Článek
Co jste říkal na to, že Procházka přijal výzvu, byť do akce zbývalo patnáct dnů?
Pro mě je spíš překvapení, že to vzal Pereira. Z jeho strany to vidím jako obrovský risk, protože přece jen Jiří je vyzyvatel a ten, co teď může hodně získat. Je to skvělá příležitost, byť zápas short notice, s čímž se musí popasovat také Pereira. Myslím si, že málokterý šampion by vzal zápas na poslední chvíli, ale možná tam hrály roli peníze nebo to, že si Alex hodně věří. Viděl jsem totiž nějaká videa a prezentuje to tak, že celou dobu trénoval, ale člověk je po zápase a má zlomené prsty, tím pádem trénink nebude takový. Jiří má teď velikou šanci, jak získat pás. V tomhle směru chápu, že to vzal, a nemusel nad tím tolik přemýšlet…
Pokračujte.
Člověk reálně neví, co Alexovi nabídli, ale myslím si, že tam muselo být něco extra, jinak by neměl důvod jít zápasit. S Jiřím už si to dali, vyhrál a pak se mu povedl zápas s Jamahalem Hillem (KO v prvním kole). Je tu tedy varianta hodně peněz, což on nedokázal odmítnout, nebo to, že natolik věří tomu, že Jiřího porazí podruhé. Spíše se ale přikláním k první variantě, protože může přijít o titul a hype, který je kolem něj. Za poslední dobu se z něj stala světová hvězda.
Jaký máte názor na Pereirův styl? Je to postojář, stejně jako vy.
Má hodně neortodoxní styl, takový svůj, ale zároveň je hodně atraktivní a nebezpečný. Má KO úder a stylisticky od něj člověk nemůže čekat wrestling a podobné věci. Jeho dvě největší zbraně jsou calf kick, který ukazuje v každém zápase, a levý hák. S tím měl hromadu knokautů i v kickboxu a daří se mu to i v MMA, kam zakomponoval i kopy. Celkově mám jeho styl rád, byť by třeba člověk řekl, že je netechnický a zvláštní, ale funguje mu perfektně. Přijde mi, že na soupeře jen čeká, a když se dostanou do vzdálenosti, tak mu to vyjde. Ví to i Jirka a jeho tým. Věděli to už v minulé přípravě, kdy jsem jim pomáhal simulovat právě Pereiru. Má opravdu dobré načasování, skulinku si najde téměř vždy.
Vezme si tedy Procházka ponaučení z minulého zápasu, kdy padl po kombinaci ran v postoji, a bude spíše chtít bojovat na zemi?
Doufám, že ano. S Jiřím jsem teď netrénoval, ale v minulém zápase proti Pereirovi za mě vyhrával, byl na tom lépe. Sice dostal calf kicky, ale rukama mi přišel přesvědčivější. Dokonce Alexe dokázal hodit na zem, což patrně je nejjednodušší cesta, jak ho porazit. Jiří se s ním určitě může měřit i v postoji, ale pokud se nebude pouštět do delších kombinací, tak nebude riskovat nějaký hák. Je navíc potřeba říct, že mezi nimi je velký rozdíl v tom, jak MMA dělají dlouho. Jiří bude mít v tomhle ohledu ve wrestlingu a na zemi hodně navrch, mohl by ho tam ukontrolovat, ukončit nebo mu jeho styl narušit, aby to nebyl jen postojový zápas.
Už v prvním duelu na zemi strávili nějakou dobu, jen se Pereirovi povedlo vstát…
Ten takedown byl dobrej, Pereira to nijak nebránil, jen tam zkoušel dávat gilotinu, což je hodně těžké zády k pletivu a když vás ten druhý presuje. Jiří ho poměrně jednoduše hodil, ale když se o to pokoušel podruhé, tak to byla spíše nouzová situace. Byl nahulený, spíše tam spadl, což nemělo takový efekt. Za mě to možná byla ta chyba v tom, že Jiří cítil, že trefil údery, a soupeře chtěl knokautovat. Skrze toho začal trochu riskovat a nakonec inkasoval levý hák. Pak už to bylo na dokončení.
Co říkáte na to, že Jiří půjde do zápasu takřka bez ostrých sparingů? Dokážete si to představit u sebe?
Já si to představit dokážu, sparing je totiž něco úplně jiného než zápas. Rád spáruji, protože je to ta nejbližší forma zápasu, ale zápas to furt není. Spíš jde o to, v jakém byl Jiří tréninkovém procesu, což já nevím. Ale tím, jak ho znám, tak si myslím, že trénuje neustále a není to zápasník, který by po zápase měl třeba měsíc pauzu. Podle mě ani Pereira neměl zas tak moc kvalitní přípravu a hromadu sparingů. I z tohoto důvodu je to vyrovnaný boj, oba byli v takové polopřípravě, ale ani jeden nebyl ve fight módu, kdy jsou těžké sparingy, dieta, což by mohlo hrát do karet právě Jiřímu. Nebude muset tolik hubnout, Pereira určitě shazuje více kilo.
Zmiňujete hubnutí. Jiří nedávno prohlásil, že by ho lákala střední váha. Je to podle vás vzhledem k jeho postavě vůbec reálné?
Když jsme se s Jiřím bavili ohledně váhy a podobně, tak věřím, že by to zvládl, ale trochu to změní přípravu či náladu, protože člověk je dlouho v kalorickém deficitu. Pokud tedy Jiří bude chtít, tak to dokáže. Dokáže se tam dostat, ale člověk neví, jestli je to správná cesta a jak moc to oslabí organismus. A tím, že Jiří tuhle váhu nikdy nezápasil, protože i v thajském boxu šel 91 kg, tak člověk neví, co to s ním udělá. To musí cítit on sám.
Půjde tedy do střední váhy?
Spíše si myslím, že zůstane v polotěžké divizi, ale možnost střední váhy tu podle všeho je. My dva nejsme od sebe zas tak daleko váhově, ale já to dělám celou kariéru. Od šestnácti jsem ve stejné váze a vím, že tělo to zvládne, a do zápasu dokážu zregenerovat.
Mimochodem, jak se s Jiřím znáte dlouho?
Když jsme se poprvé potkali, tak mi bylo snad 16-17. Jiří je starší o čtyři roky, takže se známe třeba deset let. Dříve jsme spolu trénovali, také jsem chodil trénovat do Jetsaam Gymu. Jirka v té době dělal MMA, já thajský box. Společně jsme spárovali, s Jiřím jsme po boku trénovali celou jeho štaci v Rizinu. Teď jsme sice v kontaktu méně, občas si napíšeme, pogratulujeme, ale jelikož žiju ve Švédsku a v Brně tolik nejsem, tak je to složitější. Jednou jsem mu přiletěl pomoc s přípravou, někdy se potkáme spíše náhodně.
Jaký je mimo svět boje?
Znám ho tak napůl a beru ho jako kamaráda. Sice nejsme v každodenním kontaktu, ale stoprocentně je to můj kamarád. Za mě je to férový chlap, který je nastavený na jednu věc a věří tomu, že pokud chce být nejlepší bojovník na světě, tak musí ořezat vše okolo, což on dělá. Všechnu svou energii věnuje zápasení a věcem okolo. Je to jeho život. Našel si svou cestu, což jsou samurajové a cesta bojovníka. Motivoval ho Mijamoto Musaši tím svým způsobem života, jakým žil. Byl to samotář, který řešil strategii boje a následně bojoval. Nechci říct, že Jiří žije podle něj, ale přijde mi, že přijal jeho životní cestu a má to trochu podobně.
Když je člověk tak moc pohlcený bojem, co se s ním může stát v případě porážky?
Po pravdě nevím, jen jsem viděl rozhovory a bylo z nich cítit, že se to Jiřího dotklo, protože osm let předtím neprohrál. Podle mě ho to v dobrém slova smyslu namotivovalo, i proto nazval další přípravu jako návrat ke kořenům. Tak jak byl nastavený dřív, jak se na všechno soustředil. Jiří byl vždycky velký dříč, a když si ho pamatuju z gymu třeba sedm let zpátky, tak tomu taky tak bylo. Byl zvyklý na tvrdé a četné tréninky. Vrátil se k tomu, co mu celou kariéru fungovalo - dřina, urputnost, síla a odhodlanost v zápasech. Nevidím do jeho tréninkového plánu, ale myslím si, že takový je.
