, je to na ho*no. Můj přístup k životu je ale pozitivní, teď před sebou vidím příležitosti.

Bylo tam víc věcí, které jsem zdravotně zanedbal. Před zápasem se samozřejmě musí říct, že je vše v pořádku, ale nebylo tomu tak v době, kdy zápas probíhal. Nebyl jsem ve své síle. Ale když vezmu v potaz, co bylo před bojem, tak jsem to na sobě cítil už týden před ním. Teď je potřeba si to jasně přenastavit, a to i životně. Musím si v tom udělat naprosto jasno, protože takhle já nezápasím. Tohle není moje představa, jakým způsobem vstupuji do klece a jakým způsobem držím vibe a rozpoložení.

Nechci být konkrétní, co bylo špatně, protože to nechci teď kout horkou jehlou, ale nepřibližovalo se to mému ideálnímu výkonu… Můžu teď ale říct, že přijetí zápasu bylo uspěchané. Měl jsem nemoc, infekci, oslabený organismus a rovněž byla nedotažená příprava kvůli nabídce short notice. Z toho dost vyvstává i sebejistota do zápasení.

Bylo to zároveň s tím, ale odkýval jsem to… Ale jak říkám, všechny tyhle věci, které se udály, beru na svá bedra.

Před soubojem s Gloverem Teixeirou (2022). Ale tam se to dalo uhrát na to, že se to odmaká, byť se stane cokoliv. On neměl ty ruce tak přesné a na zemi vím, co dělat, abych přežil, otočil situaci a vydobyl si další pozici.

Viděl. Místo toho, abych předváděl perfektní bouři a kontrolu nad soupeřem a prostorem v kleci, tak to bylo přesně naopak. Podřizoval jsem se Alexovi. V tomhle ohledu byl první zápas mnohem víc v mých rukou.

Byl to spíš reflex, ale já jsem vždy v pohodě. Dokud dýchám, tak jedu. V pauze se ale hned měla změnit strategie na to, co bylo původně zamýšleno. Dostávat se přes tvrdé kombinace k němu a hodit ho na zem, kde dominovat a utáhnout ho či dobít. Jemu to ale vycházelo, což nevidím jako mé selhání, ale selhání celého týmu. Když se něco takového vidí, tak je potřeba jasně reagovat a upravit strategii. Veškerou zodpovědnost za výkon ale beru na svá bedra, vždy to je moje zodpovědnost. Nebyl jsem v zápase. To, co je můj standard, tam prostě nebylo.

Ten kop jsem schytal fakt dobře, reakce nebyla vůbec adekvátní. Tohle jsem ještě nezažil. A to je to, co je pro mě potupné. Čím víc tyhle věci ale přichází, tak tím spíš mě to posílí. Teď je opravdu na čase si jasně říct a uvědomit, co ano a co ne. V přípravě i těsně před bojem.

Jasně že ano. Byl jsem otřesený, motal jsem se. Říkal jsem si: sakra, jak jsem tohle mohl nechat dopustit. Byla to opravdu maximální naštvanost. Ale je potřeba myslet pozitivně, k ničemu jinému než k pozitivnímu přemýšlení a promýšlení, jak to otočit ve svůj vlastní prospěch, se člověk stejně nevrátí. Je to vlastně i dar.

Po zápase jsem hodil na sociální sítě vyjádření, kde jsem se taky ještě trochu motal. Doznívalo to.

Tohle oceňuji. Ze soupeřovy strany to bylo bravurně zvládnuté od začátku až do konce. Slova, která jsem prohlásil před zápasem ohledně magie a podobně, teď už nemají žádnou váhu. Musím se z toho poučit. Naprosto. Když se jde do boje, tak se jde zvítězit s tím, co je a jak to je. Nepřikládat důraz těmto nástavbám.

Je to tak. On mi říkal, že opravdu věří v boha a že nedělá žádné nečistoty. Za svá slova jsem se mu omluvil a řekl, že teď byl opravdu lepší. To bezpochyby. Ale jedeme dál, ještě se potkáme.

Mám, ale je to něco, co si sám potřebuji v sobě vybojovat. Teď je potřeba porazit kohokoli, koho přede mě postaví.

Včera mi psal Conor McGregor, vyjádřil mi slova podpory. Chodí to z celého světa. Mám podporu od všech lidí, za což jsem rád. Jsem za to vděčný. Ale teď to není o ničem jiném než se do toho ponořit a vše si utřídit. Je to sice něco, co bolí, ale zároveň je to osvobozující. Tohle je ten proces, z něhož povstává fénix.

Mám trochu pohmožděné ucho, což bylo právě z toho kopu. Teď budu mít CT kontrolu mozku, čekám na potvrzení, kdy se tam dostavím. Ostatní výsledky jsou v pořádku.

Je to z makiwary (deska pro nácvik úderů a kopů v karate)… Cítil jsem inspiraci a to, že musím jít a nemůžu jen sedět. Když se člověk vzbudí a jediné, co mu probíhá hlavou, je tohle, tak je potřeba to ze sebe dostat. Teď je potřeba dát tělu odpočinek. Poupravím formu, ať se dohojí.