Článek
Účast evropského giganta v České republice přinesl celou řadu očekávání. Jak bude turnaj vypadat? Předčí galavečer doposud proběhnuvší turnaje ostatních tuzemských organizací? Povede se uspět českým a slovenským bojovníkům pod reflektory největší evropské asociace? Hodně otázek, na které se našly odpovědi.
Zhruba pětihodinovou show okořenil jediný úspěšný český bojovník večera Dominik Humburger, který do klece nastoupil s podporou české armády v zádech. Ostatně sám u hlavní složky ozbrojených sil pracuje, účast jeho kolegů tak pro něj znamenala do zápasu s Brazilcem Jorge Buenem značnou motivaci. „Byla to pro mě čest, jsem z toho nadšenej. Úplně mě to rozsekalo. Říkal jsem si, že nesmím prohrát," neskrýval Humburger po zápase radost.
A povedlo se. Tříkolová přetlačovaná nakonec přinesla šesté vítězství mezi profesionály. Humburger většinu času tahal za delší konec provazu, byl odolnější i přesnější a po zásluze uspěl na body. „Chtěl jsem se ukázat a ukončit to dřív. Možná mě trochu svázala ta atmosféra, nechtěl jsem udělat chybu a možná proto jsem ztuhl. Chtěl jsem dělat to, co funguje a vyšlo to," ulevilo se sedmadvacetiletému bojovníkovi.
Ještě předtím musel hořkou pachuť porážky skousnout krajan David Hošek. Švéd Andreas Gustafsson s ním dokázal v prvních vteřinách několikrát mrštit o zem a následně spustil salvu úderů do připraveného krytu. Zkrátka rutinní MMA situace. Jenomže polský sudí hodně překvapivě duel ukončil pro pasivní bránění českého bojovníka a ten vzápětí vyskočil jako čert z krabičky. Sporný okamžik doprovodilo publikum hlasitým pískotem.
„Nebyl to podraz od rozhodčích, byla to moje chyba. Jestli to mohl ukončit o pár vteřin později, je možné. V tu chvíli jsem tam nedokázal nic vymyslet. Jediné, co jsem v tu chvíli mohl dělat, je být ve dvojáku a čekat, že zase dělat třeba něco jiného. Házel rychlé loktíky a ani jeden mě netrefil," popisuje Hošek, který se paradoxně rozhodčího zastal.
Poprvé v kariéře si pocit prohry vyzkoušel i třicetiletý Frederico Komuenha. Český bojovník s angolskými kořeny svedl nesmírně vyčerpávající bitvu se Slovákem Matyasem Viszlayem, kterému vyšla sázka na takedowny a následnou práci na zemi. Sám se sice dokázal několikrát zaskočit, mnohem víckrát ale trefoval. A i díky strženému bodu pro Komuenhu v prvním kole pro ilegální zásah kolena do hlavy, jednomyslně uspěl u bodových sudích.
Na polskou tvrďačku narazila jednačtyřicetiletá veteránka Petra Částková, jejíž bitva s Natalií Baczynskou-Krawiecovou rovněž nabídla všechna tři kola a jednoznačnou výhru druhé jmenované. Češka si tak připsala druhou porážku v KSW.
Dost možná nejatraktivnější partii naopak předvedli těžkotonážníci Tomáš Možný a Arkadiusz Wrzosek. Zatímco slovenský bojovník po několika minutách pocítil tvrdost kopů a na levou nohu stěží dopadal, naopak pro Poláka se zápas vyvíjel nejlépe možně. Překvapení málem přišlo v samotném závěru, kdy na první dobrou vyčerpaný Možný překvapil, vyslal bombu přímo do obličeje a soupeře poslal na podlahu klece. Zdánlivě vyhraný zápas ve prospěch polského bojovníka začal mít trhlinky, a také pořádný gejzír krve. Ani povedená koncovka však na výhru obra Možného nestačilo a sám slovenský hromotluk musel po zápase kvůli rozkopané noze do nemocnice.
Fantastickou práci předvedl šestatřicetiletý Angličan Philip De Fries, který to v rámci osmé obhajoby trůnu šampiona těžké váhy Američanovi Toddu Duffeemu hravě spočítal. Domlátit ho totiž dokázal již po necelých čtyřech minutách a oplatil mu tak deset let starou porážku z nejslavnější bojové organizace UFC.