Prasklý meniskus, covid a táhlé zdravotní problémy. Motivovaný ranař je zpět a narazí na největší kariérní výzvu

Dlouhé měsíce zdravotních trablů jsou fuč a motivovaný Matúš Juráček konečně vyhlíží zápasové chvíle. Sedmadvacetiletý bojovník aktuálně svádí závěrečné týdny příprav na 30. prosinec, kdy se na turnaji Oktagon 38 utká s Francouzem Alexem Lohorém. Ten se po dvou neúspěšných bojích o titul ve střední váze vrací o váhovou kategorii níže a touží pořádně zamíchat veltrovou divizí.

Juráček je ale na vítězné vlně, na svém kontě má šest výher v řadě a případná další ho může katapultovat blíže k titulové šanci. I proto vzal zápasník přezdívaný „Slávista" přípravu maximálně vážně, více než tři týdny dře v irském SBG gymu, kde mu společnost dělá i česká dvojice bojovníků Lucie Pudilová a David Kozma. Podepíše se to na výkonu v kleci?

Jak se vám líbí v Irsku?

Je to tu skvělé. Máme za sebou několik tréninků u Johna Kavanagha a bylo to hrozně fajn. Člověk se naučí nové věci, které mi určitě pomůžou. V něčem je to hodně podobné, akorát je to trochu jiné stylově. I sparingově je to tu super, jsou tu jiní kluci, neznáme se, nevím, co od nich mohu čekat, celkově rád poznávám novou školu. Zároveň se mi ukazuje, že na tom nejsme vůbec špatně. Teď za námi přijel i David Kozma, po tréninku jsem se ho ptal, jak mu to šlo a říkal, že dobrý, že to tu naházel. Já jsem to cítil stejně, vůbec netaháme za kratší konec, ba naopak ukazujeme, že nějaké kvality máme. Je příjemné, že člověk ve světě zvládne se zahraničními zápasníky držet krok, a dokonce ukazovat, že máme své kvality.

Co bylo hlavním účelem vydat se trénovat do Irska?

V Lanna gymu jsem potkal Lucii Pudilovou, které jsem se na Irsko ptal a přes ní se to celé vyjednalo. Navíc dlouhou dobu jezdíme do Polska, kde to dobře známe a říkal jsem si, že by to zase chtělo nějakou změnu, nové sparingy a potkání, což byl hlavní účel. S lidmi, co znám, tak člověk ví, co čekat a v zápase je to trochu jiné. Chci se co nejvíc přiblížit zápasnickému módu a zápasu, což mi například pomáhá i v tom, když jde člověk spárovat s někým novým a dostaví se taková ta zdravá nervozita.

Dá se srovnat tréninkové prostředí v Irsku a Česku?

Srovnat se například vůbec nedají gymy. Ne, že by to tu bylo nějak extra velké, z videí to vypadalo mnohem větší, ale celý barák je postavený právě jako gym pro MMA. V horním patře je standupová část, kde jsou pytle nebo ring. Dole je naopak žíněnka a klec. Pak je tu jedna malá posilovna, což třeba u nás v Česku není. U nás to může mít maximálně Reinders gym, který je i tak oproti tomu menší. Naopak v Renegade gymu, kam chodím v Česku trénovat, je to z velké části posilovna a malý sál slouží pro zápasníky.

V Irsku budete celkově tři týdny, co chystáte potom?

Před zápasem chci ještě jet na týden do Polska, kde to znám a jsou tu také kvalitní sparingové. Finiš přípravy ale proběhne v Česku. Budu s trenéry ladit taktiku, plán a už se nebude tolik spárovat, protože před zápasem člověk nechce být zraněnej a rozkopanej. Zároveň je tu i nějaká jazyková bariéra, neumím dobře anglicky, nejlépe se mi to podřídí tady doma.

Do klece půjdete přesně po roce. Můžete přiblížit, co se dělo v předchozích měsících?

Těsně po zápase, který jsem měl loni 30. prosince, mě bolelo koleno, ale nedával jsem tomu nějak extra velkou důležitost. Nikdy jsem s tím problém neměl a myslel jsem si, že to bylo pouze rozkopané ze zápasu. Když to ale po měsíci bolelo furt stejně, nezlepšovalo se to a v každém tréninku jsem to cítil, tak jsem šel k doktorovi na magnetickou rezonanci. Do toho mi trochu hodil vidle covid, musel jsem tedy počkat, až budu zdravej. Když se mi to povedlo, šel jsem k doktorovi a ten mi řekl, že celou dobu, i před tím zápasem, jsem měl prasklý meniskus, a proto mě to furt bolí. Řekl mi, že kdybych s tím dál trénoval, tak bych si ho mohl úplně utrhnout a mohlo by mi to v kolenu udělat daleko větší paseku. Doporučil mi operaci. Nějakou dobu trvaly rehabilitace, ale dalo se to do pohody a začalo se trénovat. Pak jsem shodou okolností znovu chytil covid, který mě tentokrát sundal hodně a napadlo mi to dutinu nosní, kde se mi udělal chronický zánět. Kdykoliv po covidu, kdy jsem začal trénovat, tak se mi furt nemoce furt vracely. Asi čtyřikrát po sobě jsem dva týdny ležel, pak to bylo nějakou dobu dobré, ale zase jsem chytil nějakou virózu.

To muselo být frustrující období...

Člověk byl v depresi, naštěstí jsem ale narazil na dobrého doktora, který odhalil, co to je. Musel jsem si dát měsíc úplně volno, od trénovaní a od sportu jako takového. Celé léto bylo na prd, byl jsem furt doma, nikam jsem moc nechodil, jen jsem to léčil, aby moje tělo bylo v klidu. Povedlo se to dát do kupy, ale furt to tam nějak je a snažím se to hlídat. Trochu jsme i začali přemýšlet nad mým tréninkovým týdnem, abych to furt nerval naplno, ale trochu i přemýšlel nad odpočinkem. To se nám povedlo vyladit a věřím, že jsem konečně zdravej a fit.

Noha je tedy stoprocentně v pořádku?

Je zahojená, je to v klidu. Samozřejmě mám furt problém s pravým kolenem, ale ten problém bude až do konce života. Naučil jsem se s tím fungovat, holt některé věci s tím dělat nemůžu. Musím svůj boj přizpůsobit tomu, co jde a věřím, že i tak dokážu soupeře ukončovat a porážet.

30. prosince bude soupeřem Alex Lohoré, není to po roční pauze příliš velké sousto?

Je to největší výzva mé kariéry. Na druhou stranu se podívejme, kdo další ve veltru je. Nemá cenu si brát nějaké kluky, které jsou v žebříčku pode mnou. Jediný, kdo tam vyčuhoval, byl Andrej Kalašnik, který se do mě nějak navážel. S nikým jiným by mi to smysl nedávalo, já se totiž chci posouvat a mám rád výzvy.

Lohoré je teda jediný soupeř, který vám byl nabídnut?

Přesně tak. Samozřejmě soupeřů ve veltrové váze je raketa. Je tu Bojan Veličkovič, Apollo, Máté Kertész nebo Christian Jungwirth, který ačkoliv teď prohrál, tak i tak udělal hezkej zápas. Všechna tahle jména ale teď měla zápas ve Frankfurtu, Andrej Kalašnik má pro změnu zdravotní problém. Byl nám proto nabídnut Lohoré, u kterého jsme neváhali a řekli, že do toho půjdeme. Víme, že je to těžký soupeř, ale jak se říká, štěstí přeje odvážným.

Co od zápasu očekáváte?

Očekávám snad úplně všechno, jsem připravený na všechno a v hlavě mám všechny scénáře, které mohou být. Vím, že Alex je na tom fyzicky velmi dobře, což na téhle úrovni jsou ale všichni. Teď se mu sice nepovedl zápas s Kinclem, ale je vidět, že se zlepšuje.

Je motivace i to, napodobit Karlose Vémolu a Patrika Kincla, kteří dokázali Lohorého nedávno porazit?

Chci být jako oni a jestli je k tomu cesta taková, že musím porazit Alexe Lohorého, tak půjdu a porazím ho. Chci být na stejném levlu jako oni.

Lohoré se po dvou neúspěšných bojích o titul střední váhy vrací do veltrové divize, kdo bude v zápase favoritem?

Vnímám to tak, že můžu prohrát s horším soupeřem, nebo vyhrát i nad lepším soupeřem. Jdu tam s tím, že jdu zvítězit.

V případě výhry by to bylo vaše sedmé vítězství v řadě. Už by se dalo mluvit o titulové šanci?

Naskytne se spousta možností, já se ale řídím motem „teď a tady" a nic jiného. Teď a tady mám přípravu na Alexe, jdu s ním zápasit a co bude potom, se bude řešit až po zápase. V hlavě mám teď jen Alexe, nic jiného neřeším.

Tak i tak titul aktuálně drží David Kozma, se kterým trénujete v Irsku. Chtěl byste s ním vůbec zápasit?

Ani já, ani David bychom spolu jít nechtěli, protože se známe dlouhá léta a je to takové nepříjemné. Nehrajeme tenis nebo fotbal, kde si dva kámoši proti sobě zakopou nebo zapinkají. Jsme MMA zápasníci a do klece si chodíme ubližovat, nebylo by to pro nás nic příjemného. Pokud by ale v sázce byl titul, tak bychom to museli oba jako sportovci překousnout, dali bychom si do držky a pak bychom šli na pivo.

Zmiňoval jste i Andreje Kalašnika. S ním byste chtěl do budoucna zápas?

Když jsem začal být fit a začal jsem trénovat, tak na mě vyjelo video, kde se mě Andrej o mě z legrace opíral, tak jsem si řekl „oukej, chceš to? Máš to mít, tak půjdeme". Bohužel má teď zdravotní komplikace, přeju mu, aby byl brzo fit a zpátky. Teď mě konkrétně ale nezajímá, mám před sebou daleko lepší sousto (smích).