Článek
Dobrá nálada a pocit uspokojení. Procházka po vítězném souboji v Las Vegas konečně mohl alespoň na chvíli upustit od myšlenek směřujících k neustálé dřině. Sám si je ale moc dobře vědom, že skalp rakouského soka je jen prvním krokem na cestě za vytouženým znovuzískáním titulu v polotěžké divizi.
Už jste měl možnost vidět zápas?
Ještě ne, jen poslední sekvenci, která byla celkem v pohodě. Nešlo jen o ni, ale o celý průběh zápasu. Než se to dostalo do finální fáze, tak tam byly nějaké signifikantní věci, které rozhodovaly. Co musím vypíchnout, tak to bylo instruování s trenéry, což jsme najížděli celou přípravu. Zase jsme to o kousek posunuli. V kleci to bylo vidět tak, že jednoduché příkazy, které jsme měli najeté z přípravy, fungovaly. Martina (Karaivanova) jsem slyšel, co se týče kombinací, které jsem chtěl prosadit. A když mi to bylo nabídnuto, tak jsem věděl, že to jde použít. Bylo to řečeno s klidem, žádné: Udělej tohle! V klidu jsem si zjistil možnosti a ve správný čas udeřil.
Řvaní by v danou chvíli asi nepomohlo, viďte?
Většinou to mám tak, že se zcela vypnu od prostoru kolem diváků a vnímám jenom trenéry a jejich hlasy. Pokud je ten hlas agresivní a žene tě dopředu, tak mám chuť se přepnout a víc se do toho opřít, anebo naopak. Stejně tak mě to hnalo vpřed, když v těch akčních chvílích řvali diváci.
Jak moc náročné to nakonec bylo?
Udělal jsem si to trochu složitější, než bylo potřeba. Ale musím říct, že jsem rád, protože po New Yorku přišel takový soupeř jako Rakič opravdu vhod. V úvodu jsem si ho hodně načítal, nešel jsem hned na tvrďáka, ale věřím, že do dalšího zápasu bude v tomto ohledu zase posun. Abych rozpoutal bouři už od prvního kola.
Překvapil vás soupeřem něčím?
Určitě tím, jak měl připravené reakce na moje kombinace a kopy. Z jeho strany to působilo, jako by to byl automatismus a musím uznat, že mě tam několikrát krásně vychytal. A byť jsem ty útoky nedokázal pokrýt, tak alespoň dobře vstřebat.
Měli jste možnost po zápase spolu mluvit?
Pár slov jsme prohodili v kleci, pak už jen na doktorské prohlídce, kde se k tomu už moc neměl. Extra jsem mu nerozuměl, ale z jeho strany vyzařoval spíše respekt. Debata se nesla v přátelském duchu, potom se navíc poklonil. Z této reakce jde vyčíst asi nejvíc.
Po zápase jste v kleci mluvil o sobě jako o klukovi z České republiky, což se setkalo se netradičně velkou odezvou. Měl jste tento proslov připravený?
Co bych měl asi tak říct a v jakém ohledu se vyjádřit, mi přišlo na mysl párkrát před zápasem. Na konkrétním místě jsem to ze sebe nechal už jen vyproudit.
Jak jste na tom zdravotně? Je v nejbližší době možný další zápas?
Noha i tělo jsou v pořádku. Mám jen sešité víčko, které roztrhnul jeden z úderů. Rád bych v tomto roce nastoupil ještě do jednoho až dvou zápasů.
Český bijec Jiří Procházka po vítězném boji na turnaji UFC 300.
Kdy konkrétně byste se chtěl vrátit?
Pokud bude dobrá nabídka, klidně v kratší době, tak proč ne. Já konkrétně jsem přemýšlel nad Alexem Pereirou, kterého bych i vzhledem k jeho dobré zdravotní situaci vzal i v kratším časovém úseku. Šel bych do toho. Nebo uvidíme, zda bude jiný soupeř či jiná výzva. Zkrátka si jdu za titulem.
Novou smlouvu jste už podepsal?
Už před zápasem s Rakičem, jednal o tom můj manažer Tim Simpson. Mám pocit, že je to smlouva na osm zápasů nebo na určité časové období, tuším, že čtyřicet měsíců. Posunuli jsme se i z hlediska financí. Jsem ve všech směrech spokojený.
Těžká váha by vás nelákala? V minulosti jste se o ní několikrát zmiňoval.
Spíš jsem přemýšlel, že bych si vyzkoušel střední váhu. Díky tomu, jak cítím svůj metabolismus a jak pracuje tělo v přípravě, vím, že kdybych stravu upravil do bodu, kdy se cítím opravdu skvěle a čistě, tak bych 84 s nějakou lehčí dietou zvládl. Na tuto metu bych ale cílil až po zisku titulu v polotěžké váze, zatím to jsou jen řeči do budoucna. Chci se soustředit na následující zápas Alexem, případně s tím, koho mi UFC dá. Třeba Ankalajeva.
Pereira přitom navrhoval, že by chtěl zápasit již 4. května na turnaji UFC 301 v jeho rodné Brazílii. Je to jedna z možností i pro vás?
Navrhoval to spíš v těžké váze… Ale už jsem se o tom bavil i s mým manažerem, aby si o tom promluvil s vedením UFC. Teď nechci říkat, že je tam ta možnost, ale může se objevit. Jedná se o tom.
Jiří Procházka s trenéry Jaroslavem Hovězákem (vpravo) a Martinem Karaivanovem po boji s Aleksandarem Rakičem.
Co jste mimo jiné říkal na Pereirův drtivý triumf nad Hillem?
Musím říct, že to byla krása, jinými slovy to nejde popsat. V tomhle případě mu vzdávám hold. Já ale vím, že ho dokážu dostat tam, kam potřebuju, ne-li ho ukončit. A co se týče Hilla, tak jeho styl je efektivní, protože může hezky zaměřovat a trefovat. Na soupeře typu Pereiry to ale neplatí.
